Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2822/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudkyň Veroniky Křesťanové a Daniely Zemanové, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky DEF-TEC s. r. o. se sídlem Kosoř 239, zastoupené Mgr. Filipem Smějou, advokátem se sídlem Polská 1716/54, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2023 č. j. -131, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. ledna 2023 č. j. -102 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2022 č. j. - 67, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Bjalončik Slobodová advokáti s.r.o., sídlem Václavské náměstí 846/1, 110 00 Praha 1, jako vedlejší účastnice, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její práva podle d (dále jen " ").

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatelka se žalobou domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího vedlejší účastnici (žalované) povinnost zaplatit žalobkyni za opravu vozidla částku 33 344,65 Kč s příslušenstvím. Žalovaná stěžovatelce předala do servisu k opravě vozidlo s tím, že předběžná cena opravy závad byla ve výši 5 000 Kč. E-mailovou korespondencí žalovaná odsouhlasila zvýšení ceny opravy závady na částku 20 001,35 Kč. Následně stěžovatelka e-mailem informovala žalovanou o zvýšení ceny opravy na částku ve výši 33 471,70 Kč. Toto zvýšení již žalovanou nebylo odsouhlaseno, neboť reagovala e-mailem, v němž uvedla, aby vozidlo bylo připraveno, že si pro ně přijede. Další podrobnosti případu není potřeba uvádět, neboť stranám sporu jsou dostatečně známy.

3. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ve věci rozsudkem ze dne 17. 12. 2021 č. j. -47 zastavil řízení v části, v níž vzala stěžovatelka žalobu zpět, tj. co do zaplacené částky 5 000 Kč (výrok I.), ve zbytku žalobě vyhověl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením výše citovaný rozsudek obvodního soudu ve výrocích II. a III. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Obvodní soud napadeným rozsudkem rozhodl o zamítnutí žaloby stěžovatelky o částku ve výši 28 344,65 Kč s příslušenstvím a uložil jí povinnost k náhradě nákladů řízení. Městský soud napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu o zamítnutí žaloby potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že v soudním řízení o žalobě o zaplacení ceny díla bylo rozhodnuto na podkladě právního názoru soudů týkajícího se odstoupení od smlouvy, resp. výkladu e-mailu zaslaného žalovanou stěžovatelce dne 24. 12. 2020. Ačkoliv stěžovatelka uvedla v řízení argumenty, které takový právní názor soudů rozporovaly, včetně konstantní judikatury, oba soudy je nevypořádaly či rozhodly k tíži stěžovatelky, aniž by pro takový postup byl racionální důvod.

5. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

6. Zákonná úprava v váže přípustnost opravných prostředků na určitou minimální výši předmětu sporu [srov. ustanovení či ]. Bylo by pak proti logice těchto omezení, pokud by se přezkum rozhodnutí, proti nimž nejsou řádné či mimořádné opravné prostředky s ohledem na bagatelnost předmětu sporu přípustné, pouze automaticky přesunul do roviny ústavního soudnictví. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv. Podobně koneckonců k těmto sporům přistupuje i Evropský soud pro lidská práva [viz písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; v praxi pak např. rozhodnutí ve věci Kiousi proti Řecku č. 52036/09 ze dne 20. 9. 2011].

7. Právní hranice bagatelnosti nemusí být určující s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou. V prvé řadě může jít o situaci, kdy lze v individuálním případě uvažovat o natolik intenzivním zásahu, že by způsobil ve smyslu y kolizi se samotnou podstatou a smyslem dotčeného základního práva či svobody. Do druhé skupiny je možno zařadit případy, kdy výsledky příslušného přezkumu, v němž jde o posouzení (a to nutno zdůraznit) otázky ústavněprávní relevance, mohou mít zásadní význam z hlediska další rozhodovací činnosti obecných soudů. Dále lze o projednání ústavní stížnosti uvažovat i v situaci, kdy judikatura obecných soudů v totožných či obdobných bagatelních věcech není jednotná a kdy tedy soudy vyšších stupňů nemohou zajistit sjednocování jejich rozhodovací činnosti, přičemž takto vzniklý stav narušuje princip právní jistoty jako neoddělitelnou součást pojmu právního státu [viz nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]. Žádná z výše uvedených situací však v projednávané věci nenastala.

8. V nyní projednávané věci jde o částku 28 344,65 Kč, přičemž stěžovatelka namítá porušení procesního základního práva podle y. Toto právo však není právem samoúčelným, jeho uplatňování je vždy vázáno na základní právo hmotné (v daném případě právo majetkové podle y), přičemž zásah do tohoto hmotného základního práva je intenzity tak nízké, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu, navíc stěžovatelka porušení y ani nenamítá.

9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vede polemiku s právními závěry obecných soudů. Ze strany obecných soudů se však jedná o výklad a aplikaci podústavního práva ( ), argumentace stěžovatelky tak postrádá ústavněprávní rozměr.

10. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecného soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2023

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu