Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1575/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaj) a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. N. C., zastoupené Mgr. Martinem Volejníkem, advokátem, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 - Nové Město, proti II. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2023 č. j. -1407, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a V. C. a nezletilé V. C. C., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen , a") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen , "), domáhá zrušení II. výroku v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle d a y.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen ,,obvodní soud") rozsudkem ze dne 22. 9. 2022 č. j. -1346 svěřil nezletilé děti do péče matky (výrok I.), rozhodl o povinnosti otce platit výživné na nezletilé děti (výrok II. a III.), rozhodl o tom, že dluh na výživném nevznikl (výrok II. a III.), řízení o úpravě styku otce s nezletilými a řízení o určení místa bydliště vyloučil k samostatnému projednání (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V.).

3. Oba rodiče napadli výroky o výživném a nedoplatku na výživném odvoláními. Městský soud v Praze (dále jen ,,městský soud") dospěl k tomu, že skutkové a právní závěry obvodního soudu týkající se výše výživného jsou v zásadě správné. Stejně tak i zjištění soudu, že otec na výživu nezletilých do vydání rozhodnutí obvodního soudu přispíval různými formami, a to minimálně v míře odpovídající stanovenému výživnému. Městský soud ze souhlasného prohlášení rodičů zjistil, že dluh na výživném nevznikl ani v mezidobí od vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně do rozhodnutí soudu odvolacího. Městský soud oproti rozhodnutí obvodního soudu určil splatnost celé částky výživného k rukám matky. Otci uložil povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 5 000 EUR měsíčně (výrok I.), na výživu nezletilé 3 500 EUR měsíčně (výrok II.).

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka spatřuje porušení svých základních práv v závěru městského soudu o neexistenci dlužného výživného, nesprávném určení rozhodného období pro vznik nároku na zpětné výživné a chybném určení výše výživného. To vše ve vztahu k nezletilé dceři. V důsledku nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním ohledně dosavadního přispívání na výživu pro nezletilou, skutkové závěry soudu nemají oporu v provedeném dokazování. Z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, z čeho soud dovodil časové období pro jeho závěr o tom, že dluh nevznikl. Z rozhodnutí nevyplývá, proč soud stanovil dětem odlišnou výši výživného.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Je přípustná (stěžovatelka neměla k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně práva podle ) a byla podána oprávněnou navrhovatelkou a včas. Stěžovatelka je zastoupena advokátem ( až 31 ).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv a svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu nebo s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, příslušejí civilním soudům. Zřetelně tak akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( y). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.

7. Obzvláště rezervovaně pak Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných, včetně výživného. Rozhodování soudů v rodinněprávních věcech se do značné míry odvíjí od zjišťování a posuzování skutkových okolností a otázek, což je v prvé řadě úkolem obecných soudů. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu se tak zužuje, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení, zda nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na soudní ochranu (srov. např. usnesení ze dne 25. 9. 2014

sp. zn.

, veřejně dostupné na https://nalus.usoud.cz).

8. Z těchto principů Ústavní soud vyšel i při posouzení námitek stěžovatelky. Ty směřují zejména proti skutkovým zjištěním obecných soudů, z nichž soudy vyšly při určení výše výživného pro nezletilou. Ústavní soud si ověřil, že ve věci bylo soudy provedeno podrobné dokazování, na jehož základě byl dostatečně zjištěn skutkový stav. Výživné bylo určeno s ohledem na odůvodněné potřeby dětí, příjmy a majetkové poměry otce a matky. Byť z odůvodnění rozhodnutí výslovně nevyplývá, proč byla výše výživného pro nezletilou stanovena v nižší částce než pro nezletilého, rozdílná výše výživného vychází z odůvodněných potřeb dětí adekvátních jejich věku. Ostatně z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že i rodiče na počátku svého sporu uvažovali o rozdílné výši výživného pro jejich děti.

9. Jde-li o rozhodnutí soudu o neexistenci dlužného výživného na nezletilou, městský soud dospěl ke stejným závěrům jako obvodní soud, tedy že otec přispíval na výživu nezletilých do rozhodnutí soudu i různými jinými formami (např. hrazením nákladů na věcné potřeby dětí), a to minimálně v míře odpovídající stanovenému výživnému. Tomuto závěru odpovídá i provedené dokazování soudů. Námitka matky, že z protokolu o jednání ze dne 7. 6. 2021 je zřejmé, že otec na nezletilou nepřispíval, není relevantní, neboť skutkové závěry soudů nejsou s tímto tvrzením v rozporu. Ze skutkových zjištění obvodního soudu totiž vyplynulo, že otec přispívá pravidelnou částkou na nezletilou od září 2021.

10. Stěžovatelce lze přisvědčit, že z odůvodnění rozhodnutí není zcela zřejmé, jak dospěl městský soud ve výroku napadeného rozhodnutí k časovému období rozhodnému pro posouzení neexistence dluhu na výživném. Z odůvodnění je však zřejmé, že se městský soud ztotožnil se závěry obvodního soudu o tom, že dluh na výživném nevznikl od narození nezletilé do rozhodnutí obvodního soudu. Dluh podle městského soudu nevznikl ani v mezidobí od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně do rozhodnutí soudu odvolacího. Ústavní soud v tomto případě žádné ústavně relevantní pochybení neshledal, námitky stěžovatelky postrádají ústavněprávní rozměr.

11. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2023

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu