Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1933/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Zbyňka Chmely, zastoupeného Mgr. Tadeášem Holubem, advokátem, sídlem Tyršova 504/5, Kopřivnice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. května 2023 č. j. -55 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2021 č. j. -47, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Univerzity Karlovy, sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva podle a odst. 2, , a d (dále jen " "), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z jejích příloh se podává, že stěžovatel se jako student Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy nezapsal do dalšího úseku studia, a to ani v náhradním termínu. Děkan předmětné fakulty proto rozhodnutím ze dne 7. 4. 2017 č. j. Stud/Vše/531 rozhodl o ukončení studia stěžovatele.

3. O odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí pak rozhodla vedlejší účastnice rozhodnutím ze dne 22. 1. 2018 č. j. UKRUK/4712/2017-5, že se odvolání zamítá a rozhodnutí o ukončení studia se potvrzuje.

4. O žalobě stěžovatele proti tomuto rozhodnutí rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem, že se žaloba zamítá (výrok I), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Městský soud shledal, že Studijní a zkušební řád Univerzity Karlovy v Praze ze dne 11. 6. 2013 ve znění do 30. 9. 2017 (dále jen "Studijní a zkušební řád") stanovuje povinnost studentů zapsat se do příslušného úseku studia v řádném nebo náhradním termínu. Neučiní-li tak student bez závažných důvodů, poruší požadavky na něj kladené studijním programem. Následkem takového porušení je podle Studijního a zkušebního řádu ukončení studia. Protože stěžovatel nesplnil požadavky vyplývající ze studijního programu podle Studijního a zkušebního řádu, děkan fakulty, resp. vedlejší účastnice, jeho studium v souladu s , o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ukončili.

5. Ke kasační stížnosti stěžovatele rozhodl Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem, že se kasační stížnost zamítá (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (výroky II a III). Nejvyšší správní soud potvrdil správnost klíčového závěru městského soudu (sub 4) a doplnil, že stěžovatelovo právo na vzdělání zaručené y nebylo napadeným rozsudkem městského soudu porušeno. Stěžovateli bylo studium ukončeno v souladu se zákonem o vysokých školách; ostatně jak vyplývá z y, práva uvedeného v y je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které toto ustanovení provádějí.

II.

Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel zejména namítá, že mu bylo ukončeno studium, ačkoliv nebylo náležitě správními soudy zkoumáno, zda porušil povinnost vyplývající ze zákona o vysokých školách, neboť jen na základě zákona lze ukládat v právním státě povinnosti a stejně tak omezovat základní práva. Přitom povinnost zápisu studenta do příslušného úseku studia neupravuje zákon, nýbrž vnitřní předpis vedlejší účastnice, a to ve formě právní fikce. Nebylo tak postaveno na jisto, jaké povinnosti studenta stěžovatel porušil. Při soudním projednání věci navíc byl stěžovateli odňat jeho zákonný soudce v důsledku změny soudního senátu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

9. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

10. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v soudním řízení správním, není samo o sobě významné, je-li namítána jejich věcná nesprávnost, neboť Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí správních soudů. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

11. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry správních soudů nejsou s nimi v extrémním nesouladu a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen libovůlí. Takovéto pochybení Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

12. Ústavní soud konstatuje, že podrobné právní závěry správních soudů jsou obsáhle a důkladně odůvodněny, a to i s odkazy na příslušnou právní úpravu a relevantní judikaturu, pročež nelze tyto právní závěry označit za neústavní. Nejvyšší správní soud srozumitelně a logicky vyložil, proč považuje závěry městského soudu za akceptabilní, a to aniž by se podmínky ukončení studia vůbec mohly opírat o právní fikci (srov. body 31 a 32 napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu). Ústavní soud na klíčovém závěru správních soudů - tedy, že se stěžovatel ani v náhradním termínu nezapsal do příslušného úseku studia, nesplnil tak požadavek vyplývající ze studijního programu podle čl. 4 odst. 6 Studijního a zkušebního řádu a v důsledku toho mu děkan fakulty v souladu s § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách zákonně ukončil studiu - neshledal cokoliv neústavního, respektive v čem by spatřoval prostor pro svůj případný kasační zásah. Nejvyšší správní soud se také obsáhle zabýval námitkou stěžovatele stran nezákonného soudce a změny soudního senátu městského soudu, přičemž na jeho precizní a ústavně zcela konformní závěry uvedené v bodech 10 až 17 napadeného rozsudku stačí pro úplnost odkázat.

13. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2023

Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu