Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2796/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného JUDr. Martinem Machačem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 9, Brno, proti postupu Krajského státního zastupitelství v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 1 KZN 1100/2019 a postupu Okresního státního zastupitelství v Břeclavi v řízení vedeném pod sp. zn. ZN 1695/2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel byl v dubnu 2018 účastníkem dopravní nehody, při které utrpěl mnohočetná zranění. Jednání dalšího účastníka dopravní nehody bylo prošetřováno pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti. Věc skončila odložením.

2. Stěžovatel od samého začátku trestního řízení uváděl, že jednání druhého účastníka dopravní nehody mělo být posuzováno jako trestný čin neposkytnutí pomoci podle . Stěžovatel k tomu opakovaně podával podněty k výkonu dohledu. Dne 5. 10. 2020 byl stěžovatel vyrozuměn prostřednictvím svého právního zástupce o výsledku přezkumu předchozího podnětu k výkonu dohledu. Zároveň byl poučen, že o převzetí případných dalších podání nebude vyrozumíván, jelikož tutéž věc ze stejných důvodů je možné přezkoumat pouze jednou.

3. Stěžovatel však podněty podával nadále. Nakonec podal dne 29. 5. 2023 podnět k Okresnímu státnímu zastupitelství v Břeclavi (OSZ), který označil jako Oznámení o skutečnostech nasvědčujícím tomu, že mohlo dojít ke spáchání trestného činu (trestní oznámení). Na tento podnět nejprve nebylo ze strany státního zastupitelství reagováno. Následně stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce podal žádost o sdělení stavu řízení, na kterou reagovalo Krajské státní zastupitelství v Brně (KSZ) dne 18. 8. 2023. KSZ stěžovateli vysvětlilo, že přípis označený jako trestní oznámení se posuzuje podle svého obsahu, přičemž z hlediska obsahu se jedná o opakovaný, v pořadí již sedmý podnět stěžovatele k výkonu dohledu. Proto na něj v souladu s dříve zaslaným poučením nebylo reagováno.

4. Stěžovatel podal ústavní stížnost proti postupu KSZ a OSZ. K ústavní stížnosti přiložil odpověď zaslanou ze strany KSZ na stěžovatelovu žádost o sdělení stavu řízení. Také přiložil jím podaný přípis označený jako trestní oznámení. Stěžovatel uvádí, že trestní oznámení nemělo být posuzováno jako opakovaný podnět k výkonu dohledu. Dále obsáhleji argumentuje porušením práva na účinné vyšetřování ( d).

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a shledal, že je nepřípustná pro opožděnost.

6. Podle , o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo ( ).

7. Stěžovatel odkazuje právě na a uvádí, že se o tvrzeném zásahu do svých základních práv dozvěděl až dne 22. 8. 2023, kdy mu bylo doručeno sdělení KSZ, ve kterém byl (opětovně) poučen o pravé povaze svých podání.

8. Toto tvrzení stěžovatele není pravdivé. Fakt, že stěžovatel svůj podnět k výkonu dohledu jinak nadepsal, nemění jeho obsah. Obsahem přitom bylo to, čeho se stěžovatel prostřednictvím různých podnětů domáhal již několik let, tedy, zjednodušeně řečeno, "výzva k rekvalifikaci" jednání, které bylo orgány činnými v trestním řízení prověřováno.

9. Stěžovatelovo podání nemohlo být trestním oznámením, jelikož neupozorňoval na žádné (nové) skutečnosti ve smyslu § 158 trestního řádu. Pouze navrhoval jiný závěr, ke kterému orgány činné v trestním řízení měly podle něj dospět. Orgány činné v trestním řízení se přitom skutečnostem, které nasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin, již věnovaly v proběhlém řízení.

10. Proto je zřejmé, že posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, byl podnět k výkonu dohledu, a to první v pořadí. Nejpozději dne 5. 10. 2020 byl stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce vyrozuměn o výsledku přezkumu předchozího podnětu a o tom, že k dalším obsahově shodným podáním již nebude přihlíženo, resp. o nich nebude vyrozumíván. Podání, které stěžovatel nadepsal jako trestní oznámení, je právě takovým obsahově shodným podáním. Nejpozději v této době (v říjnu 2020) se tedy stěžovatel dozvěděl o tom, co považuje za zásah do svých základních práv. Dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnost tedy nebyla dodržena.

11. Na okraj Ústavní soud zmiňuje, že se stěžovatel setkal se zjevně vstřícným přístupem ze strany orgánů činných v trestním řízení. Ty mu věc opakovaně vysvětlily, ačkoli tak činit od určitého okamžiku již nemusely. Stěžovateli bylo v reakci na jeho podněty v průběhu let několikrát sděleno, jak bylo trestní řízení skončeno a proč na jeho opakované podněty již nebude reagováno. Vyrozumění KSZ, které stěžovatel přiložil k ústavní stížnosti, je zcela správné, srozumitelné a vysvětlující.

12. Ústavní soud proto návrh odmítl jako opožděný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2023.

Jan Wintr, v. r.

soudce zpravodaj