Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
125494.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 2536/23
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Daniela Immra, zastoupeného Mgr. Zuzanou Segediovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 8 Co 153/2023 -273 ze dne 26. 7. 2023 a rozsudku Okresního soudu v Lounech č. j. 5 C 119/2022 -241 ze dne 6. 4. 2023, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, a Ing. Petry Smíškové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se žalobou u Okresního soudu v Lounech (dále jen "nalézací soud") domáhal z důvodu odvolání daru pro nevděk proti vedlejší účastnici určení, že je výlučným vlastníkem tam specifikovaných nemovitostí. Nalézací soud ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl (výrok I) a uložil mu povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 309 867,30 Kč (výrok II). K odvolání stěžovatele proti výroku II rozsudku nalézacího soudu Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "odvolací soud") tento výrok změnil ústavní stížností napadeným usnesením tak, že výše nákladů řízení činí 306 963,30 Kč; ve zbytku jej potvrdil (výrok I) a uložil stěžovateli povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 6 134,70 Kč (výrok II).
2. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; namítá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
3. Stěžovatel konkrétně namítá, že se obecné soudy dostatečně nevypořádaly s jeho argumentací o možnosti moderace náhrady nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. o. s. ř. Soudy obou stupňů totiž dospěly k závěru, že i jednání vedlejší účastnice v některých aspektech nebylo zcela vhodné či slušné; proto byla aplikace citovaného ustanovení na místě. Dále se obecné soudy nevypořádaly s namítanou nepoužitelností předloženého znaleckého posudku stanovujícího cenu předmětných nemovitostí, z něhož obecné soudy při určování výše odměny advokáta vyšly. Stěžovatel s tímto znaleckým posudkem nesouhlasí, jsou v něm oceněny nemovité věci jako celek, ale stěžovatel se domáhal vrácení daru pouze k pozemku. Stěžovatel dále namítá, že platnost posudku ke dni vyhlášení rozsudku byla cca dva roky; jeho platnost přitom končí vždy při změně cenových předpisů.
4. Dříve než lze ústavní stížnost věcně posoudit, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "). Stěžovatel napadá obě rozhodnutí v celém rozsahu, přestože proti meritornímu výroku I rozsudku nalézacího soudu, jímž byla jeho žaloba zamítnuta, nepodal odvolání. Stěžovatel tedy nevyčerpal opravné prostředky řádným způsobem, a proto je ústavní stížnost v této části nepřípustná ve smyslu § 75 zákona o Ústavním soudu .
5. Ve zbývající části byla ústavní stížnost podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ), není nepřípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. V tomto rozsahu je však ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republik y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že problematika nákladů řízení, ačkoli může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody. Z toho pak plyne rezervovaný postoj Ústavního soudu k přezkumu náhradově nákladových výroků [srov. např. nález
sp. zn. IV. ÚS 777/12
ze dne 15. 10. 2012 (N 173/67 SbNU 111) nebo nález
sp. zn. II. ÚS 2578/18
ze dne 21. 5. 2019 (N 89/94 SbNU 153)].
7. Již tak omezená šíře přezkumu se ještě umenšuje tam, kde podstata porušení ústavně zaručených základních práv či svobod je spatřována v (ne)uplatnění některého z mimořádných institutů, jakým je například moderační nákladové právo soudu podle
§ 150 o. s. ř. o. s. ř. (srov. např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 2306/20
ze dne 2. 3. 2021; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). V takových případech musí být intenzita zásahu základních práv či svobod účastníka řízení mimořádně vysoká, např. musí jít o zjevně netolerovatelný případ svévole či libovůle [srov. např. nález
sp. zn. III. ÚS 727/2000
ze dne 17. 5. 2001 (N 75/22 SbNU 145)], zejména postupují-li soudy tak, že své závěry nezdůvodní vůbec (pouhým formálním odkazem na dané ustanovení) či je zdůvodní nedostatečně (srov. např. usnesení
sp. zn. II. ÚS 1895/22
ze dne 6. 9. 2022) - o takovou situaci však v nyní posuzované věci nejde.
8. Odvolací soud srozumitelně v bodu 8 svého usnesení vyložil, že neshledal žádné důvody pro postup podle § 150 o. s. ř. o. s. ř. V průběhu řízení se neobjevila žádná skutečnost, která by nepřiznání náhrady nákladů řízení vedlejší účastnici odůvodňovala. Nalézací soud připustil, že k napětí mezi účastníky přispěla rovněž vedlejší účastnice, avšak dospěl k závěru, že podmínky pro vrácení daru v daném případě nebyly naplněny; nákladový výrok přitom musí korespondovat s výrokem ve věci samé. V uvedeném závěru neshledává Ústavní soud žádné kvalifikované vady ve smyslu jeho ustálené judikatury, jež by odůvodňovaly jeho výjimečnou ingerenci.
9. Nesouhlasí-li stěžovatel s tím, že obecné soudy vyšly při určování odměny advokáta z ceny podle znaleckého posudku, jde o polemiku vedenou v rovině podústavního práva, která ústavněprávní roviny nedosahuje. Odvolací soud se použitelností předmětného znaleckého posudku řádně zabýval a vypořádal se při tom i s námitkou, že znalecký posudek stanovuje cenu nemovitých věcí jako celku (viz body 9 až 12 usnesení odvolacího soudu). Napadená rozhodnutí jsou v souladu s judikaturou Ústavního soudu, podle níž je nepřesný odhad ceny nemovitosti šetrnější, než když soud na určení ceny zcela rezignuje [srov. přiměřeně nález
sp. zn. IV. ÚS 2688/15
ze dne 19. 12. 2017 (N 230/87 SbNU 763)].
10. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu