Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1561/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti ATN Real s.r.o., se sídlem Brodce 446, zastoupené Mgr. Jakubem Houžvicem, advokátem se sídlem Štefánikova 1347, Mladá Boleslav, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -312 ze dne 28. 2. 2023, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka uzavřela se společností KOZLER s.r.o., se sídlem Kubelíkova 1224/42, Praha 3 (dále jen "žalobkyně"), smlouvu o nájmu nemovitostí, sloužících k provozu podnikání žalobkyně. Následně se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědí z nájmu a nařízení předběžného opatření. Okresní soud v Mladé Boleslavi nařídil usnesením č. j. -124 ze dne 8. 11. 2022 předběžné opatření, kterým stěžovatelce a společnosti LASSO INVEST REALITNÍ PSB a.s. uložil povinnost strpět užívání v I. výroku tohoto usnesení specifikovaných pozemků žalobkyní a jejími obchodními partnery, a dále zdržet se jakýchkoliv zásahů toto užívání znemožňujících. Stěžovatelka a společnost LASSO INVEST REALITNÍ PSB a.s. jsou spoluvlastníky předmětných pozemků, každý s ideální polovinou.

2. K odvolání stěžovatelky změnil Krajský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí okresního soudu pouze tak, že odmítl návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření v části, ve které se domáhala, aby byla stěžovatelce a společnosti LASSO INVEST REALITNÍ PSB a.s. uložena povinnost zdržet se jakýchkoli zásahů znemožňujících užívání pozemků; ve zbytku předběžné opatření potvrdil. Krajský soud dospěl především k závěru, že žalobkyně osvědčila, že má právo užívat pozemky, v čemž jí stěžovatelka svémocí brání (mj. tím, že jí zahradila přístupovou cestu) a že jsou splněny i další zákonné podmínky k nařízení předběžného opatření. Taktéž rozhodl, že je lichá stěžovatelčina námitka, že se předběžné opatření nemůže vztahovat na spoluvlastníka pozemků, neboť by tím byla ohrožena účinnost předběžného opatření. V tomto případě jsou proto splněny zákonné podmínky k nařízení předběžného opatření i vůči osobě, která není účastníkem řízení, zde právě vůči spoluvlastníkovi dotčených pozemků.

3. Proti usnesení krajského soudu brojí včasnou a přípustnou ústavní stížností stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem (k podmínkám řízení viz , a ) s tvrzením, že jím byly porušeny y a dále a 3, a d.

4. Stěžovatelka zejména namítá, že se předběžné opatření nemohlo vztahovat na druhého spoluvlastníka pozemků, neboť stranou nájemní smlouvy je (jako pronajímatel) pouze stěžovatelka, zatímco spoluvlastník neudělil žalobkyni k užívání souhlas. Proto nemohly být rozhodné skutečnosti osvědčeny, a napadené rozhodnutí má být svévolné. Krajskému soudu také vytýká, že neměl pravomoc k projednání a rozhodování věci, neboť přístupová cesta k nemovitosti je účelovou komunikací, pročež se měl věcí zabývat příslušný silniční správní úřad.

5. Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( y) a nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelky. Jiné vady se nacházejí vně pravomocí Ústavnímu soudu svěřených.

6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Hodno předeslat, že stěžovatelka napadla nikoli konečné rozhodnutí ve věci, a je tak nutno vzít v potaz zásadu subsidiarity ústavní stížnosti. Ta je prostředkem ochrany základních práv, nastupujícím až tehdy, není-li ochrana před jiným orgánem možná. Ústavní soud v nálezu

sp. zn.

ze dne 19. 7. 2022, návazně na předchozí judikaturu, shledal, že rozhodnutí o nařízení předběžných opatřeních sice mohou potenciálně zasáhnout do ústavně zaručených práv jednotlivce, podléhají však omezenému ústavněprávnímu přezkumu - toliko tzv. omezenému testu ústavnosti. Je tomu tak proto, že se jedná o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není předurčen finální výsledek sporu. V omezeném testu ústavnosti Ústavní soud posuzuje, zda rozhodnutí o předběžném opatření mělo zákonný základ, bylo vydáno příslušným orgánem, není projevem svévole a zda flagrantním způsobem neporušilo zásady spravedlivého procesu. Těmto požadavkům krajský soud dostál.

8. První stížnostní námitku vyvrátil krajský soud se srozumitelným a logickým odůvodněním a také s poukazem na účinnost předběžného opatření. Krajský soud v souladu s ústavním pořádkem vyložil v tomto ohledu rozhodný , podle něhož lze předběžným opatřením uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to po něm spravedlivě žádat. Závěr, že po druhém spoluvlastníku lze spravedlivě žádat strpění omezení jeho vlastnického práva předběžným opatřením, svěřil-li první spoluvlastník společnou věc třetí osobě do nájmu, nevzbuzuje za daných okolností ústavněprávní pochybnosti. A to tím spíše, dovolává-li se nyní stěžovatelka neplatnosti nájemní smlouvy z důvodu, že nebyla odsouhlasena spoluvlastníkem pozemku. Toto posouzení bude předmětem řízení ve věci samé a nezapříčiňuje neústavnost závěru krajského soudu o tom, že v opačném případě by předběžné opatření postrádalo smysl.

9. Stěžovatelce lze přisvědčit pouze potud, že se krajský soud výslovně nezabýval její námitkou, podle níž měl věc rozhodovat silniční správní úřad, nikoli soud. Tento nedostatek však neústavnost napadeného usnesení nezpůsobuje. Je zjevné, že v předmětném soukromoprávním sporu nebyla pro nařízení předběžného opatření založena pravomoc silničního správního úřadu podle příslušných ustanovení , o pozemních komunikacích.

10. Pro výše uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2023

Pavel Šámal, v. r.

předseda senátu