Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 879/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. D., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Praha 4 - Pankrác, zastoupeného Mgr. Ladislavem Kozlem, advokátem, sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2023 č. j. -163 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. prosince 2022 č. j. -147, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv podle a d (dále jen "").

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí shledal, že Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") výše citovaným usnesením zamítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

3. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") výše citovaným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), zamítl. Městský soud dospěl k závěru, že stěžovatel nesplnil tzv. třetí podmínku podmíněného propuštění, kterou je prognóza vedení řádného života v budoucnu. Stěžovatel podle městského soudu nevyvinul dostatečné úsilí, aby bylo možné jeho přístup k výkonu trestu odnětí svobody označit za nadstandardní, tj. nejsou zde příznivé okolnosti, které by ve výsledku převážily nad negativními zjištěními soudu. Městský soud k tomuto doplnil, že stěžovatel již v minulosti důvěru ze strany soudu opakovaně dostal, když byl třikrát podmíněně propuštěn, vždy se však k páchání trestné činnosti vrátil. Stěžovatel je také speciálním recidivistou trestného činu dle i dalších majetkových trestných činů a jeho trestná činnost má zjevnou spojitost se zneužíváním návykových látek, ani tyto okolnosti nemohl Městský soud i při respektování zákazu tzv. dvojího přičítání přehlédnout.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že splnil všechny podmínky nutné pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Má za to, že soudy nesprávně vyložily podmínku podmíněného propuštění spočívající v prognóze řádného života na svobodě, neboť jeho chování v průběhu vykonávaného trestu dávalo přesvědčivé záruky pro vedení řádného života v budoucnu. Postupem obecných soudů došlo k porušení zásad spravedlivého procesu a k popření tzv. zákazu dvojího přičítání, neboť soudy vyvodily svůj závěr o nesplnění podmínky pouze na základě mechanického odkazu na skutková zjištění týkajících se trestní v minulosti stěžovatele. Stěžovatel je přesvědčen, že soudy dostatečně nevysvětlily, proč jej skutečnost, že byl v minulosti opakovaně podmíněně propuštěn, ovlivňuje nadále natolik, že je pro něj tento institut zapovězen.

5. Stěžovatel také poukázal na rozpor napadených rozhodnutí s judikaturou Ústavního soudu (nález ze dne 15. 2. 2022

sp. zn.

a ze dne 3. 1. 2017

sp. zn.

) ze které vyplývá, že zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění nemůže být založeno na pouhém poukazu na minulou trestnou činnost žadatele bez toho, že se v odůvodnění rozhodnutí rozvedou podmínky a okolnosti, za kterých žadatel trestnou činnost páchal a zda jsou či nejsou tyto podmínky nyní odlišné.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení, nýbrž zvláštním řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí pouze pro porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem [ písm. d)y]. Do postupu orgánů činných v trestním řízení, včetně soudů, Ústavní soud zasahuje pouze tehdy, jsou-li znatelně zasažena ústavně zaručená základní práva nebo svobody účastníka řízení. Výše uvedené platí rovněž pro rozhodování Ústavního soudu ve věcech přezkumu soudních rozhodnutí o návrzích na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, proto se Ústavní soud zaměřil na posouzení ústavní konformity interpretace podmínek podmíněného propuštění provedené obecnými soudy a odůvodnění napadených rozhodnutí.

8. Ústavní soud předesílá, že neexistuje ústavně zaručené právo na to, aby bylo vyhověno žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Mimořádnost tohoto institutu spočívá v tom, že soud má možnost, nikoli však povinnost odsouzeného podmíněně propustit [(srovnej například nález ze dne 15. 5. 2014

sp. zn.

(N 97/73 SbNU 589)]. Je na obecných soudech a jejich uvážení, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány zákonné podmínky pro propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, aby své úvahy v tomto směru přiměřeným způsobem odůvodnily a měly na paměti principy spravedlivého procesu [srov. nález ze dne 5. 11. 2015

sp. zn.

(N 194/79 SbNU 207), nález ze dne 15. 5. 2014

sp. zn.

(N 97/73 SbNU 589), nález ze dne 1. 12. 2005

sp. zn.

(N 219/39 SbNU 323), nebo nález ze dne 3. 1. 2017

sp. zn.

].

9. Ustanovení obsahuje z pohledu posuzované věci tři obligatorní podmínky, při jejichž splnění může obecný soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu. První je, že odsouzený vykonal alespoň polovinu uloženého trestu, další spočívají v tom, že odsouzený má prokázat své polepšení v důsledku výkonu trestu odnětí svobody (druhá podmínka) a to, že je na místě od něj očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného (třetí podmínka).

10. Ústavní soud poté, co se zabýval podrobně a věcně výstižně odůvodněným napadeným usnesením městského soudu, zjistil, že městský soud žádosti stěžovatele nevyhověl, neboť u něj není za současných podmínek dán předpoklad vedení řádného života v budoucnu. Městský soud svůj závěr odůvodnil tak, že stěžovatel neprojevil dostatečnou snahu a nedošlo u něj k tak zásadní proměně (i přes patrné známky polepšení), která by znamenala, že již bylo dosaženo účelu trestu a další výkon trestu odnětí svobody je již zcela nadbytečný, a že bude i přes předchozí poklesky žít řádným životem. Rovněž uvedl, že trestní minulost stěžovatele možnost opětovného podmíněného propuštění výslovně nevylučuje, soud ji však nemohl zcela přehlédnout při hodnocení míry rizika spočívajícího v nebezpečí páchání další činnosti.

11. Ústavní soud tedy námitkám stěžovatele nepřisvědčil, neboť dospěl k závěru, že městský soud hodnotil jeho trestní minulost komplexně a pouze jako jednu z rozhodných skutečností. Naopak závěr soudů, že stěžovatel neprokázal dostatek snahy, aby soudy ujistil, že se jeho dřívější poklesky již nebudou na svobodě opakovat, se jeví jako zcela legitimní a nelze jej hodnotit jako porušení zákazu dvojího přičítání ani porušení práva na spravedlivý proces. Ústavní soud považuje závěry obecných soudů za logické a přesvědčivé a nemá, co by jim vytkl.

12. Konečně Ústavní soud neshledal ani tvrzený rozpor mezi napadenými rozhodnutími a ustálenou judikaturou Ústavního soudu, na kterou stěžovatel odkazuje (

sp. zn.

a

sp. zn.

), neboť se jednalo o odlišné skutečnosti svědčící ve prospěch tehdejšího stěžovatele (srov. také bod. 7. napadeného usnesení Městského soudu v Praze) a navíc Ústavní soud již výše vyložil, že trestní minulost stěžovatele nebyla jedinou a podstatnou rozhodnou skutečností, na které obecné soudy svá rozhodnutí založily. Také z tohoto důvodu nepovažuje jejich závěry za výsledek "mechanického" odkazování či snad formálního přístupu k žádosti stěžovatele.

13. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2023

Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu