Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2427/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Romana Volfa, zastoupeného JUDr. Vítem Svejkovským, advokátem, sídlem Holečkova 419/21, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2023 č. j. -94 a II. výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. dubna 2023 č. j. -72, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Endress + Hauser Czech, s. r. o., sídlem Olbrachtova 2006/9, Praha 4 - Krč, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastnice dala stěžovateli výpověď z pracovního poměru, kterou stěžovatel napadl u Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") žalobou na určení její neplatnosti. Vedlejší účastnice následně neplatnost výpovědi uznala a obvodní soud v záhlaví specifikovaným rozsudkem pro uznání určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 30. 8. 2022 je neplatná (I. výrok) a uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení v částce 10 164 Kč (II. výrok). Nákladový výrok obvodní soud odůvodnil odkazem na , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), protože vedlejší účastnice byla ochotna konstruktivně řešit spor mimosoudní cestou, takže svým chováním nezavdala příčinu k podání žaloby.

3. Proti II. výroku rozsudku obvodního soudu podal stěžovatel odvolání, které Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") shledal částečně důvodným, a napadeným usnesením změnil tento výrok tak, že se stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřiznává (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. výrok). V odůvodnění konstatoval, že použití nepřichází v úvahu, protože podání žaloby bylo vyvoláno jednáním vedlejší účastnice, avšak zohlednil okolnosti věci a postupoval podle , když důvody hodné zvláštního zřetele shledal v tom, že stěžovatel neuznal odvolání výpovědi vedlejší účastnicí v průběhu řízení před obvodním soudem a nevzal žalobu zpět. Výrok o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení odůvodnil závěrem, že žádný z účastníků neuspěl s požadavkem na přiznání náhrady nákladů řízení před obvodním soudem.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že měl před obecnými soudy plný úspěch, tudíž mělo být o nákladech řízení rozhodnuto podle a měla mu být přiznána náhrada nákladů řízení. Podle stěžovatele městský soud neodůvodnil, proč přistoupil k úplnému odepření náhrady nákladů řízení, když lze náhradu nákladů řízení nepřiznat i jen částečně.

5. Městský soud podle názoru stěžovatele nevytvořil účastníkům řízení dostatečný procesní prostor k vyjádření stanoviska pro použití Dále také podle něj neexistovaly důvody hodné zvláštního zřetele, pro které lze náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznat. Z odůvodnění městského soudu nevyplývá rozumná úvaha o existenci specifických okolností, v jejichž důsledku by se uložení povinnosti k náhradě nákladů neúspěšnému účastníkovi mohlo jevit jako nespravedlivé nebo nepřiměřeně tíživé.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Požaduje-li stěžovatel ústavní stížností zrušení II. výroku rozsudku obvodního soudu, který byl usnesením městského soudu změněn, není Ústavní soud k rozhodování o jeho ústavnosti příslušný (není povolán rušit, co bylo změněno, a proto nevyvolalo žádné právní následky).

7. Dále Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení zbývající části ústavní stížnosti a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho působnost podle písm. d) y je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené.

9. K problematice nákladů řízení se Ústavní soud ve své ustálené judikatuře staví zdrženlivě a podrobuje ji toliko omezenému ústavněprávnímu přezkumu [např. usnesení ze dne 18. 12. 2018

sp. zn.

(všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Z hlediska kritérií řádného procesu totiž nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může nabýt ústavněprávního významu (podobně jako věci týkající se tzv. bagatelní částky) pouze při extrémním vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což nastává např. v důsledku svévolného výkladu a použití příslušných ustanovení zákona [např. nález ze dne 3. 4. 2012

sp. zn.

(N 70/65 SbNU 3)]. Ústavní soud standardně připomíná, že rozhodování o nákladech soudního řízení je doménou civilních soudů.

10. Z těchto zásad Ústavní soud vyšel i při posouzení námitek stěžovatele, jejichž podstatu představuje polemika s názorem soudů, a stěžovatel se jejich prostřednictvím domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru. Úkol Ústavního soudu však nespočívá v tom, aby z pozice dalšího odvolacího orgánu přehodnocoval výroky o nákladech řízení v běžných civilních sporech, když tuto pravomoc nemá ani Nejvyšší soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů [srov. nález ze dne 21. 5. 2019

sp. zn.

(N 89/94 SbNU 153)].

11. Ústavní soud ve stručném odůvodnění usnesení městského soudu, podle kterého šlo ve věci o situaci předvídanou v , nespatřuje exces, který by si vyžadoval jeho kasační zásah. Toto odůvodnění není podle Ústavního soudu nedostatečné, nepřezkoumatelné ani nelogické, tudíž je Ústavní soud neshledává neústavním. I kdyby se Ústavní soud se závěrem městského soudu o použití v této věci neztotožňoval, samotná tato skutečnost by pro jeho kasační zásah nestačila, neboť řádně odůvodněnému závěru městského soudu není z hlediska ústavněprávního co vytknout; Ústavnímu soudu proto nepřísluší jeho rozhodnutí přehodnocovat. Na tomto závěru nemění nic ani stěžovatelem odkazovaný (skutkově i právně nesrovnatelný) nález ze dne 23. 3. 2021

sp. zn.

.

12. Neopodstatněná je i námitka stěžovatele o nevytvoření dostatečného procesního prostoru účastníkům řízení k vyjádření stanoviska pro použití Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že městský soud, dospěv k názoru o možném použití uvedeného ustanovení, vyzval stěžovatele k vyjádření; stěžovatel na výzvu reagoval podáním ze dne 23. 6. 2023, v němž s použitím nesouhlasil (srov. body 13. a 14. odůvodnění napadeného usnesení). Městský soud jeho argumentaci zohlednil při posouzení důvodů hodných zvláštního zřetele (viz bod 15. odůvodnění napadeného usnesení).

13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný, podle , a zčásti, protože nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva, jako návrh zjevně neopodstatněný podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2023

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu