Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2531/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti obchodní společnosti H2 Europe s.r.o., se sídlem Slévárenská 412/10, Mariánské Hory, Ostrava, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Sokolovská 6234/64, Ostrava, adresa pro doručování Elektrárenská 125, Frýdlant nad Ostravicí, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -159 ze dne 19. 7. 2023, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka napadá usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo rozhodnuto, že soudkyně Mgr. Renáta Snášelová není vyloučena z projednání věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , ve které stěžovatelka vystupuje jako žalobkyně. Stěžovatelka namítala, zjednodušeně řečeno, že se manžel soudkyně zná s žalovaným, a to v rámci pracovního styku. Z toho stěžovatelka dovozuje podjatost soudkyně.

2. Krajský soud rozhodl, že soudkyně vyloučena není, neboť pracovní styk jejího manžela s žalovaným nezakládá důvod pro podjatost. Sama soudkyně se podjatá necítí.

3. Stěžovatelka podala proti usnesení krajského soudu ústavní stížnost. Tvrdí, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces a na soudní ochranu podle d. Stěžovatelka uvádí, že v tomto případě poměr soudkyně k věci vede k její podjatosti minimálně podle tzv. objektivního kritéria, které formuloval jak Ústavní soud, tak Evropský soud pro lidská práva.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práv poskytuje ( , o Ústavním soudu).

5. Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje zásadu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit proti zásahu orgánu veřejné moci teprve, není-li k jeho nápravě příslušný žádný jiný orgán. Jakékoliv "dvojkolejné" rozhodování je z podstaty institutu ústavní stížnosti vyloučeno. Jinými slovy, Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto do jejich činnosti zasahuje jen, když náprava tvrzené protiústavnosti v rámci obecného soudnictví již není možná.

6. Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu tak vyplývá, že ústavní stížnost proti samostatnému rozhodnutí k námitce podjatosti zpravidla není přípustná. Vydáním procesního usnesení o nevyloučení soudce totiž celé řízení nekončí. Stěžovatelce jsou nadále k dispozici prostředky podle v rámci řízení o vlastním předmětu sporu (např. odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost). V rámci nich je možné znovu uplatňovat své námitky týkající se podjatosti soudkyně. Teprve po jejich vyčerpání může připadat v úvahu ústavní stížnost (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 5. 2019, usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 11. 2018, usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 5. 2018, usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 7. 2016, usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 6. 2016, veškerá rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz).

7. Výjimku z tohoto pravidla stanoví , podle kterého Ústavní soud stížnost navzdory nevyčerpání všech opravných prostředků neodmítne, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, případně dochází-li v řízení ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma [srov. nález

sp. zn.

ze dne 31. 7. 2018 (N 129/90 SbNU 139), body 27-29]. Stěžovatelka však tyto podmínky nenaplňuje a ani to ostatně netvrdí.

8. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou dle . Vzhledem k výroku tohoto usnesení již Ústavní soud nerozhodoval samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. října 2023

Jan Wintr, v. r.

soudce zpravodaj