Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2840/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. U., právně zastoupeného JUDr. Vladislavou Rapantovou, advokátkou, sídlem Dukelská 891/4, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 16. 8. 2023 č. j. -281, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně, jako účastníka řízení a Z. F. a nezl. N. F., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel (otec) se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená a d (dále jen "").

2. Okresní soud v Kroměříži rozhodl rozsudkem ze dne 4. 1. 2023 č. j. -217 tak, že nezletilá dcera se svěřuje do střídavé péče rodičů s tím, že v péči otce bude v lichém týdnu v roce od pátku 12:00 hodin do následujícího úterý v sudém týdnu v roce do 7:30 hodin, dále v lichém týdnu od pondělí od 12:00 hodin do následující středy do 7:30 hodin a v péči matky bude nezletilá v sudém týdnu v roce od úterý od 7:30 hodin do pondělí v lichém týdnu v roce do 12:00 hodin a dále od středy od 7:30 hodin do pátku v lichém týdnu v roce do 12:00 hodin. K předávání a k převzetí nezletilé ve stanovené termíny bude docházet ve školském zařízení školy, kterou nezletilá navštěvuje. V případě školního volna místem předání nezletilé bude bydliště toho rodiče, u kterého bude končit v příslušném termínu péče o nezletilou. Rodiče jsou povinni nezletilou na předání řádně připravit a včas předat. Otec je povinen přispívat na výživu nezletilé počínaje dnem 26. 8. 2018 do právní moci tohoto rozhodnutí částkou 4 600 Kč měsíčně a od právní moci tohoto rozhodnutí do budoucna částkou 2 500 Kč měsíčně s tím, že běžné výživné je splatné vždy do 5. dne příslušného měsíce k rukám matky nezletilé. Dlužné výživné za období od 26. 8. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 11 313 Kč je otec povinen zaplatit do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám matky nezletilé. Matka je povinna přispívat na výživu nezletilé částkou 1 200 Kč měsíčně počínaje právní mocí tohoto rozhodnutí do budoucna, které je splatné vždy do 5. dne toho, kterého měsíce předem k rukám otce nezletilé (I), ve zbytku návrh otce na změnu úpravy rodičovské odpovědnosti a výživného zamítl (II) a rozhodl, kdy jsou otec a matka oprávněni stýkat se s nezletilou v době hlavních školních prázdnin, v době jarních prázdnin, v době velikonočních prázdnin, v době podzimních prázdnin a v době vánočních prázdnin (III). Další podrobnosti obsáhlého výroku rozsudku není třeba opakovat, neboť účastníkům je znám.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali v zákonné lhůtě odvolání otec i matka. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o výživném, jinak v částech ohledně střídavé výchovy a jejího rozsahu zůstal nedotčen.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadeným rozsudkem je nastavena forma asymetrické střídavé péče, kdy v péči otce je nezletilá necelých šest dní ze 14-ti denního cyklu. Dle napadeného rozsudku v době hlavních školních prázdnin má otec dceru v péči toliko 13, resp. 12 dní v každém prázdninovém měsíci, zbytek prázdnin má nezletilou v péči matka. Stěžovatel má za to, že napadený rozsudek je v rozporu s ustálenou judikaturou, např. nálezem Ústavního soudu

sp. zn.

, podle něhož je stabilita výchovného prostředí důležitým faktorem při posuzování rozhodování o péči, nemůže být však sama o sobě argumentem pro vyloučení střídavé péče (v daném případě se jedná o nastavení symetrické střídavé péče za situace, kdy střídavá péče bez problémů probíhá). V opačném případě by se totiž fakticky konzervoval status quo daný prvním rozhodnutím ve věci a ve výsledku by ke změně nemuselo dojít nikdy.

5. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

6. Podstatou věcných námitek stěžovatele je nesouhlas s právními závěry opatrovnických soudů ohledně úpravy péče o nezletilou dceru. Ústavní soud podotýká, že řízení o ústavní stížnosti již není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí toliko v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem, jak je popsáno výše. Nelze se v něm tedy úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat úprava péče o děti či stanovení výživného. Ústavní soud ve své ustálené praxi zastává zdrženlivý postoj při přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče o nezletilé děti. Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů také proto, že opatrovnické soudy znají konkrétní specifické okolnosti případu, mají nejlepší podmínky pro dokazování a pro následné řádné rozhodování. Ústavní soud do rozhodování obecných soudů zasahuje pouze v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného procesu. Jeho úkolem je především posoudit, zda soudy neporušily základní práva a svobody stěžovatele a zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte, tj. zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny potřebné důkazy a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna [srov. např. bod 17 nálezu

sp. zn.

ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683);].

7. Podle judikatury Ústavního soudu při rozhodování ve věcech péče o děti je třeba vycházet z obecného principu, že práva obou rodičů na péči o dítě mají stejnou váhu a dítě má zároveň právo na péči obou rodičů rovnocenně [viz y, Úmluvy ochraně lidských práv a základních svobod, Úmluvy o právech dítěte, nález

sp. zn.

ze dne 7. 12. 2000 (N 185/20 SbNU 285); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ze dne 21. 2. 2006 ve věci Dostál proti České republice, č. stížnosti 26739/04, ]. Úkolem soudů ve smyslu y je, aby zajistily spravedlivou rovnováhu mezi zájmy dítěte na straně jedné a zájmy rodičů na straně druhé.

8. V obecné rovině platí, že ve všech rozhodnutích týkajících se dětí musí být nejlepší zájmy dětí zohledněny jako prvořadé [čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte; viz např. rozsudek ESLP ze dne 6. 7. 2010 ve věci Neulinger a Shuruk proti Švýcarsku, č. stížnosti 41615/07, § 135]. Z toho vyplývá, že omezení styku mezi rodičem a dítětem musí sledovat legitimní cíl nejlepšího zájmu dítěte a být mu přiměřené [nález

sp. zn.

ze dne 26. 7. 2017 (N 133/86 SbNU 261), bod 19].

9. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá několik základních kritérií, která musí obecné soudy při rozhodování o úpravě výchovných poměrů vzít v úvahu. Patří mezi ně: 1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a osobou usilující o jeho svěření do péče; 2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče dané osoby; 3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho bezproblémový vývoj a jiné potřeby; a 4) přání dítěte [srov. nález

sp. zn.

ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683), body 19-25].

10. Naplňují-li oba rodiče všechna kritéria přibližně stejnou měrou, je třeba vycházet z ústavněprávního předpokladu, že v nejlepším zájmu dítěte je, aby bylo svěřeno do péče obou rodičů [nález ze dne 23. 2. 2010

sp. zn.

(N 32/56 SbNU 363), nález ze dne 25. 9. 2014

sp. zn.

(N 176/74 SbNU 529), nález ze dne 30. 12. 2014

sp. zn.

, nález ze dne 21. 11. 2017

sp. zn.

, bod 14 (N 215/87 SbNU 477)]. Presumpci střídavé péče lze vyvrátit jen, jsou-li k tomu dány objektivní a pádné důvody, mající oporu v ochraně nejlepšího zájmu dítěte (podrobněji např. nález ze dne 22. 12. 2020

sp. zn.

, body 17, 18, nebo nález ze dne 30. 12. 2014

sp. zn.

).

11. Naplnění výše uvedených demonstrativních kritérií tedy neznamená automatické svěření dítěte do střídavé péče [nález

sp. zn.

ze dne 30. 12. 2014 (N 236/75 SbNU 629), bod 28]. Opatrovnický soud však musí možnost střídavé péče vážně zohlednit jako jednu z rovnocenných forem péče a nezvolí-li nakonec tuto formu, musí své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit individuálními skutkovými okolnostmi, které dostatečně osvětlí, proč by střídavá péče konkrétnímu dítěti nevyhovovala [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 15. 3. 2016 (N 44/80 SbNU 543), bod 16]. Soudy mají povinnost zohlednit všechny relevantní skutečnosti odrážející jedinečnou situaci dítěte a následně je reflektovat v odůvodnění svého rozhodnutí.

12. V dané věci, po přezkoumání napadeného rozhodnutí, dospěl Ústavní soud k závěru, že opatrovnické soudy ze shora uvedených principů vycházely a své závěry o tom, že nedošlo k takové změně poměrů, aby byl rozsah střídavé péče změněn, dostatečným způsobem odůvodnily. Z obsahu napadeného rozsudku nelze dovodit, že by se jak soud nalézací, tak soud odvolací dopustily libovůle a své závěry nijak neodůvodnily. Odvolací soud po doplněném dokazování dospěl k závěru, že ohledně režimu nastaveného v péči o nezletilou N. není nutno provádět změnu. Nezletilá režim péče zcela přijala, nemá s ním problém, nastavený model jí nijak neomezuje a nejsou poznatky o tom, že by měl negativní dopad na průběh její školní docházky či plnění jiných jejích povinností. Naopak stabilita režimu, který již probíhá delší dobu, je hodnotou, kterou nezletilá v souvislosti s plněním povinností v rámci školní docházky oceňuje a je s ním ztotožněna. Námitky otce ohledně možného ovlivňování nezletilé matkou soud nepovažoval za prokázané. Oba soudy vycházely rovněž z vyjádřeného přání nezletilé a názoru opatrovníka.

13. Ústavní soud ve své judikatuře přistupuje k zásahům do rozhodování opatrovnických soudů pouze ve výjimečných případech, zejména pokud z odůvodnění rozhodnutí obecného soudu nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé; v těchto případech odůvodnění nejenže nevyhovuje zákonným hlediskům, ale současně představuje porušení zákazu libovůle v soudním rozhodování, a v konečném důsledku takové rozhodnutí způsobuje porušení základního práva účastníků řízení na spravedlivý proces. V nyní projednávané věci však Ústavní soud takový deficit neshledal, a proto není žádný důvod do rozhodování opatrovnických soudů zasahovat.

14. Protože ze shora uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2023

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu