Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1401/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky obce Čeladné, se sídlem Čeladná 1, zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem v Mohelnici, Olomoucká 261/36, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -51 ze dne 23. 3. 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem v Brně, třída Kapitána Jaroše 1926/7, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jím Nejvyšší správní soud ("NSS") porušil především její ústavně zaručené právo na samosprávu podle y.

2. V projednávané věci jde o stěžovatelčiny veřejné zakázky týkající se stavebních prací na památníku. Stěžovatelka konkrétně zadala podlimitní veřejné zakázky, jejichž předmětem bylo plnění vyplývající ze smlouvy o dílo z května 2018 ("první smlouva"), smlouvy o dílo z dubna 2019 ("druhá smlouva") a smlouvy o dílo z prosince 2019 ("třetí smlouva"); plnění spočívalo zejména v zateplení fasády, výměně střešního pláště a části střešní konstrukce, vybudování dřevěného ochozu, stavebních úpravách uvnitř objektu, zpevnění ploch a v terénních úpravách kolem památníku.

3. Vedlejší účastník v dubnu 2021 rozhodl, že stavební práce tvořily jeden funkční celek s předpokládanou hodnotou přesahující finanční limit 6 000 000 Kč ve smyslu , o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů ("ZZVZ"), zakládající povinnost zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení; celková předpokládaná hodnota zakázek činila minimálně 12 802 168,41 Kč bez DPH. Stěžovatelka podle vedlejšího účastníka svým jednáním spáchala přestupek podle ZZVZ. Stěžovatelka se dále dopustila přestupku podle ZZVZ, jelikož nezveřejnila dodatky ke smlouvám. Za uvedené jednání vedlejší účastník stěžovatelce uložil pokutu ve výši 100 000 Kč. Předseda vedlejšího účastníka následně rozhodnutím ze dne 9. 7. 2021 změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že vztáhl jednání stěžovatelky pouze na uzavření druhé a třetí smlouvy, neboť u první smlouvy o dílo nebyla dostatečně prokázána funkční souvislost se zbylými dvěma. Celková předpokládaná hodnota zakázek však činila i po odečtení hodnoty zakázky z první smlouvy minimálně 10 267 274,22 Kč bez DPH.

4. Krajský soud v Brně ("krajský soud") rozsudkem č. j. -68 ze dne 4. 11. 2022 žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí o rozkladu zamítl a NSS následně jako nedůvodnou zamítl i stěžovatelčinu kasační stížnost ústavní stížností napadeným rozsudkem. Jádrem sporu u správních soudů bylo, zda lze na plnění z druhé a třetí smlouvy nahlížet jako na části jedné zakázky nebo jde o plnění spolu nesouvisející. Správní soudy dospěly k závěru, že obě zakázky spolu časově a věcně souvisely a že stěžovatelka měla postupovat podle § 18 odst. 1 ZZVZ. Podle citovaného ustanovení platí, že je-li veřejná zakázka rozdělena na části, stanoví se předpokládaná hodnota podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí, bez ohledu na to, zda je veřejná zakázka zadávána v jednom nebo více zadávacích řízeních; součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky musí zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti; každá část veřejné zakázky pak musí být zásadně zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě zakázky.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že sankční rozhodnutí vedlejšího účastníka bylo účelové, extenzivní, formalistické a prvoplánové; nerespektovalo její právo na samosprávu v tom smyslu, že stěžovatelka má právo sama zvolit způsob, časování a obsah smluvních závazků a nikdo jí nemá právo "diktovat", v jakém rozsahu je povinna smlouvu uzavřít, nejsou-li realizace a financování celé stavby postaveny najisto. Stěžovatelka tvrdí, že byla potrestána za něco, co nemohla předvídat. Dále rozporuje závěr správních soudů, podle kterého sporné smlouvy měly tvořit funkční celek. Byť správní soudy uvádí teoreticky možné postupy stěžovatelky při uzavírání smluvní dokumentace, neberou v potaz praxi konkrétních společností, které by nesouhlasily s netransparentními smluvními doložkami. Stěžovatelka uvádí, že její právo na samosprávu může být omezeno pouze výjimečně a ve veřejném zájmu, což není nynější případ. Potřeba provést další práce se podle stěžovatelky ukázala až během rekonstrukce sporné budovy.

6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (" ")]; je včasná a není nepřípustná podle téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátkou.

7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

8. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti pouze opakuje argumenty, které pečlivě a srozumitelně vypořádal již Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí. Ústavní soud přitom závěrům ohledně funkčního a časového propojení jednotlivých částí veřejné zakázky nemá co vytknout. Opakuje-li stěžovatelka, že neměla jistotu ohledně financování dalších částí projektu, pomíjí, že z rozhodnutí vedlejšího účastníka nevyplývala povinnost stěžovatelky realizovat projekt najednou; klíčovým důvodem uložení pokuty bylo pouze nesplnění povinnosti zadat veřejnou zakázku určitým způsobem. Tvrdí-li dále stěžovatelka pouze v obecné rovině, že byla potrestána za něco, co nemohla předpokládat, pomíjí podrobně odůvodněné závěry NSS, podle kterého již z projektové dokumentace a obou smluv zjevně vyplývalo, že stavební práce bylo třeba vnímat jako celek (srov. bod 18 napadeného rozsudku).

9. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavní práva stěžovatelky, její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2023

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu