Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2337/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), soudce Josefa Fialy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Jana K. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Janem Vargou, advokátem, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2023 č. j. -463 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. května 2023 č. j. -22 (správně 359), za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Evy K. (jedná se o pseudonym) a nezletilé Mileny K. (jedná se o pseudonym), jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle a d (dále jen " ").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, kterým by byl upraven asistovaný styk s jeho dcerou - nezletilou vedlejší účastnicí. Podle zjištění obvodního soudu je ve věci v současné době nařízeno předběžné opatření, jímž bylo stěžovateli uloženo zatímně se zdržet kontaktu s nezletilou, neboť vyšetřením psychologem a psychiatrem byl u ní zjištěn syndrom zneužívaného, zanedbávaného a týraného dítěte, který měl způsobit stěžovatel. V současnosti je orgány činnými v trestním řízení prošetřováno podezření ze spáchání trestného činu. S ohledem na tyto skutečnosti, stejně jako na výslech nezletilé provedený v trestním řízení obvodní soud uzavřel, že nutnost nařízení navrhovaného předběžného opatření stěžovatel neprokázal; navrhované předběžné opatření zatím není v zájmu nezletilé.

3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozhodnutí obvodního soudu napadeným usnesením potvrdil. Konstatoval, že za obvyklých okolností je v zájmu dítěte, aby se stýkalo co nejvíce s oběma rodiči. V případě, kdy však je, případně by mohl být styk s rodičem pro dítě ohrožující, je namístě jej omezit nebo dokonce zakázat. Právě o takový případ šlo v posuzované věci, neboť z obsahu spisu vyplývalo, že nezletilá kontakt se stěžovatelem odmítá a dosavadní výsledky šetření celé věci (zprávy o psychiatrickém a psychologickém vyšetření nezletilé a její výpověď učiněná před orgány činnými v trestním řízení) nasvědčují tomu, že nejde o skutečnosti, jež by byly smyšlené nebo nezletilé vmanipulované. Odmítá-li proto nezletilá, která je nyní ve věku jedenácti let, kontakt se stěžovatelem, a vykazuje-li současně syndrom zneužívaného dítěte, což jí měl podle dosud dostupných indicií způsobit právě stěžovatel, nebylo v zájmu jejího zdravého vývoje, aby byla nucena ke styku s ním, byť by se tak dělo prostřednictvím příslušné asistence. Tento závěr byl podle městského soudu navíc v souladu se znaleckým posudkem Mgr. Dokulilové, který se v mezidobí stal součástí spisu. Obvodní soud tak jednal v zájmu nezletilé, zamítl-li stěžovatelův návrh, neboť naléhavá potřeba navrhované zatímní úpravy vzájemného kontaktu nebyla prokázána.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel uvádí, že je mu první vedlejší účastnicí (matkou) již téměř dva roky bráněno v kontaktu s nezletilou, po dobu více než jednoho roku mu pak v tomto kontaktu brání obecné soudy. Celou věc stěžovatel považuje za uměle vykonstruovanou matkou nezletilé a jakákoliv obvinění razantně odmítá. Sám si dokonce nechal zpracovat znalecký posudek, z něhož jednoznačně vyplývá, že netrpí žádnou poruchou sexuálního motivačního systému neboli parafilií. Orgány činné v trestním řízení ve věci aktivně nekonají, stejně tak jsou nečinné i soudy. Stěžovatel poukazuje na to, že v rozhodném období nebylo nařízeno jediné soudní jednání a nedošlo ani k žádné jiné činnosti s výjimkou jmenování znalkyně. Stejně neaktivní byl i policejní orgán, který nejednal a nejedná dostatečně efektivně, v důsledku čehož dochází k prodlužování doby, po kterou se stěžovatel nemůže stýkat s nezletilou. Stěžovatel nesouhlasí s odůvodněním soudů, které zákaz styku opírají pouze o skutečnost, že je proti němu vedeno trestní stíhání, a nechápe, z jakých důvodů nebyl povolen alespoň asistovaný styk, kterým by byly eliminovány obavy jak soudů, tak matky z jeho údajně nevhodného chování vůči nezletilé. Odůvodnění napadených usnesení jsou v tomto směru nedostatečná.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [viz nález ze dne 10. 11. 1999

sp. zn.

(N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012

sp. zn.

nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016

sp. zn.

, veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze ke zjištění, že rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad ( y), bylo vydáno příslušným orgánem ( y) a současně nebylo projevem svévole ( y a a 3 y) [např. nález

sp. zn.

].

7. Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím v rodinných věcech zdrženlivě. Celkový prostor pro jeho kasační zásah je tak v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy velmi zúžen, v důsledku čehož se přezkumná pravomoc Ústavního soudu soustředí pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli, resp. které by jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu. Takové projevy neústavnosti však v posuzované věci nebyly shledány.

8. Ke stěžovatelově argumentaci je nutno uvést, že její podstatná část fakticky nesměřuje proti napadeným usnesením, nýbrž brojí proti postupu obecných soudů ve věci samé a proti postupu orgánů činných v trestním řízení, které podle jeho názoru nejednají dostatečně efektivně a jsou nečinné. V případech namítaného porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů ( y), resp. v přiměřené lhůtě ( Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) nicméně Ústavní soud váže přípustnost ústavní stížnosti na předcházející využití postupu podle , o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, které považuje zpravidla za efektivní prostředek nápravy. Z ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatel tohoto opravného prostředku využil.

9. K tomu Ústavní soud doplňuje, že má-li stěžovatel skutečně za to, že jsou předmětná řízení zatížena průtahy, může zvážit využití i dalších prostředků nápravy, například žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce [§ 157a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)], ve znění pozdějších předpisů, stížnost na průtahy v řízení podle zákona o soudech a soudcích, případně žalobu na náhradu škody za nesprávný úřední postup podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

10. Jde-li o tvrzené nedostatečné odůvodnění napadených rozhodnutí, Ústavní soud tyto výhrady nesdílí. Jednou ze zvláštností řízení o návrhu na vydání předběžného opatření jsou vzhledem k jeho povaze a účelu i relativně nižší nároky na odůvodnění soudního rozhodnutí, jimž soudy ve věci dostály. Z jejich usnesení lze seznat, jakými úvahami se řídily a z jakých konkrétních důvodů shledaly, že podmínky pro nařízení předběžného opatření nebyly splněny. Svůj závěr přitom nezaložily (pouze) na skutečnosti, že proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání; podstatným pro jejich rozhodnutí bylo zejména zjištění, že nezletilá vykazuje známky syndromu týraného, resp. zneužívaného dítěte a že kontakt se stěžovatelem odmítá [byť zároveň připustily, že věrohodnost výpovědi a důvody tohoto jejího postoje budou teprve dále objasňovány a prověřovány (bod 13 odůvodnění usnesení obvodního soudu)]. Závěr soudů, že stěžovatel neprokázal naléhavou potřebu zatímní úpravy styku s nezletilou, je s ohledem na dosavadní zjištění ve věci udržitelný a nelze jej označit za svévolný, a tudíž neústavní.

11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. září 2023

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu