Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 503/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Pavla Křištofa a 2) Jany Křištofové, zastoupených Mgr. Dominikou Kovaříkovou, advokátkou se sídlem Horní náměstí 7, Olomouc, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. prosince 2022 č. j. -76 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 16. prosince 2020 č. j. -120, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, jako účastníků řízení, a a) Michala Bartka, b) Ludmily Bartkové, c) Josefa Růčky, d) Spolku na ochranu biotopu K., a e) Obce X, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelé a vedlejší účastníci a), b), c) a d) se u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci svým návrhem domáhali zrušení části územního plánu obce X, vydaného jako opatření obecné povahy vedlejšího účastníka e) č. 01/2020 (dále jen "územní plán"). Krajský soud návrhu v části věnující se vymezení lokálního biokoridoru vyhověl a příslušnou část územního plánu zrušil (výrok I.), ale ve vztahu k vymezení plochy silniční dopravy na pozemcích stěžovatelů návrh rozsudkem zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

2. Stěžovatelé a vedlejší účastníci a), b), c) a d) proti výrokům II. a III. rozsudku krajského soudu brojili kasační stížností. Stěžovatelka 2) však ve stanovené lhůtě nezaplatila soudní poplatek za kasační stížnost, a Nejvyšší správní soud proto řízení ve vztahu k ní usnesením zastavil. Stěžovatelka 2) proti usnesení o zastavení řízení podala ústavní stížnost, ale Ústavní soud ji usnesením

sp. zn.

ze dne 11. května 2021 odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Ve vztahu ke stěžovateli 1) a vedlejším účastníkům a), b), c) a d) Nejvyšší správní soud kasační stížnost projednal a jako nedůvodnou ji zamítl.

3. Nejvyšší správní soud se věcně zabýval vznesenou námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, ale neztotožnil se s ní a podrobně tento závěr odůvodnil. Ostatní kasační námitky Nejvyšší správní soud označil za nepřípustné podle ).

4. Nejvyšší správní soud konstatoval, že část uplatněných kasačních námitek nebyla uplatněna v návrhu na zrušení územního plánu před krajským soudem, ale až v jeho doplněních. Vzhledem k přísné koncentraci řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle však krajský soud k těmto pozdě uplatněným návrhovým bodům nemohl přihlédnout. Protože stěžovatel tyto návrhové body řádně neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohl, označil Nejvyšší správní soud navazující kasační námitky za nepřípustné podle in fine a dále se jimi nezabýval. Stejně naložil s kasačními námitkami, které nebyly v podobě návrhových bodů před krajským soudem vůbec uplatněny.

5. Ostatní námitky Nejvyšší správní soud odmítl podle in principio , neboť se opírají o jiné důvody, než které jsou uvedeny v Kasační stěžovatelé jimi totiž nijak nereagují na argumentaci krajského soudu a pouze doslovně opakují svůj návrhový bod, byť byl krajským soudem výslovně vypořádán.

II. Obsah ústavní stížnosti

6. Stěžovatelé 1) a 2) v ústavní stížnosti namítají porušení , a d.

7. Stěžovatelé tvrdí, že územním plánem bylo nepřiměřeně zasaženo do jejich práva vlastnit majetek a práva podnikat. Upozorňují, že pozemky využívají pro provoz rodinné farmy. Když ovšem po změně územního plánu požádali o dodatečné povolení důležitých zemědělských staveb umístěných částečně na nově vymezené ploše silniční dopravy, orgán územního plánování k nim vydal nesouhlasné závazné stanovisko s odkazem na nový územní plán. Odstranění těchto staveb by přitom mělo likvidační následky pro provoz farmy a obživu stěžovatelů. Stěžovatelé současně upozorňují, že jim budou znemožněny jakékoli změny na oplocení farmy. Pořizovatel územního plánu ani soudy se přitom řádně nezabývaly dotčením jejich vlastnického práva.

8. Stěžovatelé dále tvrdí, že bylo zasaženo do jejich práva na spravedlivý proces, a to nepřiměřeně zužujícím výkladem , když Nejvyšší správní soud jejich kasační námitky označil za nepřípustné. Doplnění návrhu je podle stěžovatelů toliko zpřesněním již uplatněných návrhových bodů, které byly - v rozporu s míněním Nejvyššího správního soudu - v návrhu již obsaženy.

9. Nejvyšší správní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti setrval na důvodech svého rozsudku a podrobněji je vysvětlil ve vztahu k tvrzeným vadám. Stěžovatelé v replice setrvali na svých stížnostních důvodech.

III. Procesní podmínky řízení

10. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými a řádně zastoupenými stěžovateli a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

11. Ve vztahu ke stěžovatelce 2) je ústavní stížnost nepřípustná, neboť nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Stěžovatelka 2) ve stanovené lhůtě nezaplatila soudní poplatek za kasační stížnost, načež Nejvyšší správní soud kasační řízení ve vztahu k ní zastavil; navazující ústavní stížnost Ústavní soud usnesením

sp. zn.

ze dne 11. května 2021 odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

12. Ve vztahu ke stěžovateli 1) je ústavní stížnost částečně nepřípustná. Stěžovatel 1) v ústavní stížnosti uplatnil právní a skutková tvrzení týkající se práva vlastnit majetek a práva podnikat uvedená výše v odstavci 7, která mohl uplatnit dříve v řízení, ale neučinil tak.

13. Ústavní soud ve stanovisku sp. zn. ze dne 4. 3. 2014 konstatoval, že při své činnosti vychází ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti a minimalizace svých zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je proto možné podat až jako krajní prostředek ochrany práva, kdy již případná protiústavnost není napravitelná jiným zákonným postupem, typicky před jinými, bližšími a specializovanějšími orgány veřejné moci, které jsou stěžovatelům k dispozici. Těmito orgány jsou mj. soudy, přičemž je úkolem celé soudní moci, počínaje soudy prvního stupně, aby v souladu s y poskytovala ochranu základním právům. Ústavní stížnost představuje toliko prostředek ultima ratio. Pokud by Ústavní soud v rozporu se zásadou subsidiarity rozhodoval sám, aniž by byly předtím účinně vyčerpány všechny možnosti nápravy, nebo aniž by věc podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele, narušil by tím zásadu dělby moci.

IV. Posouzení věci

14. Ve zbytku je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

15. Právo na spravedlivý proces stěžovatele 1) nebylo porušeno. Ze spisu krajského soudu se podává, že návrhové body ve vztahu k vymezení plochy silniční dopravy na pozemcích stěžovatelů spočívaly v tvrzené nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách proti návrhu územního plánu a v polemice o historickém užívání cesty. Neurčitý odkaz na podané námitky a připomínky nelze považovat za návrhový bod; z návrhových bodů musí být podle patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy (resp. jeho část), jehož součástí je i odůvodnění obsahující vypořádání námitek a připomínek, za nezákonné. Krajský soud přitom uplatněné návrhové body řádně vypořádal.

16. Nejvyšší správní soud správně upozornil, že vzhledem ke koncentraci řízení podle nelze přihlédnout k nově uplatněným návrhovým bodům obsaženým v doplnění návrhu na zrušení územního plánu. Jeho postupu spočívajícím v odmítnutí příslušných kasačních námitek pro nepřípustnost proto nelze nic vytýkat. Z y plyne právo každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Zákonnou úpravu takového postupu v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy v přitom nelze označit za ústavně nekonformní; stěžovatel to ostatně ani nenamítá. Ústavně nekonformní vzhledem k rozsahu a obsahu návrhových bodů zjevně není ani jeho aplikace; v opačném případě by nemohl být naplněn účel Přísná koncentrace v tomto řízení úzce souvisí s tím, že opatření obecné povahy lze napadnout v objektivní jednoleté lhůtě (subjektivní lhůta stanovena není), a navrhovatel má proto dostatek prostoru si své návrhové body připravit. Následné doplňování návrhových bodů by mohlo řízení neúměrně protahovat a ohrožovat tím právní jistotu ostatních adresátů opatření obecné povahy. Zájem na rychlém vyřízení věci se ostatně promítá i do povinnosti soudu rozhodnout o návrhu do devadesáti dnů od jeho podání ( in fine ). Připuštěním faktického rozšiřování návrhových bodů by mohl být účel snadno vyprázdněn. Ústavní soud proto nevidí žádný důvod zpochybňovat aplikaci procesních předpisů ze strany obecných soudů.

V. Závěr

17. Ústavní soud uzavírá, že v plném rozsahu stěžovatelka 2) a částečně i stěžovatel 1) před podáním ústavní stížnosti nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Ústavní stížnost proto plně ve vztahu ke stěžovatelce 2) a částečně ve vztahu ke stěžovateli 1) odmítá podle jako nepřípustnou ve smyslu ve spojení s .

18. Z ostatních tvrzení obsažených v ústavní stížnosti a ze spisového materiálu neplyne, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele 1). Ústavní soud proto ústavní stížnost ve vztahu ke stěžovateli 1) částečně odmítá podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2023

Pavel Šámal, v. r.

předseda senátu