Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2004/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Leitha, s. r. o., sídlem Bílkova 855/19, Praha 1 - Staré Město, zastoupené Mgr. Josefem Spolkem, advokátem, sídlem Březinova 524/31, Praha 8 - Karlín, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. května 2023 č. j. -76, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle , a a 3 d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka se v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") domáhala po vedlejší účastnici zaplacení částky 2 594 Kč s příslušenstvím; v průběhu řízení vzala žalobu částečně zpět co do částky 1 400 Kč. Obvodní soud vyšel ze zjištění, že stěžovatelka je provozovatelkou historického osobního automobilu, který využívá k provozování své živnosti. V průběhu technické silniční kontroly provedené Policií České republiky dospěl policista k závěru, že vozidlo vykazuje vážné závady, v důsledku čehož byla omezena jeho technická způsobilost na dobu 30 dní od provedení kontroly. Stanice technické kontroly následně při technické prohlídce vozidla prověřila jeho technický stav a žádné závady nezjistila. Obvodní soud uzavřel, že z provedeného dokazování vyplynulo, že zde byly dány skutečnosti odůvodňující podezření z porušení norem upravujících stav vozidel pro bezpečný provoz, a měl-li policista důvodné podezření o tom, že vozidlo těmto normám neodpovídá, v důsledku čehož dočasně omezil jeho technickou způsobilost, postupoval v souladu se zákonem a nedopustil se nesprávného úředního postupu. Kontrola Státní technické kontroly neslouží jako přezkumné řízení k rozhodnutí při silniční kontrole a nebylo tak možno dovodit, že policista vyhodnotil situaci nesprávně. S ohledem na uvedené obvodní soud žalobu zamítl (I. výrok) a rozhodl o povinnosti stěžovatelky nahradit vedlejší účastnici náklady řízení (II. výrok).

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka namítá, že skutečnost, že vozidlu byla schválena technická způsobilost k provozu na pozemních komunikacích v České republice a od jejího schválení byla tato způsobilost opakovaně osvědčována při pravidelných technických kontrolách, zakládá legitimní očekávání, že technický stav vozidla nebude orgány státu zpochybňován. Opačný výklad by vedl k absurdnímu závěru, že by Policie České republiky mohla kdykoliv podrobit vozidlo kontrole a omezit jeho technickou způsobilost bez toho, aby ve skutečnosti vykazovalo jakékoliv závady.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Její ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud předesílá, že v zásadě nezasahuje do rozhodovací pravomoci soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. a až 92 y). Nepřísluší mu výkon přezkumného dohledu nad činností těchto soudů v rovině podústavního práva. Ústavní soud zároveň zdůrazňuje zásadu minimalizace svých zásahů a zásadu sebeomezení při využívání svých kasačních pravomocí. Kasační zásah Ústavního soudu vůči rozhodnutím obecných soudů z podnětu individuální ústavní stížnosti připadá v úvahu jen tehdy, když napadeným rozhodnutím došlo k porušení subjektivních základních práv a svobod stěžovatele.

6. Předmětem sporu byl v posuzované věci po částečném zpětvzetí žaloby nárok na náhradu škody ve výši 1 194 Kč (z toho částka 1 000 Kč představovala náklady na provedení technické kontroly vozidla, částka 194 Kč náklady na přistavení vozidla ke kontrole), což je částka, kterou lze bezesporu považovat za bagatelní. Podle judikatury Ústavního soudu přitom ústavní stížnosti, jejichž jádrem je nepřiznání tzv. bagatelní částky, zpravidla postrádají ústavněprávní rovinu, což vede k jejich odmítnutí pro zjevnou neopodstatněnost [viz např. usnesení ze dne 9. 1. 2019

sp. zn.

(U 1/92 SbNU 356)].

7. Uvedené nicméně neznamená, že by za všech okolností byl v těchto věcech odepřen přezkum Ústavním soudem. Posouvají-li konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu, jehož podstatou je spor o tzv. bagatelní částku, celou věc do ústavněprávní roviny, nemůže Ústavní soud ústavní stížnost odmítnout, a tím zabránit jejímu věcnému přezkumu [srov. např. nález ze dne 19. 1. 2016

sp. zn.

(N 11/80 SbNU 139)]. Zároveň však ve všech těchto případech musí jít o extrémní vybočení z obecných principů spravedlnosti.

8. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti soustřeďuje toliko na rekapitulaci skutkového stavu a posouzení věci obvodním soudem s tím, že se neztotožňuje s jeho závěry, a dále trvá na tom, že jí přísluší náhrada škody ve výši 1 194 Kč. Současně však neuvádí žádnou argumentaci ve prospěch toho, že i přes tzv. bagatelní povahu věci měly být dány její natolik zvláštní okolnosti, v jejichž důsledku tvrzené pochybení soudu představuje porušení některého jejího ústavně zaručeného práva či svobody. Ústavní soud po prostudování věci rovněž neshledal žádné okolnosti, které by mohly svědčit o mimořádném kontextu stěžovatelčiny situace, který by mohl založit neústavnost napadeného rozhodnutí.

9. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2023

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu