Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 205/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Martina Haška a Ing. Pavla Haška, obou zastoupených Mgr. Kateřinou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem Jindřicha z Lipé 113/24, Česká Lípa, i.s. Mgr. Kamilem Štěpánkem, advokátem se sídlem tamtéž, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 14. září 2018 č. j. -79 a usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. března 2018 č. j. -72, za účasti Okresního soudu v České Lípě a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y se stěžovatelé s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v , d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhali zrušení shora označených rozhodnutí civilních soudů, jimiž jim v řízení o náhradě škody nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů.

2. Ze spisu Okresního soudu v České Lípě (dále jen "okresní soud") sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal k ověření tvrzení stěžovatelů, vyplynulo, že stěžovatelé se žalobou proti Městu D. a České republice - Úřadu vlády České republiky domáhali náhrady škody ve výši 570 000 Kč. V reakci na výzvu okresního soudu k odstranění vad žaloby požádali o ustanovení zástupce z řad advokátů a osvobození od soudních poplatků. Jejich žádosti okresní soud ústavní stížností napadeným usnesením nevyhověl, neboť i přes opakovanou výzvu k upřesnění svých tvrzení o nemajetnosti nedoložili ani neprokázali své nepříznivé majetkové poměry. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") usnesení okresního soudu potvrdil. K námitce stěžovatelů stran doručování výzvy krajský soud uvedl, že doručování zásilek na adresu poste restante není druhem poštovní služby ve smyslu Poštovních podmínek (sdělení č. 25/2000 Českého telekomunikačního úřadu), ale adresou pro dodání poštovní zásilky, a adresát, kterému není poskytována žádná informace o uložení doručované zásilky, si tuto informaci musí sám zjistit. Způsob doručování výzvy okresního soudu (na adresu místa trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel) krajský soud potvrdil jako správný.

II.

Argumentace stěžovatelů

3. V ústavní stížnosti stěžovatelé zrekapitulovali průběh a výsledky dosavadního řízení a závěrům civilních soudů oponovali. Uvedli, že jsou osobami bez domova, neschopní kvalifikovaně hájit svá práva v soudním řízení, a jsou přesvědčeni, že splňují podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků podle a pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle téhož zákona. V probíhajícím řízení byli připraveni tyto skutečnosti prokázat, avšak výzva k upřesnění tvrzení o nemajetnosti a předložení důkazů v rámci řádně vyplněného prohlášení o majetkových poměrech se do jejich dispozice nedostala. Stalo se tak proto, že formulář prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce byl stěžovatelům zaslán na adresu poste restante s poznámkou "neukládat" na obálce. V takovém případě je zásilka tentýž den vrácena adresátovi. Je tedy mylný závěr, že stěžovatelé si zásilku v úložní době nevyzvedli a že došlo k jejímu doručení fikcí. Vyloučením uložení zásilky doručované na adresu poste restante soud doručení zásilky v podstatě zmařil a tímto nesprávným postupem odňal stěžovatelům možnost hájit svá práva.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

6. Ústavní soud předesílá, že v případě tvrzeného porušení práva na soudní ochranu ve smyslu y je třeba zkoumat, zda skutečně došlo k porušení procesních předpisů a zda toto porušení zkrátilo jednotlivce v možnosti uplatňovat případně i další procesní práva a konat procesní úkony ve svůj prospěch, přičemž je významné, zda šlo o podstatné vady s odrazem ve výsledku řízení.

7. V posuzované věci okresní soud doručoval předmětnou písemnost do vlastních rukou stěžovatelů v obálce typu III. s poznámkou "neukládat" na adresu poste restante X1 (č. l. 43 45) a na adresu X2, což je sídlo Městského úřadu D. (dále jen "městský úřad"), kde jsou stěžovatelé podle informačního systému evidence obyvatel hlášeni k trvalému pobytu (č. l. 59, 60). Oznámení o doručování zásilky včetně poučení bylo u zásilek doručovaných na adresu poste restante D. v podobě oddělitelné chlopně odtrženo, u zásilek doručovaných na úřední adresu stěžovatelů zůstalo součástí obálky, všechny doručované písemnosti vrátil doručující orgán zpět okresnímu soudu. Okresní soud poté vyvěsil na úřední desce výzvy k vyzvednutí písemností u soudu (č. l. 46, 62), které považoval za doručené desátý den ode dne, kdy byly připraveny k vyzvednutí. Krajský soud vyloučil možnost spojit s doručením písemnosti na adresu poste restante fikci doručení, nicméně postup okresního soudu, který předmětné písemnosti doručil náhradním způsobem (za pomoci fikce podle ) i na adresu stěžovatelů do místa jejich trvalého pobytu, označil za správný, stejně jako závěr, že stěžovatelé nedostáli své povinnosti přesvědčivým způsobem vylíčit své majetkové a sociální poměry.

8. Ústavní soud dal ve své rozhodovací praxi již dříve najevo, že fyzické osobě nic nebrání v tom, aby si zvolila jako doručovací adresu poste restante, nicméně musí si být vědoma, že nejde o adresu, na kterou lze řádně doručovat písemnosti určené soudem do vlastních rukou, a je s ní tudíž vyloučeno spojovat fikci doručení (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 8. 2011,

sp. zn.

ze dne 19. 1. 2017, dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz).

9. Výtku stěžovatelů, že se písemnosti doručované na adresu poste restante nedostaly do jejich dispozice, nepovažoval Ústavní soud v posuzované věci za relevantní, neboť z tohoto způsobu doručení neplynuly pro stěžovatele žádné právní následky. Za rozhodující považoval, že předmětné zásilky byly doručovány stěžovatelům i do místa jejich trvalého pobytu, na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, a to v souladu s pravidly plynoucími z a , odst. 3 písm. b), odst. 4 Z tohoto důvodu jako správný obstojí závěr civilních soudů, že předmětné písemnosti byly stěžovatelům doručeny dnem 19. 2. 2018, neboť podmínky náhradního doručení, které zákon spojuje s právní fikcí doručení, byly splněny.

10. Vzhledem k výše uvedenému tak obstojí i závěr civilních soudů, že stěžovatelé na výzvu soudu neprokázali své osobní, majetkové a výdělkové poměry, a proto jejich žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů okresní soud nevyhověl.

11. Nad rámec výše uvedeného - a pouze v obecné rovině - Ústavní soud konstatuje, že doručuje-li soud písemnost do vlastních rukou adresáta s vyloučením uložení zásilky na adresu jeho trvalého pobytu, která je adresou úřední, má ohlašovna, v jejímž sídle má fyzická osoba trvalý pobyt, zajistit vhodné místo, kde bude možné uložit oznámení o uložení zásilky a výzvu s poučením ( , o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů). Není-li takové místo zajištěno, je odpovědnost adresáta za přebírání písemností na této adrese výrazně eliminována, neboť je o doručování písemnosti a výzvě k jejímu vyzvednutí u odesílajícího soudu informován pouze prostřednictvím úřední desky soudu. Není však úkolem Ústavního soudu, aby v posuzované věci jakkoliv usuzoval o soudem nařízeném způsobu doručování, neboť stěžovatelé v ústavní stížnosti náhradní doručení písemností do místa jejich trvalého pobytu nezpochybnili.

12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu