Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4146/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele T. D., zastoupeného JUDr. Helenou Nutilovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, Vodní 231/5, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -147 ze dne 19. září 2019, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a 1) nezletilé A. D., 2) nezletilého V. D. a 3) P. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "nalézací soud") nahradil výrokem I rozsudku č. j. -118 ze dne 21. června 2019 souhlas otce (stěžovatele) s přihlášením nezletilých vedlejších účastníků k trvalému pobytu, u obou na adresu bydliště matky (třetí vedlejší účastnice), a dále ve věci umístění nezletilé A. k základnímu vzdělávání do 1. třídy základní školy v místě bydliště matky. Řízení o návrhu matky na nahrazení souhlasu za otce ve věci umístění nezletilého V. k základnímu vzdělávání do stejné základní školy nalézací soud zastavil (výrok II) a návrh otce na svěření nezletilých vedlejších účastníků do střídavé péče rodičů zamítl (výrok III).

2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem potvrdil výše uvedený rozsudek nalézacího soudu ve výrocích I a III a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu nalézacího; ohledně trvalého bydliště dospěl k závěru, že je v zájmu obou nezletilých dětí, aby měly shodné trvalé bydliště se svou matkou, která byly svěřeny do péče na základě dohody rodičů schválené soudem, souhlasil-li otec výslovně s tím, aby se matka s nezletilými dětmi přestěhovala do rodinného domu svých rodičů do obce K. Podle odvolacího soudu je rovněž v zájmu nezletilé A., aby navštěvovala základní školu v K., tedy v místě svého bydliště. Za podstatné považuje výhodu spočívající v tom, že nezletilou může vyzvedávat po ukončení vyučování její mateřská babička, která je v důchodu, žije ve stejném domě jako nezletilá, takže ta nemusí trávit odpoledne po skončení vyučování ve školní družině.

3. Odvolací soud považuje za správný rozsudek nalézacího soudu i v té části, v níž zamítl návrh otce na svěření dětí do střídavé péče obou rodičů. Podle odvolacího soudu nenastala oproti předchozí úpravě žádná kvalifikovaná změna, která by odůvodňovala novou úpravu poměrů k nezletilým dětem. Nalézací soud zohlednil podle odvolacího soudu případ individuálně, přihlédl ke konkrétním okolnostem a rozhodl v nejlepším zájmu nezletilých dětí.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel ústavní stížnost, v níž namítá, že předmětným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "), dále jeho právo na péči o děti ve smyslu y a na rodinný život podle y. Stěžovatel zejména namítá, že soudy nezohlednily dostatečně přání nezletilé A., nepřihlédly k tomu, že obě děti chtějí i nadále bydlet v prostředí, v němž jsou zvyklé, a navštěvovat základní školu spolu se svými kamarády ze základní a mateřské školy v Č., kde prožily prakticky celý svůj dosavadní život. Uzavřel-li odvolací soud, že nenastala kvalifikovaná změna a nepřihlédl-li k přání nezletilých vedlejších účastníků, porušil tím výše uvedená základní práva.

5. Ústavní stížnost byla podána včas, řádně zastoupeným stěžovatelem a je přípustná. Po seznámení s obsahem napadeného rozhodnutí, jakož i rozsudku nalézacího soudu a ústavní stížnosti, dospěl Ústavní soud k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje se závěry obecných soudů a svoji argumentaci staví především na tom, že soudy při rozhodování ve věci péče o nezletilé nepřihlédly k jejich přání. Takto pojatá ústavní stížnost však neobsahuje žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci. Názor nezletilých dětí ( ) byl v řízení řádně zjištěn, soudy k němu při rozhodnutí přihlédly - to, že jej "neopsaly" do výroku rozhodnutí, neznamená, že porušily ústavní práva stěžovatele.

7. Napadené rozhodnutí je pečlivě a srozumitelně odůvodněno a nesouhlas stěžovatele s ním neznamená, že by Ústavní soud, který není další přezkumnou instancí v rámci obecné justice, měl do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat. Soudy přesvědčivě vysvětlily důvody, pro které pouhé evidování dítěte k pobytu v místě bydliště matky, a školní docházka zde, nemůže být v rozporu se zájmy nezletilého dítěte (dětí); nadto Ústavní soud dodává, že místa dřívějšího a současného bydliště dětí jsou od sebe vzdálena přibližně 12 km, což nepochybně není vzdálenost, která by bránila rodičům v realizaci jejich ústavních práv.

8. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu