Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1112/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Jaroslavy Pleschingerové, zastoupené JUDr. Janou Němcovou, advokátkou, sídlem Bělehradská 299/132, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 12. 2021 č. j. E 4009/99-1538, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2022 č. j. -1600, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023 č. j. -1665, o návrhu na zrušení , a o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 24. 4. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatelka byla povinnou č. 2 ve vykonávacím řízení vedeném v prvním stupni u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , ve kterém bylo rozhodnuto, že nemovitosti vlastněné stěžovatelkou, resp. její spoluvlastnický podíl bude prodán v soudní dražbě. Stěžovatelka na sebe podala dva insolvenční návrhy, které však ještě před zahájením dražebního jednání Městský soud v Praze odmítl usnesením ze dne 15. 12. 2021 č. j. -5, a usnesením ze dne 16. 12. 2021 č. j. -5. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 12. 2021 č. j. E 4009/99-1538, byl následně vydražiteli udělen příklep.

Stěžovatelka proti všem rozhodnutím podala odvolání. První rozhodnutí městského soudu Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 1. 2022 č. j. -13, změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá. Druhé označené rozhodnutí vrchní soud usnesením ze dne 26. 1. 2022 č. j. -11, zrušil a řízení zastavil pro překážku věci zahájené.

V odvolání proti rozhodnutí obvodního soudu, jímž byl vydražiteli udělen příklep, stěžovatelka namítala, že v době vydání napadeného rozhodnutí byla v úpadku, nebyly proto splněny podmínky pro udělení příklepu. Současně se domáhala přerušení řízení, neboť nemovité věci byly podhodnoceny. Městský soud usnesením ze dne 27. 5. 2022 č. j. -1600, návrh na přerušení řízení zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 31. 1. 2023 č. j. -1665. Podle obecných soudů zveřejněním usnesení o odmítnutí insolvenčních návrhů v insolvenčním rejstříku zanikly účinky dle , , ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutím vrchního soudu, jímž se usnesení o odmítnutí změnilo tak, že se insolvenční návrh neodmítá, se účinky dle opět obnovily, ale pouze ex nunc. V mezidobí tedy byly splněny zákonné předpoklady pro udělení příklepu.

Stěžovatelka je přesvědčena, že obecné soudy porušily její práva garantovaná v , , a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Pochybení spatřuje v nesprávném posouzení dopadů změny odmítavého usnesení na účinky dle . Stěžovatelka dále namítá, že byla chybně stanovena cena vydražené nemovitosti. Z těchto důvodů se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Současně navrhuje zrušení . V podání ze dne 24. 8. 2023 stěžovatelka dále navrhla odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není součástí soustavy soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněna práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení jako celek bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

Stěžovatelka je přesvědčena, že rozhodnutím, jímž se mění usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu, se účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení obnovují ex tunc, tedy zpětně od okamžiku zahájení insolvenčního řízení. Ústavní soud v prvé řadě podotýká, že jde o pokračující polemiku s obecnými soudy ohledně výkladu podústavního práva. Jak již však bylo vysvětleno, Ústavní soud není oprávněn posuzovat správnost, nýbrž pouze ústavnost napadených rozhodnutí. Z ústavněprávního hlediska je podstatné, že závěr obecných soudů je řádně odůvodněný a výklad podústavního práva (zejm. ve vztahu k ) nevybočuje z mezí zásad logického uvažování, není svévolný a je v souladu s dřívější judikaturou. Ve vztahu k Ústavní soud již v usnesení ze dne 11. 11. 2015

sp. zn.

, vysvětlil, že účelem tohoto ustanovení je primárně zabránit zmaření výsledku insolvenčního řízení a zajistit, aby majetek dlužníka sloužil předně k uspokojení pohledávek přihlášených v insolvenčním řízení, a nikoliv ochrana práv dlužníka. V tomto kontextu legislativní řešení v , resp. závěr, že účinky spojené s vydáním odmítavého usnesení zanikají ex nunc, Ústavní soud nepovažuje za protiústavní, byť mezi dlužníky v různých řízeních může za určitých okolností docházet k nerovnostem.

Pokud jde o návrh na zrušení zákona, kterého se stěžovatelka domáhá, Ústavní soud nad rámec výše uvedeného doplňuje, že tento návrh má akcesorickou povahu a není-li samotná ústavní stížnost způsobilá věcného projednání, není splněna ani základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona či jiného právního předpisu (srov. usnesení ze dne 3. 10. 1995

sp. zn.

).

Stěžovatelka dále namítá nesprávné skutkové závěry ohledně výše odhadní ceny nemovitostí prodávaných v dražbě. Jde však pouze o zopakování argumentace, se kterou se dostatečným způsobem vypořádal Nejvyšší soud (srov. body 10 a 11 napadeného usnesení).

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný. Ze stejných důvodů nevyhověl návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, o němž s ohledem na to, že věc byla po doručení návrhu na odklad vykonatelnosti projednána přednostně, nerozhodoval samostatným usnesením. Návrh na zrušení Ústavní soud odmítl podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2023

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu