Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4157/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky J. K., zastoupené JUDr. Natalií Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Chropyni, Masarykova 12, proti rozsudkům Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně č. j. -892 ze dne 3. října 2019 a Okresního soudu v Kroměříži č. j. -759 ze dne 15. dubna 2019, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Kroměříži, jako účastníků řízení, a dále a) M. K., b) nezletilého D. V., c) T. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Nezletilý vedlejší účastník b), narozený v roce 2009 (dále jen "nezletilý" nebo "syn"), je synem stěžovatelky a vedlejšího účastníka c). Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži (dále jen "nalézací soud") byl k návrhu vedlejšího účastníka a) svěřen do jeho péče podle a rodičům byla stanovena vyživovací povinnost k nezletilému. Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatelky výroky rozsudku nalézacího soudu týkající se péče o nezletilého potvrdil, změnil pouze výroky týkající se vyživovací povinnosti stěžovatelky, kterou svým rozsudkem zvýšil.

2. Stěžovatelka se v řízení před Ústavním soudem domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení jejího práva na soudní ochranu podle d (dále jen " "), jakož i porušení a odst. 4 y, podle kterých jsou rodina a rodičovství pod ochranou zákona a péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; rovněž neměla být dodržena Úmluva o právech dítěte. Napadená rozhodnutí podle stěžovatelky nemají oporu v provedeném dokazování, nebyly tedy dodrženy zásady spravedlivého procesu. Soudy excesivně vyložily , neboť ve věci není splněna podmínka, že by žádný z rodičů nebyl schopen o dítě pečovat - stěžovatelka o syna neustále projevuje zájem a je schopna o něj pečovat, z její péče byl odebrán nezákonným způsobem. Důvodem ke svěření nezletilého do péče třetí osoby nemohou být podle ustálené judikatury ani slabší sociální podmínky na straně stěžovatelky a podle stěžovatelky jím nemohou být ani dočasné potíže nezletilého se školní docházkou. Dále stěžovatelka považuje za protiústavní absenci úpravy jejího styku s nezletilým.

3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen " "), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.

4. Jak stěžovatelka sama uvádí, Ústavní soud není další přezkumnou instancí; jeho přezkum se omezuje toliko na prověření, zda počínáním orgánu veřejné moci (zde soudem v soudním řízení) nebyla porušena základní práva jednotlivce. Rodině a rodičovství je u skutečně zaručena ústavněprávní ochrana a primárně je preferována zdrženlivost veřejné moci ve vztahu k nutnosti zásahu do rodinného života - je-li zásah veřejné moci shledán nutným, pak je odloučení dítěte od rodiče krajním řešením. Vše je nicméně v souladu s Úmluvy o právech dítěte nazíráno především optikou nejlepšího zájmu dítěte a dotčené zájmy rodiče a dítěte, jež mohou v konkrétní situaci stát ve vzájemném rozporu, je třeba citlivě vyvažovat.

5. Ústavní soud po seznámení s obsahem napadených rozhodnutí ze strany obecných soudů žádné pochybení (natož dosahující ústavněprávní roviny) neshledal. Obecné soudy se situací v rodině pečlivě zabývaly, výchovné předpoklady stěžovatelky opakovaně hodnotily, a nakonec shodně dospěly k závěru, že je v nejlepším zájmu nezletilého (a v souladu s jeho konstantním přáním, dle svědecké výpovědi odborníka autentickým a nikým neovlivněným) jeho svěření do péče vedlejšího účastníka a), bývalého manžela stěžovatelky, v jehož péči se nezletilý s přestávkami od malička nacházel a kterého považuje za svého otce - v jeho pěstounské péči se nacházejí i dvě polorodé sestry nezletilého, dcery stěžovatelky.

6. Napadená rozhodnutí jsou odůvodněna srozumitelně, logicky a podrobně, ani po této stránce jim není co vytknout. Nalézací soud hodnotil provedené důkazy adekvátně a podrobně vysvětlil, proč upřednostňuje zájem dítěte na stabilním, důvěryhodném a podnětném výchovném prostředí před rodičovskými právy stěžovatelky; vypořádal se i s námitkami stěžovatelky směřujícími k nepřípustnému znevýhodňování rodiče pro jeho nepříznivou sociální situaci (viz např. bod 35 rozsudku nalézacího soudu). Se závěrem nalézacího soudu stran péče o nezletilého se odvolací soud, který z jeho skutkových zjištění vyšel, plně ztotožnil a své úvahy rozvedl ještě podrobněji. Stěžovatelka ostatně odůvodnění napadených rozhodnutí zná, není nutné je zde znovu opakovat.

7. Ústavní soud se neztotožnil ani s tvrzením stěžovatelky, že závěry obecných soudů nemají oporu v provedeném dokazování. Ve skutečnosti stěžovatelka polemizuje se způsobem, jakým obecné soudy provedené důkazy vyhodnotily a předkládá vlastní náhled skutkového stavu věci - z pohledu Ústavního soudu však právě její náhled z provedeného dokazování nevyplývá.

8. Ústavní soud neshledává protiústavním stavem ani absenci úpravy styku stěžovatelky se synem soudním rozhodnutím. Stěžovatelka správně uvádí, že řízení o úpravě styku je podle § 23 z. ř. s. řízením beznávrhovým, jež může soud dle své úvahy zahájit kdykoli, shledá-li k tomu potřebu. Obecné soudy dospěly k závěru, že v danou chvíli není nutno styk stěžovatelky s nezletilým upravovat soudním rozhodnutím, neboť vedlejší účastník a), v jehož péči se nezletilý nachází, jejich styku nebrání a Ústavní soud nespatřuje v jejich úvaze exces, který by odůvodňoval jeho zásah.

9. Závěrem Ústavní soud pro úplnost dodává, že opatrovnické řízení provází nezletilé dítě v případě potřeby až do doby jeho zletilosti - soud dohlíží na řádnou péči o nezletilého a jeho nejlepší zájem z moci úřední. Není proto vyloučeno, že v budoucnu nastane taková změna poměrů, jež odůvodní přehodnocení nynějších soudních rozhodnutí.

10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu