Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
125731.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 2638/23
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky MEDICAL PLUS, s.r.o., se sídlem Obchodní 1507, Uherské Hradiště, zastoupené Mgr. Lukášem Regecem, advokátem, se sídlem V parku 2316/12, Praha, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. srpna 2023, čj. 8 Afs 91/2023 -20, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
I. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2023, čj. 8 Afs 91/2023 -20, bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu a na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. II. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2023, čj. 8 Afs 91/2023 -20, se ruší.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a argumentace v ústavní stížnosti
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že jí Nejvyšší správní soud odepřel právo na přístup k soudu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobo d, protože napadeným usnesením zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku, aniž by stěžovatelku řádně vyzval.
2. Stěžovatelka se obrátila na správní soudy žalobou proti rozhodnutí podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního (s.ř.s. ). Správce daně totiž provedl u stěžovatelky daňovou kontrolu na dani z příjmů právnických osob. Na základě kontroly orgány finanční správy neuznaly stěžovatelce uplatněný bonusový odpočet nákladů vynaložených na podporu výzkumu a vývoje podle § 34 odst. 4 a násl. zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů. Odvolání proti jednotlivým platebním výměrům zamítlo Odvolací finanční ředitelství (vedlejší účastník) rozhodnutím ze dne 28. 7. 2021, č. j. 28986/5200-11433-710862. Krajský soud v Brně však žalobu rozsudkem ze dne 29. 3. 2023, čj. 29 Af 60/2021 -90, zamítl jako nedůvodnou.
3. Proti rozhodnutí krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud nyní napadeným usnesením tak, že řízení o kasační stížnosti zastavil (výrok I.) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění konstatoval, že společně s podáním kasační stížnosti stěžovatelka nesplnila poplatkovou povinnost [podle § 4 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích]. Nejvyšší správní soud ji proto vyzval usnesením ze dne 7. 6. 2023, čj. 8 Afs 91/2023 -11, k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, a to do 15 dnů ode dne doručení daného usnesení. Usnesení bylo zástupci stěžovatelky doručeno 7. 6. 2023, stěžovatelka na něj však ve lhůtě stanovené soudem (ani později ke dni vydání usnesení) nijak nereagovala a uvedené výzvě nevyhověla. Jelikož stěžovatelka neuhradila soudní poplatek, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle § 47 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. zastavil s ohledem na § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
4. Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti usnesení Nejvyššího správního soudu o zastavení řízení. Namítá, že jí soud odepřel právo na přístup k soudu. Řízení totiž zastavil bez řádné výzvy k zaplacení soudního poplatku. Až z usnesení o zastavení se stěžovatelka o domnělé výzvě dozvěděla. Tato skutečnost plyne i z usnesení ze dne 29. srpna 2023, č.j. 8 Afs 91/2023 -30, kterým jí soud vrátil soudní poplatek uhrazený v reakci na zastavení. V rozhodnutí o vrácení poplatku soud uvedl, že stěžovatelka po zastavení řízení požádala o "prověření a nápravu" s tím, že ji ke splnění poplatkové povinnosti soud nevyzval. Současně s tím soudní poplatek uhradila. Jak již Nejvyšší správní soud stěžovatelce sdělil v přípisu z 14. 8. 2023, čj. 8 Afs 91/2023 -26, prověřením informačního systému soudu zjistil, že z důvodu administrativního pochybení nebyla k datové zprávě připojena výzva k uhrazení soudního poplatku (byť datová zpráva podle svého označení tuto výzvu obsahovat měla). Soud vyšel z označení datové zprávy, tedy z toho, že stěžovatelka byla k úhradě poplatku řádně vyzvána. Tím, že usnesení o zastavení řízení bylo účastníkům doručeno, je jím soud ze zákona vázán (§ 55 odst. 2 s. ř. s) a není oprávněn uvedené usnesení zrušit, ani je jakkoliv změnit. Oprávnění toto usnesení zrušit přísluší podle usnesení o vrácení soudního poplatku pouze Ústavnímu soudu v řízení o ústavní stížnosti. K obsahu usnesení o vrácení soudního poplatku stěžovatelka dodává, že za daných okolností nelze nezaplacení soudního poplatku přičítat stěžovatelce k její tíži.
II. Posouzení Ústavním soudem
5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas (rozhodnutí bylo vydáno dne 10. 8. 2023 a téhož dne nabylo právní moci), oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
6. Ústavní soud za daných okolností nevyzýval účastníka ani vedlejšího účastníka k vyjádření k ústavní stížnosti. Stěžovatelka k ústavní stížnosti přiložila korespondenci mezi advokátem stěžovatelky a Nejvyšším správním soudem, v níž soud výslovně uznává, že došlo k administrativnímu přehlédnutí, které může napravit jedině Ústavní soud. Skutečnost, že označení zásilky na doručence neodpovídalo jejímu reálnému obsahu plyne taktéž z usnesení o vrácení poplatku ze dne 29. srpna 2023, čj. 8 Afs 91/2023 -30. Toto usnesení je veřejnou listino u. Stěžovatelka přiložila veškeré relevantní části spisu k ústavní stížnosti. Podstatné skutečnosti o datu rozhodnutí a právní moci jsou pak ověřitelné z veřejné databáze www.nssoud.cz. Z pohledu aplikace práva se jedná o vertikální vztah mezi jednotlivcem a státem, proto ani skutečnost, že Ústavní soud nevyzval vedlejšího účastníka řízení k vyjádření, nejde k tíži základním právům a svobodám. Správní orgán totiž jejich nositelem není. Ústavní soud podle § 44 zákona o Ústavním soudu zvážil, zda ve věci není třeba konat ústní jednání. Jednání by ale nepřispělo k dalšímu objasnění věci, než jak se s ní Ústavní soud seznámil z podání stěžovatelky.
7. Ústavní stížnost je důvodná.
8. Ústavní soud v souladu se svou ustálenou rozhodovací praxí připomíná, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť dle čl. 83 Ústav y je soudním orgánem ústavnosti, nikoliv součástí soustavy obecných soudů. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebyly dotčeny ústavně chráněné práva a svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. V nyní projednávané věci došlo administrativním pochybením v konečném důsledku k odepření práva na přístup k soudu. Stěžovatelčina kasační stížnosti nebyla projednána, protože řízení bylo zastaveno, aniž by soud stěžovatelku řádně vyzval k zaplacení soudního poplatku. Stěžovatelku pouze poučil o jejích právech zasláním informací o řízení, usnesení však k zásilce nepřiložil. Nejvyšší správní soud sám uznal v ústavní stížnosti uvedené pochybení, jak plyne z již citovaného usnesení o vrácení poplatku.
9. Rozhodování velkého množství kauz vyžaduje nepochybně pečlivost a svědomitost soudní správy, aby nedocházelo k nežádoucím zásahům do práv účastníků. Člověk ale není stroj a mylné nepřiložení zásilky v nyní projednávané věci není ničím jiným, než přehlédnutím, které se v konečném důsledku podařilo v krátkém čase zvrátit a šetřit procesní práva stěžovatele, která mu náleží [obdobně tak Ústavní soud konstatoval v nálezu
sp. zn. II. ÚS 3330/20
ze dne 12. 1. 2021 (N 10/104 SbNU 100), vydaném v trestním řízení].
III. Závěr
10. V řízení před Nejvyšším správním soudem byla porušena práva stěžovatelky na přístup k soudu zaručená v čl. 36 odst. 1 Listin y. Ústavní soud proto stížnosti vyhověl podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu a napadené rozhodnutí zrušil. V dalším řízení bude stěžovatelka řádně vyzvána k zaplacení soudního poplatku, a dostane tak řádně možnost meritorního přezkumu Nejvyšším správním soudem - pakliže odstraní vady stížnosti a splní podmínku řízení, kterou je splnění poplatkové povinnosti.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 24. října 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu