Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2912/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jana Ambrože, MBA, LL.M., advokáta, sídlem Dřevná 382/2, Praha 2 - Nové Město, zastoupeného JUDr. Martinem Janákem, advokátem, sídlem Sedláčkova 212/11, Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. srpna 2023 č. j. -207, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a J. S. a V. S. a V. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "") s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále práva zaručená v y, , a y.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 14. 10. 2022 č. j. -174 odmítl žalobu vedlejších účastníků (I. výrok), nepřiznal jim osvobození od soudních poplatků (II. výrok), zamítl jejich žádost o ustanovení právního zástupce z řad advokátů (III. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok). Obvodní soud vycházel z toho, že vedlejší účastníci se domáhali zaplacení částky celkem 106 mil. Kč s příslušenstvím jako náhrady materiální i nemateriální újmy způsobené jim blíže neurčeným jednáním stěžovatele při výkonu funkce ustanoveného opatrovníka. Obvodní soud vyzval vedlejší účastníky k odstranění vad žaloby s poučením, jak mají vady odstranit a o následcích eventuálního nesplnění této jeho výzvy, avšak vedlejší účastníci zásilku soudu odmítli převzít, respektive byli nekontaktní. Proto obvodní soud postupoval podle příslušných ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a žalobu odmítl. Protože vedlejší účastníci nesplnili podmínky pro osvobození od soudních poplatků, neboť věrohodně nedoložili své majetkové poměry, nepřiznal jim osvobození od soudních poplatků a zamítl jejich žádost o ustanovení zástupce. Postupem podle věta první obvodní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky s odůvodněním, že vedlejší účastníci zavinili zastavení řízení, avšak stěžovateli žádné náklady řízení nevznikly.

3. Proti IV. výroku usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání s návrhem na jeho změnu tak, že vedlejší účastníci jsou povinni společně a nerozdílně mu zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 471 719 Kč. Napadený výrok byl podle stěžovatele nesprávný, protože není pravda, že by mu žádné náklady řízení nevznikly. napadeným usnesením změnil IV. výrok usnesení obvodního soudu tak, že stěžovateli se náhrada nákladů řízení nepřiznává (I. výrok) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok). V odůvodnění zejména uvedl, že s ohledem na odmítnutí žaloby měl obvodní soud o nákladech řízení mezi účastníky rozhodnout nikoliv podle věta první , ale podle Rovněž nebyl správný závěr obvodního soudu o tom, že stěžovateli žádné náklady řízení nevznikly, neboť stěžovatel byl v řízení zastoupen advokátem a ten činil patřičné úkony právní služby. Na druhou stranu i stěžovateli muselo být zřejmé, že žaloba vedlejších účastníků je pro její vady neprojednatelná, a kroky, které ve věci činil, byly předčasné, protože k nim mohl přistoupit teprve po eventuálním doplnění žaloby. Z těchto důvodů, jakož i s přihlédnutím k dalším skutečnostem, dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníkovi. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl podle , protože stěžovatel nebyl se svým odvoláním úspěšný a vedlejší účastníkům v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel zejména namítá, že se nechal zastoupit advokátem, který se na rozdíl od něj specializuje na spory plynoucí z materiální a nemateriální škody, a odkazuje na několik nálezů Ústavního soudu týkajících se náhrady nákladů řízení s tím, že obecné soudy v jeho věci rozhodly nesprávně, neboť v ní jen důvodně bránil své subjektivní právo a chráněný zájem. Rozhodnutí městského soudu založené na použití považuje ve smyslu judikatury Ústavního soudu za překvapivé, neboť neměl možnost se k eventuální aplikaci moderačního práva vyjádřit.

5. Dále stěžovatel v ústavní stížnosti připomíná, že vedlejšími účastníky požadovaná částka by byla pro něj likvidační, byť by mu soud nakonec například uložil zaplatit pouze desetinu požadované částky. Proto na jeho obranu byly prokazatelně vykonány právním zástupcem úkony právní služby.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( a 91y). Proto mu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek mají nesprávný výklad a použití podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je způsob výkladu právních norem, který se jeví v daných souvislostech svévolný [srov. např. nález ze dne 23. 1. 2008

sp. zn.

(N 19/48 SbNU 205)].

8. Princip minimalizace zásahů je nadto patrnější při posuzování ústavních stížností napadající rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Problematikou náhrady nákladů řízení se Ústavní soud ve své judikatuře zabýval opakovaně. Vypořádání obecných soudů s náhradou nákladů řízení je nedílnou a podstatnou součástí soudního řízení, z čehož plyne, že i na ně se vztahují požadavky řádného procesu. Ústavní soud je oprávněn podrobit přezkumu i nákladová rozhodnutí, avšak již dříve vyjádřil závěr, že problematika náhrady nákladů řízení obvykle nepožívá ústavněprávní ochrany, jelikož pouze výjimečně dosahuje nákladový spor intenzity způsobilé porušení základních práv a svobod [srov. usnesení ze dne 16. 4. 2019

sp. zn.

a další (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Ústavní soud je tak při posuzování ústavních stížností týkajících se (výhradně) nákladů řízení zdrženlivý a rozhodnutí obecných soudů ruší pouze výjimečně, což je dáno rovněž okolností, že proti nákladovým výrokům není rozhodnutím zákonodárce přípustné ani dovolání, takže nedává logický smysl, aby sjednocování judikatury v této agendě Nejvyšším soudem bylo nahrazováno judikaturou Ústavního soudu. Uvedená zdrženlivost se uplatní o to více, měl-li by Ústavní soud obecnému soudu omezovat možnost uvážení, zda v tom kterém případě byly podmínky pro aplikaci moderačního práva naplněny (srov. k tomu usnesení ze dne 25. 6. 2015

sp. zn.

), což je i stěžovatelova věc.

9. Ústavní soud se v obecné rovině ztotožňuje s hodnocením věci, jak ho provedl v napadeném usnesení, a na jeho odůvodnění pro stručnost odkazuje. přesvědčivě vysvětlil, že si stěžovatel jako právní profesionál musel být vědom toho, že vedlejšími účastníky podaná žaloba ho ve skutečnosti neohrožuje, a to zvláště za situace, kdy mu byl znám zdravotní stav první vedlejší účastnice, s nímž evidentně nepřiměřené požadavky vedlejších účastníků měly souvislost. Za dané situace není nesprávné, že stěžovatel se v soudním řízení vyvolaném vedlejšími účastníky jejich požadavkům bránil, ovšem lze vycházet z toho, že by - byť se na spory týkající se náhrady škody nebo újmy prioritně nespecializuje - dokázal v dané fázi řízení svá práva a oprávněné zájmy bránit sám [pozn. z veřejně přístupných zdrojů (www.cak.cz a www.akjanak.com) nelze potvrdit stěžovatelovo tvrzení, že jeho právní zástupce se specializuje na spory plynoucí z materiální a nemateriální újmy]. Navíc Ústavní soud shledal, že stěžovatel v této souvislosti, kromě blanketních odkazů na nálezovou judikaturu Ústavního soudu týkající se náhrady nákladů řízení a rekapitulace již uplatněných tvrzení před obecnými soudy, hlubší argumentaci neuvádí.

10. Za této situace nemůže vést ke kasaci usnesení městského soudu ani druhá stěžovatelova námitka, podle níž bylo použití moderačního práva v odvolacím řízení pro stěžovatele ve smyslu judikatury Ústavního soudu překvapivé, neboť mu nebyla dána možnost, aby se k případnému použití moderačního práva vyjádřil. Aniž by Ústavní soud uvedené tvrzení stěžovatele jakkoliv zpochybňoval, nemůže přehlédnout, že stěžovateli byla argumentace městského soudu známa před podáním ústavní stížnosti, čehož dostatečně využil pro svoji stížnostní argumentaci. Vzhledem k výše uvedeným důvodům neshledal Ústavní soud do té míry závažnou nesrovnalost, která by ho vedla k rozhodnutí zrušit napadené usnesení městského soudu. Postup Ústavního soudu, který by vedl ke zrušení napadeného usnesení jen s ohledem na stěžovatelem tvrzené pochybení, že se s názorem městského soudu nemohl seznámit, by byl zcela formalistický, a to navíc v situaci, kdy mu náhrada nákladů řízení nebyla přiznána ani původně obvodním soudem, byť s nesprávnou právní kvalifikací, a navíc odůvodnění městského soudu staví nejen na , ale současně z něj plyne, že - shodně s Ústavním soudem - náklady na právní zastoupení považuje za neúčelné a takové náklady se nenahrazují ani podle

11. Ústavní soud proto uzavírá, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2023

Veronika Křesťanová v. r.

předsedkyně senátu