Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2352/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů M. S. a J. S., obou zastoupených Mgr. Ing. Ondřejem Blahou, advokátem, sídlem Sokolovská 47/73, Praha 8 - Karlín, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2023 č. j. -393 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. února 2023 č. j. -356, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a nezletilých R. S. a E. S. a I. S., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé (dále též "rodiče") domáhají zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle , , , , odst. 2 a odst. 3, , a odst. 4 a d. Stěžovatelé spolu s ústavní stížností podali návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem upravil styk třetí vedlejší účastnice (dále též "babička") s nezletilými formou asistovaných styků po dobu dvou měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí jedenkrát za čtrnáct dnů, a to v každou sudou středu od 15:00 hodin do 16:00 hodin na půdě Sdružení na ochranu ohrožených dětí, z. s., a následně (tj. po uplynutí dvou měsíců od právní moci rozhodnutí) s nezletilou R. každý třetí víkend v měsíci vždy od soboty od 10:00 hodin do 16:00 hodin a následující neděli od 10:00 hodin do 16:00 hodin a po uplynutí těchto dvou měsíců pak každý třetí víkend v měsíci vždy od soboty od 10:00 hodin do neděle 16:00 hodin s tím, že k převzetí a vrácení nezletilé dojde vždy v místě jejího bydliště. Dále obvodní soud stanovil, že babička je oprávněna a povinna stýkat se s nezletilou E. po uplynutí dvou měsíců od právní moci rozhodnutí, kdy proběhnou asistované styky, následně každý třetí víkend v měsíci v sobotu od 10:00 hodin do 16:00 hodin s tím, že k převzetí a vrácení nezletilé dojde vždy v místě jejího bydliště (výrok I). Obvodní soud pak uložil rodičům, aby nezletilé na styk ve stanovený termín připravili a babičce je předali, přičemž babičku zavázal povinností obě nezletilé ve stanovený termín převzít a řádně je vrátit ve stanovených termínech rodičům (výrok II). Obvodní soud rovněž rozhodl, že rodiče i babička jsou povinni zaplatit náhradu nákladů státu za znalečné do tří dnů od právní moci usnesení, v němž budou tyto náklady specifikovány, a to každý jednou třetinou těchto nákladů a dále, že ve vztahu mezi účastníky navzájem žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

3. K odvolání rodičů rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem, že se rozsudek obvodního soudu potvrzuje (výrok I), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

4. Obecné soudy dospěly k závěru, že za situace, kdy rodiče nezletilých odmítají kontakt s babičkou a současně nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by styk babičky s nezletilými vnučkami vylučovaly, jsou dány podmínky pro úpravu tohoto styku. Konflikt mezi otcem nezletilých a babičkou totiž vznikl v době dávno minulé (v období otcovy puberty) a aktuálně se umocnil jednáním babičky, která vnikla do obydlí rodičů a nezletilých. Ačkoli připomenutý konflikt nadále trvá, nemá zásadní vliv na vztah mezi babičkou a nezletilou R., které se mají přirozeně rády. Ze znaleckého posudku je pak prokázané i to, že pro nezletilou a její budoucí život je zachování kontaktu s babičkou, která je jejím přímým předkem, důležité. U babičky pak nebyly zjištěny žádné takové osobnostní tendence, které by ji vylučovaly z možnosti péče o nezletilou (není pro nezletilou žádným nebezpečím). K dietologickým opatřením, o kterých rodiče ve vztahu k nezletilé R. rozhodli, sice babička měla určité výhrady, nicméně i tak je od května 2022 respektuje. V posuzované věci bylo spolehlivě prokázáno, že je v zájmu obou nezletilých, aby byly v kontaktu s babičkou. Byl tedy upraven styk babičky s nezletilou R., která má k babičce pozitivní vazbu a také s nezletilou E., která s ohledem na svůj věk a okolnosti dané věci zatím neměla možnost si tento vztah vytvořit, nicméně je i v jejím zájmu být v kontaktu s babičkou (pro nezletilé dítě je totiž obecně velmi důležité být ve spojení se svými předky, tj. s minulostí rodiny, jejíž pochopení pomáhá vytvářet identitu nezletilého dítěte). Nadto situace, kdy nezletilá R. by se s babičkou stýkala a měla s ní vybudovaný vztah a nezletilá E. nikoliv, by mohla vytvořit bariéru mezi sestrami. Styk babičky s každou z vnuček byl upraven s přihlédnutím k jejich věku a jejich potřebám.

II.

Argumentace stěžovatelů

5. Stěžovatelé zejména namítají, že nejlepší zájem nezletilých je vyloučen proto, že kvůli nutnosti zajišťovat styk nezletilých s babičkou dochází mezi nimi ke vzájemným konfliktům ohrožujícím jejich manželství a tedy i nukleární rodinu nezletilých. Tento fakt však obecné soudy při svém rozhodování zcela pominuly, a to i přesto, že jej podle rodičů měly důkazně podložený. Obecné soudy pak nemohou stavět údajný zájem dítěte na styku s prarodičem nad oprávněný zájem dítěte na zachování fungující nukleární rodiny. Rodiče mají v souladu se závěry znaleckého posudku a také v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu za to, že není v nejlepším zájmu dětí vystavovat je styku s osobou, se kterou mají rodiče negativní vztahy. Dopad rozhodnutí soudů o přiznání styku nezletilých s babičkou má (prý) likvidační dopad na nukleární rodinu nezletilých.

6. Stěžovatelé mají dále za to, že závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu se závěry znalkyň. Pokud by soudy k posouzení věci přistupovaly citlivě a řádně, se zohledněním věku nezletilých, dosavadních styků s nezletilými a s ohledem na jejich nejlepší zájem, muselo by jim být i bez výslovného vyjádření znalkyně zcela zřejmé, že v případě ani ne tříletého dítěte (tj. nezletilé E.) nelze rozhodně doporučit šestihodinový neasistovaný styk s osobou, kterou toto dítě vůbec nezná a nikdy se s ní osobně nesetkalo. Není pak rozhodně v zájmu nezletilé E., aby byla ve svých necelých třech letech vystavována psychické zátěži spočívající v pobytu u pro ni zcela cizí osoby navíc bez přítomnosti svých rodičů (ta s ohledem na vypjaté vztahy mezi stěžovateli a babičkou rozhodně není žádoucí). Dále oba soudy vycházely pouze z domnělého skutkového stavu ohledně bydliště babičky, kdy nezkoumaly, zda je toto prostředí vhodné pro nezletilé děti. Obecné soudy pak nezkoumaly ani vztah nezletilých k partnerovi babičky, se kterým babička žije a ani vztah této osoby k nezletilým dcerám stěžovatelů. Po stěžovatelích je tedy vyžadováno, aby své dcery svěřili babičce, s níž mají konfliktní vztahy, a nadto dále strpěli, aby jejich děti po dobu dvou dnů v měsíci pobývaly ve společnosti muže, kterého děti neznají a nemají k němu žádný vztah.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s až 31 . Jejich ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně jejich práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

9. Proces výkladu a používání podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - nepřijatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o děti a o stanovení rozsahu styku s nimi. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených shledáno jako porušení základních práv stěžovatelů a jež by mělo vést ke zrušení napadených rozhodnutí. Po přezkumu napadených rozsudků pak nelze než konstatovat, že na postupu městského soudu ani obvodního soudu a na jejich závěrech týkající se styku nezletilých s babičkou, Ústavní soud neshledal žádné (natožpak extrémní) vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry obecných soudů (sub 4) jsou jasné, a rozumné. Ústavní soud nemůže mít postavení konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015

sp. zn.

(U 5/76 SbNU 957)]. To se v posuzované věci nestalo.

11. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný. S ohledem na skutečnost, že Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti ihned, jak to bylo možné, nerozhodoval samostatně o akcesorickém návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. října 2023

Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu