Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2146/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Davida Uhlíře a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Pelderla, zastoupeného JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem se sídlem V Jámě 699/1, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -118 ze dne 1. 6. 2023 a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -90 ze dne 16. 11. 2022, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Bohemia Faktoring, a.s. se sídlem Letenská 121/8, Praha 1 - Malá Strana, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 139 EX 1561/19, ve kterém stěžovatel vystupuje jako povinný, bylo při kontrole spisu zjištěno, že platby stěžovatele vymožené v exekuci byly účtovány v rozporu se zákonem, v důsledku čehož byl za stěžovatelem stále evidován dluh. Proto soudní exekutor stěžovatele dne 11. 8. 2022 vyzval k zaplacení dluhu. V návaznosti na tuto výzvu podal stěžovatel návrh na zastavení exekuce. Protože s tímto návrhem soudní exekutor nesouhlasil, předložil věc k rozhodnutí Okresnímu soudu v Českém Krumlově (dále jen "okresní soud").

2. Stěžovatel ve svém návrhu namítal, že nesouhlasí s postupem soudního exekutora, a uvedl, že nedoplatek vzniknout nemohl. Okresní soud názoru stěžovatele nepřisvědčil a návrh na zastavení exekuce usnesením č. j. -75 ze dne 22. 9. 2022 zamítl. S tímto závěrem se stěžovatel neztotožnil, a proto podal odvolání. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ovšem napadeným usnesením potvrdil závěry okresního soudu.

3. O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud tak, že jej usnesením odmítl ve smyslu , (dále jen " ") jako nepřípustné proto, že stěžovatel nevymezil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu , ale vymezil výhradně námitky, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám ovšem dovolací soud přihlíží podle jen v případě, je-li dovolání přípustné. Dovolání však nebylo přípustné, a proto tyto námitky nemohly být uplatněny. Nad rámec toho Nejvyšší soud poznamenal, že řízení zatíženo vadami nebylo a krajský soud postupoval v souladu s jeho ustálenou judikaturou.

4. Bližší rekapitulace průběhu řízení před obecnými soudy není nezbytná, jelikož účastníkům jsou všechny relevantní okolnosti známy.

5. Argumentace stěžovatele ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu je založena na tvrzení, že dovolací soud postupoval přepjatě formalisticky a že jeho rozhodnutí představuje porušení práva na soudní ochranu podle d (dále jen " ") a práva na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel uvádí, že důvodem pro to, aby dovolací soud odmítl dovolání, nemůže být skutečnost, že dovolatel nekoncipuje otázku "přesně podle představ" dovolacího soudu.

6. Ve vztahu k napadenému usnesení krajského soudu stěžovatel namítá, že toto rozhodnutí postrádá náležitosti uvedené v Proto je podle názoru stěžovatele toto rozhodnutí nepřezkoumatelné a představuje porušení jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle y.

7. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené podmínky řízení. V tomto ohledu dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje návrh zčásti zjevně neopodstatněný (ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu) ve smyslu ustanovení a zčásti návrh nepřípustný (ve vztahu k usnesení krajského soudu) podle ustanovení téhož zákona.

8. Ústavní soud předesílá, že povinností dovolatele je podle řádně vymezit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. U předpokladů přípustnosti podle musí totiž Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, pak musí zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti podle je naplněn a jak konkrétně je naplněn (k tomu blíže viz nález

sp. zn.

ze dne 29. 8. 2023).

9. Dostatečně určité vymezení přípustnosti dovolacího důvodu je obligatorní náležitostí dovolání plynoucí již z textu zákona. Přístup k Nejvyššímu soudu je totiž z rozhodnutí zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl v rámci své primární role sjednocování judikatury obecných soudů podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy (k tomu blíže viz plenární stanovisko sp. zn ze dne 28. 11. 2017).

10. V posuzované věci ovšem stěžovatel přípustnost dovolání dostatečně určitě nevymezil, když z obsahu stěžovatelova dovolání nevyplývá žádná otázka hmotného nebo procesního práva, jež by přípustnost dovolání založila. Naopak lze souhlasit se závěry Nejvyššího soudu, že stěžovatel se omezuje pouze na námitky, že krajský soud řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těmto vadám, jak sám stěžovatel připomíná, dovolací soud podle ovšem přihlédne pouze v případě, je-li dovolání přípustné; samy o sobě vady přípustnost dovolání založit nemohou.

11. Ústavní soud tak uzavírá, že postup Nejvyššího soudu je ústavně konformní. Nejvyšší soud srozumitelně odůvodnil, proč se dovoláním nemohl zabývat. Rozhodnutí Nejvyššího soudu tak nelze považovat za přepjatě formalistické. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud proto konstatuje, že vůči usnesení Nejvyššího soudu není dán důvod pro kasační zásah, neboť jím nebylo zasaženo do základních práv a svobod stěžovatele. Ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu tak shledal Ústavní soud ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

12. Ústavní soud dále připomíná, že podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný, z důvodů závisejících na jeho uvážení. Pokud však bylo dovolání stěžovatele řádně odmítnuto ( ) proto, že vůbec neobsahovalo otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu , neměl Nejvyšší soud pro úvahu ohledně přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ani prostor. Je-li tedy předpokladem přípustné ústavní stížnosti předchozí řádné vyčerpání procesních prostředků, které měl stěžovatel k dispozici, je třeba na stěžovatelovo dovolání hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno (viz mimo mnoha dalších např. usnesení

sp. zn.

ze dne 8. 3. 2016). Za těchto okolností pak nelze ani ústavní stížnost - v části směřující proti usnesení krajského soudu - považovat za přípustnou. Námitkami stěžovatele, směřujícími proti tomuto rozhodnutí obecného soudu, se tak Ústavní soud nemohl zabývat.

13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle téhož zákona jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2023

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu