Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2523/23

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky H. S., zastoupené Mgr. Květoslavou Křenkovou, advokátkou, sídlem Fráni Šrámka 136, Písek, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. července 2023 č. j. -1068, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a nezletilé S. L. a V. L., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo podle d (dále jen "Listina).

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadeného rozhodnutí se podává, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") bylo rozhodnuto o tom, že konkrétní soudkyně Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u okresního soudu pod spisovou značkou .

3. U okresního soudu je vedeno řízení ve věci návrhu otce na změnu péče o nezletilou dceru stěžovatelky. Při nahlížení do spisu vedeného okresním soudem v něm stěžovatelka našla nedatovaný koncept meritorního rozhodnutí ve věci a různé poznámky. Stěžovatelka podala námitku podjatosti soudkyně, jíž autorství konceptu a poznámek připisovala.

4. Soudkyně okresního soudu k podané námitce podjatosti uvedla, že se podjatou necítí a že si koncepty rozhodnutí připravuje vždy jako součást přípravy na jednání. Z toho však podle ní nelze usuzovat na to, jak bude ve věci skutečně rozhodnuto.

5. Následně byla námitka podjatosti předána k vyřízení krajskému soudu, který o ní rozhodl napadeným usnesením. Krajský soud vyšel z dosavadní judikatury Ústavního soudu a Vrchního soudu v Praze, podle níž samotná skutečnost, že si soudce v rámci přípravy na jednání vyhotoví nástin rozhodnutí na základě skutečností již zřejmých ze spisového materiálu, nesvědčí o jeho podjatosti. Zároveň krajský soud konstatoval, že nebyly dány ani jiné skutečnosti, jež by svědčily o podjatosti soudkyně. Proto krajský soud rozhodl tak, že soudkyně z rozhodování není vyloučena.

II.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti rekapituluje dosavadní průběh řízení a kritizuje napadené rozhodnutí. Podle stěžovatelky by v situaci, kdy dosud nebyl vyhotoven soudem zadaný znalecký posudek, musel koncept rozhodnutí obsahovat řadu variant, měl-li by skutečně sloužit deklarovanému účelu přípravy na jednání. Z toho, že koncept obsahoval jedinou variantu, dovozuje stěžovatelka podjatost soudkyně. Tím, že soudkyně nebyla z rozhodování vyloučena, došlo podle stěžovatelky k porušení jejího ústavně zaručeného základního práva podle y.

7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále uvádí, že si je vědoma stanoviska pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. (57/2023 Sb.; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), podle něhož je nepřípustná ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, což je i případ její ústavní stížnosti. Namítá ovšem, že její ústavní stížnost podstatně přesahuje její vlastní zájmy, což dovozuje z toho, že zájem na tom, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce mají i ostatní účastníci opatrovnického řízení. Dále stěžovatelka konstatuje, že opatrovnické řízení je dosud na svém počátku a po stěžovatelce tak nelze spravedlivě požadovat, aby s podáním ústavní stížnosti vyčkávala až na vydání meritorního rozhodnutí a na výsledek řízení o opravných prostředcích proti němu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 .

9. Zároveň však Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná ( ), neboť se na ni v plném rozsahu uplatní závěry stanoviska pléna sp. zn. .

10. Ústavní soud dále posoudil, zda posuzovaná ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, což by mohlo odůvodňovat použití výjimky podle . Nedospěl ovšem k závěru, že by tomu tak bylo.

11. Možnost přijetí jinak nepřípustné ústavní stížnosti pro podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele představuje významnou výjimku ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti, kterou nelze vykládat rozšiřujícím způsobem [srov. např. nález ze dne 13. 3. 1996

sp. zn.

(N 19/5 SbNU 159)]. Ústavní soud proto musí pečlivě zhodnotit, zda se v projednávané věci použije .

12. O jeho použití lze uvažovat zejména, existuje-li silný a významný veřejný zájem na tom, aby ústavní stížnost byla projednána (podrobně viz Langášek, T. in Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I. s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 386 a násl. nebo Filip, J. in Filip, J., Höllander, P., Šimíček, V. . Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 580 a násl.).

13. O tom, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, lze uvažovat pouze na základě určitých vnějších okolností, které by odůvodňovaly požadavek, aby se Ústavní soud k určité právní otázce vyjádřil co nejdříve a zamezil tak ve velkém množství případů jejímu nesprávnému nebo rozdílnému řešení ze strany orgánů veřejné moci, jakož i případnému s tím spojenému porušení základních práv a svobod dotčených osob [srov. v této souvislosti např. nálezy ze dne 29. 11. 1994

sp. zn.

(N 58/2 SbNU 151), ze dne 13. 3. 1996

sp. zn.

(N 19/5 SbNU 159), ze dne 24. 4. 1996

sp. zn.

(N 35/5 SbNU 283), ze dne 9. 10. 2003

sp. zn.

(N 117/31 SbNU 57), ze dne 31. 7. 2018

sp. zn.

(N 129/90 SbNU 139), a usnesení ze dne 16. 6. 2005

sp. zn.

, ze dne 15. 1. 2007

sp. zn.

, ze dne 23. 7. 2013

sp. zn.

, ze dne 9. 3. 2017

sp. zn.

, ze dne 3. 6. 2019

sp. zn.

]. O podstatný přesah naopak nepůjde v situacích ojedinělé, nahodilé povahy, tedy v případech, kdy předmět ústavní stížnost nevykazuje znaky obecnosti, opakovatelnosti a neomezenosti konkrétním případem (srov. usnesení ze dne 3. 2. 2016

sp. zn.

a ze dne 15. 10. 2019

sp. zn.

).

14. Samotná skutečnost, že řízení před obecnými soudy by mohlo trvat dlouhou dobu, nepředstavuje důvod, proč by měla stěžovatelčina ústavní stížnost přesahovat její vlastní zájmy. Připustil-li by Ústavní soud v její procesní situaci možnost podat ústavní stížnost, fakticky by tak svým rozhodováním nahrazoval řízení o opravných prostředcích, které má stěžovatelka k dispozici.

15. Rozhodnutí o tom, že konkrétní soudce není vyloučen z rozhodování ve věci, se týká pouze jednoho konkrétního řízení. Jakkoliv z povahy věci může být takové rozhodnutí důležité i pro ostatní účastníky daného řízení, jak upozorňuje stěžovatelka, nedosahuje tento přesah stěžovatelčiných zájmů úrovně podstatné, jež je požadována .

16. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti netvrdí, že by bylo třeba zkoumat ústavnost právních předpisů použitých v řízení před obecnými soudy, či že by bylo třeba zásadním způsobem přehodnotit judikaturu, kterou krajský soud aplikoval. Fakticky stěžovatelka pouze v ústavní stížnosti opakuje argumentaci, s níž neuspěla v řízení před krajským soudem.

17. Z uvedených důvodů Ústavní soud shledal, že není namístě postupovat podle a ústavní stížnost stěžovatelky odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle , přičemž v souladu s tímto ustanovením nerozhodoval o stížnosti senát, nýbrž pouze soudkyně zpravodajka, neboť i jen té zde přísluší posouzení otázky případného přesahu vlastního zájmu stěžovatelky podle (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2018

sp. zn.

(U 10/90 SbNU 625).

18. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla, aby podle její ústavní stížnost byla projednána přednostně. O tomto návrhu Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl s největším urychlením.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. října 2023

Veronika Křesťanová v. r.

soudkyně zpravodajka