Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2345/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Jana Wintra o ústavní stížnosti obchodní společnosti FAST-PRINT spol. s r. o., sídlem Bořivojova 883/116, Praha 3 - Žižkov, zastoupené Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem, sídlem Vinohradská 1215/32, Praha 2 ? Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2023 č. j. -99 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. ledna 2023 č. j. -60 a s ní spojeném návrhu na zrušení až 116 a , o zvláštních řízeních soudních, a , 2283 a 2284 , , za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení z důvodu porušení a 4 a d (dále jen " "). Spolu s ústavní stížností navrhla, aby Ústavní soud zrušil až 116 a , o zvláštních řízeních soudních, a , 2283 a 2284 , .

2. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") bylo v řízení o pozůstalosti po Iloně Fiřtíkové rozhodnuto tak, že majetek nepatrné hodnoty zanechaný zůstavitelkou se vydává státu, a řízení se zastavuje. Obvodní soud takto rozhodl podle § 154 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, neboť pozůstalost byla zjevně předlužena a její likvidace by byla v rozporu se zásadou procesní ekonomie a vedla by pouze k prodloužení řízení a zbytečným nákladům.

3. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka jako tvrzený věřitel odvolání, o němž Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozhodl tak, že jej podle , , ve znění , odmítl. Podle zákona o zvláštních řízeních soudních totiž není přípustné odvolání proti usnesení, jímž bylo zastaveno řízení z důvodu, že zůstavitel zanechal majetek bez hodnoty nebo majetek jen nepatrné hodnoty a že majetek byl vydán tomu, kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím zůstavitelova majetku vyslovil souhlas.

4. Podle stěžovatelky takto stanovená nepřípustnost odvolání, které si byla vědoma, nezohledňuje , podle něhož do práv a povinností z nájmu vstupuje dědic. V opačném závěru spatřuje stěžovatelka zásah do svých práv věřitele na určení osoby dědice, na kterou přešla práva a povinnosti z nájmu. Jako pronajímatelka měla po smrti zůstavitelky po několik měsíců blokován byt, jehož byla zůstavitelka nájemcem a nemohla jej ihned pronajmout. Neurčením osoby dědice mělo být zasaženo do jejího práva vlastnit majetek a brát z něj plody a užitky.

5. Městský soud se touto argumentací s ohledem na důvod odmítnutí odvolání věcně nezabýval. Pouze nad rámec dodal k postavení věřitele zůstavitele, že okruh účastníků pozůstalostního řízení je upraven v § 110 až 120 zákona o zvláštních řízeních soudních. Podle § 112 zákona o zvláštních řízeních soudních zůstavitelův věřitel je účastníkem části pozůstalostního řízení, navrhl-li soupis pozůstalosti nebo odloučení pozůstalosti. Věřitel zůstavitele je účastníkem řízení i v případě, že byla nařízena likvidace pozůstalosti, přihlásil-li se, případně má-li právo na uspokojení své pohledávky, i když se nepřihlásil.

II.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka tvrdí, že jako pronajímatelka má právní zájem na tom, aby se v řízení o pozůstalosti pokračovalo do doby, než bude určena osoba dědice po zůstavitelce. Dochází-li po smrti zůstavitele k přechodu nájmu na dědice podle , je namístě určit osobu dědice vždy. Vždy bude totiž existovat majetková hodnota v podobě práva nájmu. Odmítnou-li zákonní dědicové dědictví, je namístě určit, že dědicem, a tudíž i nájemcem, je stát. Napadeným usnesením obvodního soudu bylo dědické řízení zastaveno bez určení osoby dědice, která vstupuje do práv a povinností nájemkyně, tedy na kterou přešel nájem. Není tak žádné osoby, která by uhradila stěžovatelce za tuto dobu nájemné. Stěžovatelka byla omezena ve svém právu nakládat se svým majetkem, a to zcela bez náhrady. Její byt posloužil jako bezplatné skladiště věcí zůstavitelky tou dobou již značně zatuchlých a nemajících žádnou hodnotu, přičemž za dobu přibližně 5 měsíců nebylo uhrazeno na nájemném ničeho. Stěžovatelka následně musela nechat na své náklady byt vyčistit, aby ho mohla vůbec někomu pronajmout.

7. Soudní komisařka vůbec nevyčíslila ke dni smrti zůstavitelky hodnotu nájemního práva k bytu stěžovatelky jako práva majetkového. Pokud by toto právo zahrnula do majetku zůstavitelky, pak by nemohla dospět k názoru, že zůstavitelka zanechala majetek nepatrné hodnoty. Usnesení o zastavení řízení podle § 154 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních je podle stěžovatelky minimálně předčasné.

8. Dotýká-li se dědické řízení i přechodu práva nájmu na dědice, má stěžovatelka jako vlastnice předmětu nájmu a pronajímatelka právní zájem na pokračování dědického řízení a určení osoby dědice. Ustanovení § 110 až 116 zákona o zvláštních řízeních soudních stanovící okruh účastníků řízení při projednání pozůstalosti s účastí takovéto osoby nepočítají, a i kdyby počítaly, podle § 129 písm. e) téhož zákona není proti usnesení o zastavení řízení pro zanechání majetku nepatrné hodnoty odvolání. Stěžovatelka tak nemá jinou možnost obrany než ústavní stížnost. Uvedená ustanovení neumožňují dostatečnou ochranu práv pronajímatele v dědickém řízení. Pokud stát nemíní poskytnout vlastnickému právu pronajímatele náležitou ochranu, resp. zajistit mu poskytnutí náhrady za omezení jeho vlastnického práva v dědickém řízení, dopouští se jeho porušení.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti, a to u každého z napadených usnesení zvlášť.

10. Ústavní stížnost představuje procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Z , 3, 4 a lze dovodit, že představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, jež zákonná úprava stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v je vyjádřen obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. teprve tam, kde ostatní prostředky právní ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla ostatními orgány veřejné moci respektována.

11. Podle žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

12. Žalobu pro zmatečnost je možné podat i proti rozhodnutím, jsou-li uvedena v § 133 zákona o zvláštních řízeních soudních. Podle tohoto ustanovení jí může být napadeno jen pravomocné rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé nebo kterým se řízení o pozůstalosti končí před soudem prvního stupně anebo v odvolacím řízení.

13. Za rozhodnutí, kterým se řízení o pozůstalosti končí v odvolacím řízení, je třeba považovat také usnesení odvolacího soudu, kterým bylo jako nepřípustné podle § 129 písm. e) zákona o zvláštních řízeních soudních odmítnuto odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 154 téhož zákona, neboť zůstavitel zanechal majetek bez hodnoty nebo majetek jen nepatrné hodnoty a majetek byl vydán tomu, kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím zůstavitelova majetku vyslovil souhlas. Důvodnost odmítnutí odvolání proto může být předmětem posouzení v řízení o žalobě pro zmatečnost podle . Bylo povinností stěžovatelky tuto žalobu podat, měla-li zájem se domoci ochrany svých ústavně zaručených základních práv proti napadenému usnesení obvodního soudu [srov. stanovisko pléna ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.)]. V řízení o ní mohla uplatnit také vlastní ústavněprávní argumentaci proti odmítnutí odvolání, včetně té, která by směřovala vůči v dané věci použitým zákonným ustanovením, a to s ohledem na oprávnění soudu podat návrh na zrušení zákona podle y a . Protože stěžovatelka žalobu pro zmatečnost proti napadenému rozsudku městského soudu nepodala (v ústavní stížnosti to netvrdí, ani rozhodnutí o ní nenapadá), ústavní stížnost je v této části nepřípustná.

14. Jde-li o napadené usnesení obvodního soudu, vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána dne 30. 8. 2023, tedy v poslední den lhůty odvíjející se ode dne 30. 6. 2023, kdy mělo být stěžovatelce podle jejího tvrzení doručeno napadené usnesení městského soudu, je zřejmé, že napadené usnesení obvodního soudu jí muselo být doručeno, případně se s ním musela jinak seznámit, dříve, nepochybně ještě před vydáním napadeného usnesení městského soudu. Lze proto učinit závěr, že ústavní stížnost proti napadanému usnesení obvodního soudu byla podána opožděně po uplynutí lhůty dvou měsíců k podání ústavní stížnosti podle .

15. Ze všech těchto důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost stěžovatelky, a to zčásti podle pro nepřípustnost a zčásti podle jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Tyto důvody odmítnutí je nutno vztáhnout i k návrhu na zrušení až 116 a zákona o zvláštních řízeních soudních, a , 2283 a 2284 , který s ohledem na jeho akcesorickou povahu sdílí "osud" ústavní stížnosti. V souladu s rozhodl Ústavní soud o tomto návrhu v senátu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2023

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu