Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1997/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Martina Slunečka, zastoupeného Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem Slezská 1297/3, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2023 č. j. -479 a proti výroku II. usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2023 č. j. -453, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatele v řízení o zastavení exekuce nařízené na základě nicotného rozhodčího nálezu zastupoval advokát. Okresní soud v Českých Budějovicích mu přiznal náhradu nákladů, v rámci níž vycházel z poloviční sazby mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu). Stěžovatel s odvoláním proti výroku o náhradě nákladů neuspěl u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Ústavní stížností namítá zásah do svého práva na spravedlivý proces dle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, do práva získávat prostředky pro životní potřeby prací a podnikat podle a 3 y a porušení principu rovnosti podle a y.

2. Stěžovatel se domáhal zastavení a odkladu exekuce pro neplatnost rozhodčí smlouvy, pro nezákonný průběh rozhodčího řízení a pro rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy. Současně požadoval náhradu nákladů řízení v plné výši, tedy 64 765 Kč za pět úkonů právní služby. Okresní soud dal stěžovateli za pravdu, že je na místě exekuci zastavit podle . Požadavku na přiznání náhrady nákladů řízení v plné výši už nevyhověl, protože právní úpravu krácení odměny v exekučním řízení nepovažoval za protiústavní. Přiznal stěžovateli částku 34 091,50 Kč za pět úkonů právní služby (první poradu včetně převzetí věci, nahlížení do rozhodčího spisu, návrh na zastavení a odklad exekuce, repliku a účast na ústním jednání).

3. Krajský soud odvolání stěžovatele proti výroku o náhradě nákladů řízení usnesení okresního soudu zamítl a v příslušné části toto usnesení potvrdil.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že jeho zástupce měl v exekučním řízení stejné postavení jako by měl v nalézacím řízení, pokud by přezkum smlouvy proběhl v něm. Stěžovatel v tomto směru poukazuje na průběh řízení na zaplacení z úvěrové smlouvy, kterou podala druhá smluvní strana. V rozsahu hmotněprávního přezkumu a náročnosti provedených úkonů se toto srovnání ve stěžovatelově případě snese. Krácení odměny postrádá rozumný důvod, protože nešlo o jednodušší řízení. Stěžovatel srovnává činnost advokáta v jeho řízení a v řízení o zastavení exekuce podle nebo v rozkazním řízení. Když soud přiznal v jeho řízení odměnu v poloviční výši pouze proto, že šlo o řízení vyvolané ve fázi výkonu rozhodnutí, zacházel s ním rozdílně bez rozumného důvodu. Na tuto nerovnost stěžovatel upozorňoval už před obecnými soudy, které se s touto ústavněprávní argumentací nevypořádaly.

5. Stěžovatel poukazuje na to, že Ústavní soud nálezem

sp. zn.

zrušil § 9 odst. 5 advokátního tarifu kvůli tomu, že je rozporu s principem rovnosti, je-li advokát odměňován rozdílně v závislosti na tom, zda v řízení vystupuje jako advokát, nebo jako ustanovený opatrovník. Stejně tak poukázal na nedávno zrušený § 12a advokátního tarifu, na základě něhož docházelo ke krácení odměny ustanoveného obhájce o 20 %, zatímco ve stěžovatelově případě jde o 50 %.

6. Stěžovatel je přesvědčen, že jeho ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy. Mechanická aplikace § 11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu společně s nepřiměřeně nízkou odměnou za právní služby vytváří významnou překážku při uplatňování práv nejchudšími lidmi, kteří si nemohou dovolit advokátovi uhradit žádnou smluvní odměnu. To v konečném důsledku snižuje důvěru ve spravedlnost a právní stát. Výše mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu se navíc od roku 2006 nezměnila, takže se její výše dostala do rozporu s ekonomickou realitou a nepokryje ani provozní náklady zastupujícího advokáta.

7. Ústavní soud považoval ústavní stížnost za včasnou, přípustnou, splňující veškeré požadované náležitosti a podanou oprávněným stěžovatelem, který je řádně zastoupen advokátem, po vyčerpání zákonných procesních prostředků ochrany práv, které měl stěžovatel k dispozici.

8. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.

9. Ústavní soud dlouhodobě přistupuje k přezkumu rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení zdrženlivě. Do této problematiky zasahuje pouze výjimečně, zejména zjistí-li extrémní rozpor s principy spravedlnosti nebo bylo-li současně zasaženo i jiné základní právo (srov. např. nález

sp. zn.

, usnesení

sp. zn.

nebo novější usnesení

sp. zn.

). Vychází z toho, že spor o náhradu nákladů, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nepředstavuje porušení základních práv a svobod. K posouzení účelnosti nákladů spojených s úkony učiněnými v řízení před obecnými soudy jsou nejlépe vybaveny právě tyto soudy. Široký prostor pro úvahu, který zákon v tomto směru obecným soudům poskytuje, se nutně musí odrazit v rezervovanosti Ústavního soudu ve vztahu k přezkumu jejich rozhodnutí. Zachován nicméně vždy zůstává požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí, který je tak primárním kritériem ústavněprávního přezkumu rozhodnutí o nákladech (srov. např. nález

sp. zn.

).

10. Dosud řečené se plně uplatní i na rozhodnutí o krácení odměny advokáta v exekučním řízení podle § 11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu, k jehož obecné aplikaci nemá Ústavní soud z ústavněprávního hlediska žádné výhrady (viz usnesení

sp. zn.

).

11. Ani v nyní posuzované věci Ústavní soud neshledal v postupu a rozhodnutích obecných soudů nic, co by odporovalo těmto východiskům nebo by vedlo k neústavní aplikaci § 11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu. Okresní soud rozhodnutí o náhradě nákladů správně opřel též o § 11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu s tím, že aplikované ustanovení nepovažoval za protiústavní. Krajský soud se s okresním soudem ztotožnil a vypočetl náhradu nákladů řízení na základě aplikace téhož ustanovení stejně. Je pravda, že by odůvodnění obecných soudů mohlo být podrobnější v odpovědi na žalobcovy výhrady, nebylo nicméně jejich povinností podrobně reagovat na žalobcovu polemiku s právní úpravou náhrady nákladů exekučního řízení, kterou opakuje v ústavní stížnosti. Ta totiž stojí na všeobecném nesouhlasu s touto právní úpravou a jejími nevhodnými dopady ve věcech typově podobných stěžovatelově. Stěžovatel opomíjí, že v jeho moci je domáhat se ochrany svých individuálních práv, nikoliv v řízení před obecnými soudy argumentovat v zájmu jiných osob. Totéž platí o řízení o individuální ústavní stížnosti na základě písm. d) y, která nemá povahu actio popularis (viz např. nález

sp. zn.

). Podstatné zůstává, že interpretace podústavního, ba podzákonného práva obecnými soudy zcela zjevně nebyla svévolná, neopodstatněná ani nevybočila z obecných principů spravedlnosti (srov. např. usnesení

sp. zn.

). Je zřejmé, že obecné soudy ve stěžovatelově věci nenašly důvody pro v zásadě výjimečný postup podle y.

12. Nelze odhlédnout ani od tzv. bagatelní povahy sporu, který stěžovatel Ústavnímu soudu předložil. Z částky 64 765 Kč, kterou po okresním soudu požadoval přiznat na náhradě nákladů řízení, mu nebylo vyhověno ohledně 30 673,50 Kč. Nijak přitom neuvádí důvody spojené s jeho osobními, majetkovými, výdělkovými či jinými poměry, pro které by výpočet dle § 11a odst. 2 písm. e) advokátního tarifu užitý obecnými soudy v jeho vlastním případě vedl k nepřiměřenému zásahu do jeho práv.

13. S tím souvisí i stěžovatelův příměr k vystupování advokáta jakožto ustanoveného opatrovníka, který je podle Ústavního soudu nepřiléhavý. Stěžovatel v nynější věci si svého zástupce zvolil a mohl si s ním sjednat úhradu odměny vedle mimosmluvní odměny vypočtené na základě advokátního tarifu dle svých možností. Konečně stěžovatel kritizuje, že celý advokátní tarif podle něj nereflektuje vývoj v čase od jeho přijetí, takže Ústavnímu soudu není zřejmé, v čem by jeho případný zásah napravil situaci, kterou stěžovatel subjektivně nepovažuje za dostačující.

14. Ústavní soud z těchto důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2023

Pavel Šámal, v. r.

předseda senátu