Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2335/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Miroslava Čapka, zastoupeného JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2022 č. j. -54, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2023 č. j. -24, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí na Labem, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 29. 8. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovateli byla jako soudci uložena výtka v reakci na postup ve věci vedené pod sp. zn. . V ní dne 22. 3. 2021 odpoledne nařídil vazební zasedání na den 23. 3. 2021 v 14:00 hodin, což způsobilo organizační problémy, jež vedly k tomu, že se vazebního zasedání nemohl zúčastnit dozorový státní zástupce a zúčastnil se jej jiný, který však neměl ani náležitý časový prostor se s věcí řádně seznámit. Stěžovatel se žalobou proti předsedovi Okresního soudu v Teplicích domáhal zrušení výtky. Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl rozsudkem ze dne 22. 6. 2022 č. j. -54. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl rozsudkem ze dne 28. 6. 2023 č. j. -24.

Stěžovatel se domnívá, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho práva garantovaná v a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a y. Je přesvědčen, že při stanovení vazebního termínu neporušil žádný předpis a že za pochybení nelze považovat úkony směřující k rychlému rozhodnutí. Z toho důvodu se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů (y) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda postupem a rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2023

sp. zn.

).

Stěžovatel v ústavní stížnosti rozvíjí polemiku se správními soudy v rovině podústavního práva a pokouší se odůvodnit správnost svého postupu v řízení. Dále stěžovatel namítá, že i kdyby způsob nařízení vazebního zasedání byl shledán nestandardním, nebyl nezákonný. Ústavní soud již výše vysvětlil, že mu nepřísluší posuzovat věcnou správnost napadených rozhodnutí, nýbrž jejich ústavnost. Z tohoto hlediska však napadeným rozhodnutím nelze nic vytknout. Správní soudy zcela srozumitelně, přesvědčivě a logicky vyložily, že v daném případě nebyla dána potřeba maximálně urychleného rozhodování na úkor státního zastupitelství jako druhé strany a že pochybení spočívá právě v bezdůvodném znevýhodnění státního zastupitelství. Obecné soudy také řádně odůvodnily, v čem spočívá nezákonnost stěžovatelova postupu (srov. body 21-24 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Ústavní soud proto konstatuje, že v napadených rozhodnutích žádné ústavněprávně relevantní pochybení neshledal.

Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost odmítl podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2023

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu