Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2212/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudců Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajka) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti SBS DŘEVOSTAVBY, s.r.o., sídlem Francouzská 55/52, Praha 10, zastoupené JUDr. Milanem Kocourkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 802/56, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -1285 ze dne 10. 7. 2023 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. -1254 ze dne 18. 5. 2023, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. V průběhu nalézacího řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. byl vyhotoven znalecký posudek. Znalec si za svou činnost vyúčtoval znalečné ve výši 93 956,50 Kč. Výslednou výši však obvodní soud snížil a napadeným usnesením určil, že znalečné v daném případě činí 75 165,50 Kč.

2. S tímto závěrem se stěžovatelka neztotožnila, a proto podala k Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud") odvolání. Na základě vlastní kalkulace dospěla k závěru, že přiznané znalečné je nadhodnocené. Stěžovatelka má za to, že znalec nesplnil znalecký úkol odpovídajícím způsobem a přiznaný počet hodin proto považuje za nadsazený. Nicméně městský soud argumentaci stěžovatelky nepřisvědčil a v záhlaví napadeným usnesením potvrdil napadené rozhodnutí obvodního soudu.

II. Argumentace stěžovatelky

3. Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti rozhodnutím obecných soudů o přiznané výši znalečného. Přiznané znalečné považuje za neoprávněné, neboť odporuje principům řádného procesu. Odvolací soud se podle stěžovatelky nevypořádal s jejími námitkami a dle jejího tvrzení obecné soudy porušily její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle d. Stěžovatelka namítá i porušení d.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Její ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť v případě usnesení, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně o znalečném, vydaného podle a 4 , , jsou podmínky přípustnosti ústavní stížnosti splněny [k tomu srov. usnesení sp. zn. ze dne 25. 4. 2017 (U 8/85 SbNU 897)].

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud následně posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ta představuje návrh zjevně neopodstatněný.

6. Předně Ústavní soud připomíná, že je dle y (dále jen "Ústava) soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [srov. písm. d)y]. Tyto ústavní stížnosti však mají subsidiární povahu jako prostředek ochrany základních práv a svobod. Ústavní soud z důvodu zdrženlivosti proto k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti neoprávněný zásah do základních práv a svobod jednotlivce, což se však v nyní posuzovaném případě nestalo.

7. Stěžovatelka byla jako účastnice soudního řízení oprávněna podat odvolání proti usnesení obvodního soudu o znalečném. Tímto usnesením, stejně jako usnesením, kterým je městský soud potvrdil, nicméně nebylo rozhodováno o jejích právech či povinnostech. Proto napadenými rozhodnutími do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod ani nemohlo být zasaženo [obdobně například usnesení

sp. zn.

ze dne 29. 9. 2005 (U 23/38 SbNU 587); nález

sp. zn.

ze dne 1. 9. 2011 (N 147/62 SbNU 269); či usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 4. 2017 (U 8/85 SbNU 897)]. Rozhodováno bylo výlučně o právu znalce, jenž měl z tohoto důvodu pro tuto dílčí fázi řízení stejná procesní práva, jaká zákon přiznává účastníkům řízení [například nález

sp. zn.

ze dne 10. 1. 2013 (N 11/68 SbNU 169); či nález

sp. zn.

ze dne 31. 3. 2015 (N 66/76 SbNU 895)].

8. Přesto případné pochybení obecných soudů při stanovení výše znalečného může vést k zásahu do práv stěžovatelky nepřímo, a to v případě, bude-li jí s ohledem na výsledek řízení ve věci samé uložena povinnost nahradit náklady řízení spočívající v uhrazeném znalečném. Není přitom podstatné, zda by tato náhrada měla směřovat vůči státu nebo protistraně. Stěžovatelkou namítané nesplnění znaleckého úkolu v rámci znaleckého posudku by totiž mohlo vést ke vzniku nákladů, které by jinak nevznikly. Povinnost jejich hrazení nemůže jít k tíži účastníka řízení, který sice neměl v soudním řízení úspěch, ale vznik těchto nákladů nijak nezavinil. Zároveň ale platí, že posouzení, zda k takovémuto pochybení došlo, bude předmětem rozhodování obecných soudů v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení.

9. Vzhledem k posledně uvedenému nelze přisvědčit ani argumentaci stěžovatelky, že městský soud při rozhodování o odvolání zcela pominul její argumentaci ve vztahu k nesplnění znaleckého úkolu. Městský soud správně konstatoval, že by posouzení pravdivostní hodnoty otázek zodpovězených znalcem v průběhu řízení a tím i relevance znaleckého posudku vybočovaly z rámce řízení o přiznání znalečného. Ústavní soud se ztotožňuje se závěrem, že předmětem řízení o přiznání znalečného je řešení peněžních aspektů spojených s vypracováním znaleckého posudku, nikoli samotné posuzování znaleckého posudku a jeho obsahu. K tomu je třeba dodat, že případná "věcná správnost" není sama o sobě kritériem ústavněprávního přezkumu, a ačkoli stěžovatelka vtělila své další výhrady do "ústavněprávní" formy, nejde o nic jiného, než právě o hledisko "správnosti", z nějž by Ústavní soud mohl věc posuzovat jen tehdy, byl-li by další opravnou instancí obecného soudnictví, kterou však není. Spor o to, zda znalci mělo být na znalečném přiznáno více či nikoli, není způsobilý otevřít ústavněprávní přezkum. Ústavní soud zároveň považuje za nutné připomenout, že při přezkumu rozhodnutí o znalečném je s ohledem na svoji úlohu oprávněn toliko posoudit, zda rozhodující soud zachoval záruky práva na soudní ochranu, tj. zda vzal v úvahu všechny relevantní podklady, a zda si nepočínal svévolně (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 6. 11. 2014). V nyní posuzované věci však nic takového zjištěno nebylo. V rozhodnutí odvolacího soudu tedy nelze spatřovat zjevný exces či libovůli, čímž jsou možnosti ústavněprávního přezkumu vyčerpány.

10. Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. října 2023

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu