Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2109/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelů Kristýny Hainzové, Aleny Vokurkové a Jana Pospíšila, zastoupených Mgr. Ing. Jiřím Lukášem, advokátem, sídlem Sarajevská 1614/7, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2023 č. j. -1256 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. února 2023 č. j. -1201, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, Hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 - Staré Město, a Městské části Praha 18, sídlem Bechyňská 639, Praha 18 - Letňany, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených usnesení Městského soudu v Praze (dále jen " ") a Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv podle a d a y.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že obvodní soud v řízení "o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků" rozhodoval samostatným usnesením o odměně znalce, a to opakovaně, poté, co usnesením ze dne 15. 3. 2022 č. j. -1114 původní rozhodnutí zrušil a vrátil jej k novému projednání. Obvodní soud (vázán právním názorem městského soudu) znovu posuzoval, zda znalecký ústav splnil svůj úkol ve stanovené lhůtě a řádně. Zkoumal odbornou i časovou náročnost jednotlivých úkonů znalce a celkové množství účelně vynaložené znalecké práce i doložených účelně vynaložených nákladů. Obvodní soud po projednání věci přiznal napadeným usnesením znalci za znalecký posudek z oboru geodézie - kartografie ze dne 1. 12. 2020 znalečné v celkové výši 37 001,72 Kč.

3. K odvolání stěžovatelů napadeným usnesením podle , , ve znění pozdějších předpisů, usnesení obvodního soudu potvrdil. uzavřel, že obvodní soud přistoupil k podanému vyúčtování znalečného kriticky a přezkoumal jej z pohledu všech zákonných kritérií a rovněž dostál všem požadavkům zrušovacího rozhodnutí městského soudu.

II.

Argumentace stěžovatelů

4. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že znalec nesplnil úkol posudku zadaný mu obvodním soudem a neodpověděl na 5 základních otázek vyplývajících ze zadaného úkolu. Trvají na tom, že znalec vypracoval znalecký posudek, který není v posuzované věci použitelný a nemůže být podkladem pro rozhodnutí v dalším soudním řízení. Mají za to, že vzhledem k těmto okolnostem znalci nevznikl nárok na odměnu, protože znalecký posudek obsahuje údaje, které si obvodní soud neobjednal a naopak objednané odpovědi na položené otázky neobsahuje [k tomu odkázali na nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018

sp. zn.

(N 40/88 SbNU 553); pozn.: rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. S ohledem na nepoužitelnost znaleckého posudku namítají vady řízení vedoucí k porušení jejich základních práv.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jeho projednání stanovené . Stěžovatelé v tomto případě napadají procesní usnesení soudů, jimiž bylo přiznáno znalečné znalci za situace, kdy doposud nebylo ve věci samé vedené u obvodního soudu pod sp. zn. rozhodnuto.

6. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem je tak ovládáno zásadou subsidiarity, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. K podání ústavní stížnosti proto může zásadně dojít až po vyčerpání všech jiných prostředků k ochraně práva.

7. Ústavní soud ve své judikatuře soustavně připomíná, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí meritorních, v nichž případnou neústavnost již nelze napravit jiným způsobem, a nikoli dílčích rozhodnutí, byť pravomocných [srov. nálezy ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243) nebo ze dne 12. 1. 2005

sp. zn.

(N 6/36 SbNU 53)].

8. Ústavní soud není oprávněn přezkoumávat usnesení obecných soudů o přiznání odměny znalci z hlediska jejich věcné správnosti, neboť by tím - v rozporu s principem subsidiarity ústavní stížnosti - předjímal hodnocení daného důkazu v probíhajícím soudním řízení. Provedení znaleckého posudku představuje pouze jeden z důkazů v soudním řízení, navíc napadená usnesení nepředstavují konečná rozhodnutí ve věci samé, a není jimi ani nijak předjímáno výsledné rozhodnutí soudu (srov. usnesení ze dne 30. 11. 2012

sp. zn.

). Stěžovatelé mají nadále k dispozici prostředky procesní obrany podle v řízení o vlastním předmětu sporu. S ohledem na výše uvedené byl návrh Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný.

9. Ústavní soud proto postupoval podle a ústavní stížnost stěžovatelů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2023

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj