Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2254/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem, sídlem Kpt. Jaroše 3, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2022 č. j. -137, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2023 č. j. -157, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2023 č. j. -179, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 21. 8. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatel byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2022 č. j. -137, shledán vinným z přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle , . Trestného činu se dopustil, když úmyslně a bez závažného důvodu nenastoupil a vyhýbal se nástupu trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2022 sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského v Brně ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. . Za tento trestný čin městský soud stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Krajský soud v Brně stěžovatelovo odvolání zamítl usnesením ze dne 10. 1. 2023 č. j. -157. Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne ze dne 24. 5. 2023 č. j. -179.

Stěžovatel se domnívá, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho práv garantovaných v , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Namítá, že popsaný skutek nevykazuje všechny znaky trestného činu, městský soud neprovedl stěžovatelem navržený důkaz a mezi skutkovými zjištěními obecných soudů a provedenými důkazy je extrémní rozpor. Z toho důvodu se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že při přezkumu rozhodnutí soudů v trestních věcech není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy. Podle y jen trestní soud je oprávněn rozhodovat o otázce viny a trestu. Provedené důkazy soud hodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, která je výrazem ústavního principu nezávislosti soudů. Soud je podle ustanovení § 2 odst. 5 a odst. 6 a § 125 trestního řádu povinen jasně vyložit, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil a jak se vypořádal s obhajobou. Pokud tuto povinnost dodrží, není v pravomoci Ústavního soudu, aby do takového hodnocení zasahoval, tedy opětovně hodnotil důkazy a přehodnocoval závěry obecných soudů, až na níže uvedené specifické výjimky mající ústavněprávní relevanci. Půjde o případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (srov. např. nález ze dne 11. 11. 2003 sp. zn.

).

Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje argumentaci, kterou uplatnil již před obecnými soudy a se kterou se obecné soudy dostatečným způsobem vypořádaly. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy stěžovatel spatřuje v závěru obecných soudů, že do výkonu trestu nenastoupil bez závažného důvodu. S touto námitkou se vypořádal Nejvyšší soud v bodech 18 až 20 napadeného usnesení. S námitkou, že soudy nevyhověly stěžovatelovu důkaznímu návrhu na výslech svědkyň M. K. a J. D. se Nejvyšší soud vypořádal v bodech 21 až 25 napadeného usnesení. S námitkou, že nebyly naplněny všechny znaky trestného činu, se Nejvyšší soud vypořádal v bodech 27 až 30 napadeného usnesení. Ve všech zmíněných částech je rozhodnutí Nejvyššího soudu velmi pečlivě a přesvědčivě odůvodněno. Stěžovatel v ústavní stížnosti požaduje prosazení vlastních názorů na posuzovanou věc, téměř však nereflektuje závěry Nejvyššího soudu a nijak s nimi nepolemizuje. Ústavní soud proto pouze konstatuje, že závěry Nejvyššího soudu pokládá za logické a v napadených rozhodnutích neshledal žádný ústavněprávně relevantní exces, který by odůvodňoval kasační zásah.

Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost odmítl podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2023

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu