Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2144/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Libora Dušila, zastoupeného Mgr. Janem Koptišem, advokátem, sídlem Široká 432/11, České Budějovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. června 2023 č. j. -30 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2023 č. j. -18, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva financí, sídlem Letenská 525/15, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se stěžovatel domáhal, aby vedlejší účastník řízení uvedl zákon č. 46/1971 Sb., o geodézii a kartografii, , o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, a , o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), do souladu s d podle ústavního , kterým se uvozuje základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky. Stěžovatel spatřoval diskriminační postup vedlejšího účastníka řízení v tom, že podle platné právní úpravy je úřední oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností udělováno pouze osobám s dokončeným vysokoškolským vzděláním magisterského studijního programu. Jelikož z podané žaloby nebylo jednoznačně zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá, vyzval jej městský soud k jejímu doplnění. V něm stěžovatel uvedl, že podanou žalobou se domáhá, aby bylo konáno v souladu s y. Dále doplnil, že žaloba nesměřuje proti žádnému rozhodnutí správního orgánu ani nezákonnému zásahu či nečinnosti, je mimo působnost a podává ji pouze vzhledem k povinnosti vyčerpat všechny opravné prostředky před tím, než se obrátí na Ústavní soud.

2. Napadeným usnesením městského soudu byla stěžovatelova žaloba odmítnuta podle pro nedostatek pravomoci soudu. V odůvodnění městský soud uvedl, že ve stěžovatelově věci není dána pravomoc žádného soudu, neboť tvorba zákonů je v pravomoci zákonodárce, a obecné soudy jsou oprávněny pouze posoudit, zda jsou uplatněné nároky, napadený postup nebo rozhodování správních orgánů v souladu se zákonem.

3. Kasační stížnost byla zamítnuta napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, který neshledal stěžovatelem tvrzené porušení práva na soudní a jinou právní ochranu.

II. Obsah ústavní stížnosti

4. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími byly porušeny , 11 odst. 1 a da a y.

5. Stěžovatel rekapituluje obsah napadených rozhodnutí a opakuje námitky uplatněné v předchozích řízeních. Opětovně namítá, že "nesplňuje podmínky , není v souladu s u a je v kontradikci s mezinárodní smlouvou." Z obsahu ústavní stížnosti je seznatelné, že stěžovatel - jako osoba s ukončeným středoškolským vzděláním zeměměřického směru - považuje za porušení rovnosti postup, kdy je úřední oprávnění pro ověřování zeměměřických činností udělováno pouze osobám s ukončeným vysokoškolským vzděláním. Ačkoli požádal stěžovatel podle svých slov o soudní ochranu, byla mu odmítnuta.

6. Stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud nařídil České republice uvést zákon č. 46/1971 Sb., a do souladu s d podle ústavního

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou k jejímu podání a řádně zastoupenou, že k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je podle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízeních nebyla dotčena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem také je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Těmto požadavkům přitom městský soud i Nejvyšší správní soud dostály. Skutečnost, že se stěžovatel s právními hodnoceními neztotožňuje, ještě nečiní ústavní stížnost opodstatněnou.

9. Obsah ústavní stížnosti představuje pouze polemiku s právní úpravou udělování úředního oprávnění k ověřování výsledků zeměměřických činností uplatněnou již v předchozích řízeních. Dle svých vyjádření absolvoval stěžovatel soudní řízení pouze proto, aby splnil zákonný požadavek vyčerpání všech procesních prostředků před podáním ústavní stížnosti. Stěžovatel je tedy sice nyní účastníkem řízení o ústavní stížnosti, avšak mylně se domnívá, že Ústavní soud se může jeho argumenty zabývat.

10. Podle je Ústavní soud oprávněn pouze zkoumat, zda v předchozím řízení byla porušena stěžovatelova ústavně zaručená práva nebo svobody. Důvodem odmítnutí stěžovatelovy žaloby nebyly věcné důvody, ale skutečnost, že městský soud k jejímu projednání nebyl pravomocný. Jak uvedl v napadeném rozhodnutí Nejvyšší správní soud, jednou ze zákonných podmínek projednání věci správními soudy je podání návrhu předvídaného ustanoveními a jeho dostatečná konkretizace. Takový návrh však stěžovatel nepodal, a městský soud proto jeho podání zákonem předvídatelným způsobem odmítl, přičemž svůj závěr řádně a dostatečně odůvodnil. Závěrům obou soudů nelze z ústavního hlediska nic vytknout.

11. Podle může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Stěžovatel žádný takový návrh na zrušení nepodal, ačkoliv je z jeho ústavní stížnosti seznatelné, že právě nyní od Ústavního soudu očekává posouzení ústavnosti právní úpravy udělování úředního oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností. Tento stěžovatelův předpoklad je opět mylný, neboť příslušné předpisy nebyly v řízení před městským soudem ani Nejvyšším správním soudem vůbec aplikovány, a Ústavní soud se tedy takovou námitkou nemůže zabývat.

12. Jak již ostatně stěžovatele upozornil v napadeném rozhodnutí městský soud, Ústavní soud posuzoval podmínku vysokoškolského vzdělání pro ověřování zeměměřických činností ve stěžovatelově věci

sp. zn.

a dospěl k závěru, že se nejedná o omezení práva na svobodnou volbu povolání, které by nerespektovalo d.

13. Ústavní soud uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí nemůže stěžovateli přisvědčit, že by napadená rozhodnutí porušila jeho ústavně zaručená práva.

14. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2023

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu