Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2230/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele M. S., zastoupeného Mgr. Michaelem Šatylovem, advokátem, sídlem Betlémské nám. 251/2, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. května 2023 č. j. -259 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. ledna 2023 č. j. -202, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a nezletilého J. S., nezletilé K. S. a J. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle , , a d.

2. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") ze dne 23. 1. 2023 č. j. -202 bylo výživné, stanovené otci naposledy rozsudkem okresního soudu ze dne 4. 2. 2020 č. j. -41 pro nezletilého J. ve výši 8 000 Kč měsíčně a pro nezletilou K. ve výši 6 000 Kč měsíčně, zvýšeno s účinnosti od 1. 9. 2021 na částku 7 500 Kč měsíčně pro nezletilou K. a s účinností od 1. 11. 2022 na částku 10 000 Kč měsíčně pro nezletilého J., které je otec i nadále povinen platit vždy ke každému prvému dni v měsíci předem k rukám 3. vedlejší účastnice (dále též "matka") (výrok I). Nedoplatek na výživném, vzniklý jeho zvýšením za dobu od 1. 9. 2021 do 31. 1. 2023 v částce 25 500 Kč pro nezletilou K. a za dobu od 1. 11. 2022 do 31. 1. 2023 v částce 6 000 Kč pro nezletilého J., byl otec zavázán zaplatit do 3 dnů od doručení tohoto rozhodnutí k rukám matky (výrok II), a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

3. K odvolání matky Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 30. 5. 2023 č. j. -259 změnil rozsudek okresního soudu tak, že výživné stanovené otci rozsudkem okresního soudu ze dne 4. 2. 2020 č. j. -41 se zvyšuje s účinností od 1. 9. 2021 na částku 9 500 Kč měsíčně pro nezletilého J. a na částku 7 500 Kč měsíčně pro nezletilou K. a s účinností od 1. 5. 2022 na částku 11 500 Kč měsíčně pro nezletilého J. a na částku 9 500 Kč měsíčně pro nezletilou K., přičemž výživné je splatné každého prvého dne v měsíci předem k rukám matky. Dlužné zvýšené výživné za dobu od 1. 9. 2021 do 31. 5. 2023 v částkách 43 500 Kč pro nezletilého J. a 26 000 Kč pro nezletilou K., jakož i to, které se stane splatným za dobu od 1. 6. 2023 do konce měsíce, v němž bude tento rozsudek doručen, je otec povinen zaplatit do tří dnů od doručení tohoto rozsudku k rukám matky (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III).

4. Krajský soud shledal, že podmínky pro zvýšení výživného pro obě nezletilé děti jsou splněny s účinností od 1. 9. 2021 (u nezletilého J. v souvislosti s nástupem do kvinty víceletého gymnázia, u nezletilé K. se zahájením povinné školní docházky), kdy s ohledem na schopnosti a možnosti na straně otce, reprezentované v tomto období potencionálním příjmem od jeho bývalého zaměstnavatele v částce cca 60 000 Kč měsíčně čistého (za situace, kdy mu žádná další vyživovací povinnost nepřibyla) jeví se být odpovídajícím zvýšení výživného pro každé z nezletilých o částku 1 500 Kč měsíčně. V návaznosti na uvedenou změnu poměrů krajský soud nepřistoupil s účinností od tohoto data k výraznějšímu zvýšení výživného, když zohlednil, že od posledního rozhodování o výživném uplynula doba toliko cca jednoho a půl roku. V souvislosti s úplatným převodem práv k družstevnímu bytu otce, k němuž došlo v dubnu 2022, pak krajský soud shledal další zásadní změnu poměrů (týkající se majetkových poměrů otce), odůvodňující zvýšení výživného pro obě nezletilé s účinností od 1. 5. 2022 o další částku po 2 000 Kč měsíčně pro každé z nezletilých.

II.

Stěžovatelova argumentace

5. Stěžovatel namítá, že obecné soudy vyšly při výpočtu výživného z potenciálního příjmu stěžovatele ve výši 60 000 Kč měsíčně, přičemž jeho prokázaný skutečný příjem činí průměrně 43 000 Kč měsíčně. Výživné, bylo-li by přihlédnuto k doporučujícím tabulkám ministerstva spravedlnosti, by činilo v případě jeho skutečného dosahovaného příjmu na obě děti celkem 13 760 Kč měsíčně a v případě potenciálního příjmu 19 200 Kč měsíčně. Přesto krajský soud zvýšil výživné na částku celkem 21 000 Kč měsíčně, aniž by zvýšení výživného nad uvedenou předvídatelnou hranici důsledně odůvodnil z toho hlediska, jak by mělo dojít k navýšení životní úrovně dětí a proč není v současnosti hrazené výživné dostatečné. Krajský soud pak aproboval nesprávný postup okresního soudu ohledně potenciality příjmů stěžovatele. Přestože zjistil skutečné příjmy stěžovatele, odmítl z jejich výše vycházet. Jestliže soud z důkazů založených ve spise zjistí, že potřeby dětí jsou v současné míře plně zabezpečovány výživným, a to včetně potřeb pro jejich osobnostní a tělesný rozvoj, pak nelze přistoupit k zvýšení běžného výživného. Úvaha obecných soudů, že se vždy za jakýchkoli okolností zvyšuje, se míjí i s výchovnou povahou výživného. V případě, že povinný rodič disponuje nadstandardní životní úrovní, je třeba přistoupit k tvorbě úspor, které mohou pomoci dětem při startu do samostatného života, což se v posuzované věci nestalo. Obecné soudy ignorovaly ústavní pořádek a projevily nepřijatelnou libovůli v rozhodování o výživném, přičemž zcela vědomě rozhodovaly v rozporu s právním názorem Ústavního soudu vysloveném v nálezu

sp. zn.

.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

8. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz výše), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech stanovení výživného a jeho výše. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí.

11. Napadené rozsudky vycházejí z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry jsou v nich dostatečně jasně a srozumitelně vyloženy, a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Zejména krajský soud se zabýval podstatnými kritérii pro rozhodnutí o změně výše výživného, přičemž své rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnil, a Ústavní soud v jeho závěrech neshledal nic neústavního, co by odůvodňovalo jeho případný kasační zásah, naopak se s jeho právními závěry ztotožňuje. Nutno zdůraznit jednak přiléhavý závěr krajského soudu uvedený v bodě 28 napadeného rozsudku týkající se potenciality příjmů otce, když krajský soud ústavně konformně dovodil, že nelze klást k tíži nezletilých, že se otec vzdal dobrovolně příjmů ze zaměstnání přes vědomí své zákonné vyživovací povinnosti ke dvěma dětem, tak také závěr v bodech 31 a 32 napadeného rozsudku týkající se mimořádného příjmu otce ve výši 1 250 000 Kč a vztah tohoto příjmu k výši výživného. Nelze také aprobovat odkaz otce na nález Ústavního soudu vysloveném v nálezu ze dne 18. 4. 2018

sp. zn.

, jelikož ten se týkal skutkově zcela odlišné situace, jak správně zdůvodnil krajský soud v bodě 27 napadeného rozsudku.

12. Ústavní soud dodává, že s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně výše výživného. Ústavní soud nemůže hrát roli konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015

sp. zn.

(U 5/76 SbNU 957)].

13. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2023

Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu