Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2302/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti městyse Luka nad Jihlavou, se sídlem 1. máje 76, Luka nad Jihlavou, zastoupeného Mgr. Petrem Šmídem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Dvořákova 1927/5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -75 ze dne 14. 7. 2023, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -65 ze dne 13. 8. 2021, rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. MV-135541-31/ODK-2015 ze dne 21. 10. 2019 a rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina č. j. KUJI 44298/2019 ze dne 5. 6. 2019, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Podstatou věci je spor o to, zda se stěžovatel v roce 1993 stal platně členem svazku obcí Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko (dále "SVAK Jihlavsko"). Ke konci roku 2014 totiž stěžovatel ze svazku vystoupil, s čímž se však pojí nutnost uzavřít smlouvu o majetkovém a finančním vypořádání, jejíž návrh ale podle stěžovatele obsahuje pro něj nepřijatelné podmínky. Stěžovatel se po neúspěšném jednání o podmínkách vypořádání obrátil na správní orgány a následně i soudy s tvrzením, že jeho členství ve svazku obcí SVAK Jihlavsko nikdy nevzniklo.

2. Obecné soudy i správní orgány dospěly shodně k závěru, že se stěžovatel v červenci 1993 členem svazku obcí stal. Podle tehdy účinného , o obcích (obecní zřízení), ve znění od 1. 7. 1992 (dále "starý zákon o obcích"), totiž zastupitelstvo obce nemuselo schvalovat zakladatelskou smlouvu a stanovy svazku obcí, do kterého obec hodlala vstoupit. Podle starého zákona o obcích postačovalo, aby zastupitelstvo schválilo samotný vstup do svazku.

3. Stěžovatel se domnívá, že obecné soudy i správní orgány těmito závěry porušily jeho právo vlastnit majetek podle d, právo na samosprávu podle , a odst. 4 y. Starý zákon o obcích totiž stejně jako aktuálně účinný , o obcích (obecní zřízení), podle jeho názoru vyžadoval k platnému vstupu obce do svazku souhlas zastupitelstva. Nejvyšší správní soud pak podle stěžovatele porušil také jeho právo na spravedlivý proces podle y, neboť věcně nevypořádal námitku stěžovatele, že zakladatelská smlouva obsahovala i ujednání o převodu majetku obce, což také neschválilo zastupitelstvo. Podle stěžovatele měl k takové námitce krajský soud přihlédnout i bez návrhu a NSS se jí měl věcně zabývat.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Z , a y plyne, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce. K tomu v projednávané věci nedošlo.

5. Stěžovatel nepředkládá v ústavní stížnosti žádnou právní argumentaci, kterou by již nevypořádal Nejvyšší správní soud. Především ale v jeho stížnosti schází ústavněprávní argumentace, tj. vysvětlení, jak přesně tvrzený nesprávný výklad § 36 odst. 1 písm. l) starého zákona o obcích provedený obecnými soudy porušuje jeho základní práva. Stěžovatel soudy navíc paradoxně žádá, aby do jeho práva na samosprávu zasáhly a zneplatnily či prohlásily za nicotné projevy výkonu jeho ústavně garantovaného práva na samosprávu zahrnující vstup do svazku obcí v roce 1993, takřka dvacetileté pobývání v něm a následné vystoupení ze svazku v roce 2014.

6. Výklad podústavního práva je primárně v gesci obecných soudů. Interpretují-li obecné soudy § 36 odst. 1 písm. l) starého zákona o obcích tak, že ke vstupu obce do svazku postačoval souhlas zastupitelstva se samotným vstupem (a nevyžadoval se specifický souhlas se zakladatelskou smlouvou a stanovami svazku), Ústavní soud takový výklad považuje za souladný s obecně uznávanými výkladovými metodami. Za správnou interpretaci to zjevně považoval od roku 1993 i stěžovatel, když na základě souhlasu zastupitelstva do svazku vstoupil a pobýval v něm až do roku 2014, kdy svazku oznámil, že z něj vystupuje. Tvrdí-li nyní stěžovatel, že ze svazku vystoupil pouze "z právní opatrnosti", jeví se Ústavnímu soudu takové tvrzení nepřesvědčivě v kontextu toho, že stěžovatel začal své členství ve svazku zpochybňovat až po jednání o výstupním finančním a majetkovém vypořádání.

7. Nejvyšší správní soud také na rozdíl od stěžovatele správně aplikuje závěry plynoucí z nálezu

sp. zn.

ze dne 25. 8. 2015 (N 155/78 SbNU 343). Starosta obce nemůže sám vytvářet vůli obce, to přísluší výhradně zastupitelstvu obce či radě obce. Pokud však již vůle obce v zásadních bodech vytvořena byla, je starosta oprávněn jednat v intencích takto vytvořené vůle (bod 19 cit. nálezu). Meze "intencí" vytvořené vůle pak stanovují účinné právní předpisy. Starý zákon o obcích přitom vyžadoval, aby starosta jednal v intencích zastupitelstvem vytvořené vůle vstoupit do svazku.

8. Co se týče námitek týkajících se vlastnického práva, vlastnictví k vodohospodářskému majetku není předmětem projednávané věci. Ústavnímu soudu je přitom z úřední činnosti známo, že v otázce týkající se vodohospodářského majetku stěžovatel vede souběžné řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2023 č. j. ).

9. Protože soudy dospěly k závěru, že starý zákon o obcích ke vstupu stěžovatele do svazku nevyžadoval souhlas zastupitelstva se stanovami, nemusel se Nejvyšší správní soud již podrobně zabývat tím, jaká konkrétní ustanovení stanovy svazku obcí obsahovala (tedy ani ustanovení o vnesení majetku). Nevypořádání se s každou námitkou ostatně samo o sobě ani porušení práva na spravedlivý proces nezakládá; jde o to, aby řízení bylo spravedlivé jako celek [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 29. 3. 2018 (N 63/88 SbNU 865), bod 22; usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 10. 2022, bod 12; či usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 5. 2009].

10. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2023

Pavel Šámal, v. r.

předseda senátu