Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
125207.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 2333/23
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele R. V., zastoupeného Mgr. Lukášem Mantičem, advokátem se sídlem v Ostravě, Spojů 835/2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 416/2023 -412 ze dne 17. května 2023, usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 To 136/2022 -376 ze dne 16. září 2022 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 11 T 149/2018 -284 ze dne 10. prosince 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Ostravě (dále jen "nalézací soud") uznal stěžovatele vinným z přečinu padělání a pozměňování veřejné listin y podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku , za což mu uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Poškozený byl se svými nároky odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") ve veřejném zasedání odvolání stěžovatele i poškozeného zamítl. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné odmítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), uvádí, že byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "). Stěžovatel namítá, že v jeho věci rozhodly obecné soudy výhradně na základě výpovědi poškozeného, jeho rodinných příslušníků a zaměstnanců; jde tedy o situaci tvrzení proti tvrzení a v takových případech je nutno postupovat obezřetně [viz nález
sp. zn. I. ÚS 520/16
ze dne 22. června 2016 (N 119/81 SbNU 853)]. Stěžovatel má za to, že postupem obecných soudů bylo porušeno pravidlo in dubio pro reo. Podle něj zůstaly nevyvrácené pochybnosti a nebyly provedeny ani všechny jím navržené důkazy; je rovněž přesvědčen, že existence padělané listin y byla i v zájmu poškozeného.
3. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republik y), není obecným soudem dalšího stupně, součástí obecných soudů a není jim ani instančně nadřazen. Ústavní soud neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením ani se nezabývá eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, nejde-li současně o porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Správností hodnocení důkazů obecnými soudy se Ústavní soud zabývá pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy (právo na spravedlivý proces). Takové okolnosti v projednávané věci Ústavní soud nezjistil.
4. Z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel předložil poškozenému potvrzení, že je plátcem daně z přidané hodnoty, přestože v té době jím již nebyl. Rozhodnutí obecných soudů jsou založena na výpovědi poškozeného (OSVČ), jeho manželky i syna, a vychází i z dalších výpovědí, z nichž nalézací soud dovodil, že předložený doklad nebyl vydán finančním úřadem a že stěžovatel i v jiném obchodním případě zatajil, že již není plátcem DPH. Zjištění nalézacího soudu označily odvolací i Nejvyšší soud za dostatečná pro vyslovení závěru o vině stěžovatele.
5. Jde-li o další stěžovatelem navržené důkazy (účetnictví poškozeného), vysvětlil odvolací soud srozumitelně, proč je považoval za nadbytečné. Podle Nejvyššího soudu nejde v projednávané věci důkazní situaci označit za kvantitativně "příliš bohatou, kvalitativně skýtá dostatečný podklad pro závěr, že to byl dovolatel, kdo předložil padělanou veřejnou listin u poškozenému". Takový závěr považuje Ústavní soud za přiměřený projednávané věci. Stěžovatel i v ústavní stížnosti opakovaně vyjadřuje svou nespokojenost s napadenými rozhodnutími obecných soudů a polemizuje s tam vyslovenými závěry v přesvědčení, že zjištěné okolnosti bylo možné vyhodnotit i jinak - v jeho prospěch, což lze považovat jen za pouhou polemikou se závěry obecných soudů, nezpůsobilou založit důvodnost ústavní stížnosti.
6. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listin y) představuje záruku pro účastníka, že řízení bude probíhat podle předem stanovených pravidel, ale nezaručuje, že výsledek řízení bude odpovídat jeho očekávání. V projednávané věci nebyly důkazy opomenuty ani nevznikl rozpor (natož extrémní) mezi provedenými důkazy a vyvozenými právními závěry. Provedené důkazy nevyvolaly pochybnosti a nenastal důvod pro aplikaci pravidla in dubio pro reo vyplývajícího ze zásady presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listin y).
7. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu