Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1965/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Milana Vyplela, zastoupeného JUDr. Lenkou Příkazskou, advokátkou, sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. dubna 2023 č. j. -65 a II. výroku usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 14. března 2023 č. j. -49, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Přerově, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti innogy Energie, s. r. o., sídlem Limuzská 3135/12, Praha 10 - Strašnice, jako vedlejší účastnice řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí a výroku dalšího rozhodnutí s tvrzením, že soudy porušily jeho právo na soudní ochranu zakotvené v d (dále jen " ") a právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a rovněž porušily vlastnické právo zakotvené v y a Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastnice se po stěžovateli domáhala zaplacení částky 18 276,95 Kč s příslušenstvím za dodávky plynu v určitém období v režimu dodavatele poslední instance. Okresní soud v Přerově (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 14. 3. 2023 č. j. -49 zastavil řízení (I. výrok) pro zpětvzetí žaloby vedlejší účastnicí a uložil stěžovateli povinnost zaplatit náklady řízení ve výši 2 736 Kč (II. výrok). V odůvodnění soud uvedl, že žaloba byla důvodná a byl to stěžovatel, kdo zavinil, že řízení muselo být zastaveno.

3. Stěžovatel a vedlejší účastnice podali proti II. výroku usnesení okresního soudu odvolání, a protože Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") zjistil, že odvolání vedlejší účastnice je částečně důvodné a odvolání stěžovatele důvodné není, změnil napadený výrok tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení částku 6 354 Kč (I. výrok) a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 178 Kč (II. výrok).

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že důvodně hájil svá práva, nastalou situaci nijak nezavinil, ani se na ní nepodílel, a právo na náhradu nákladů řízení mělo být přiznáno výlučně jemu. Zaslání upomínky na jeho doručovací adresu bez zkoumání důvodnosti a oprávněnosti nároku nemůže založit důvodnost žaloby. Krajský soud se podle stěžovatele nevypořádal s jeho argumentací řádným a odpovídajícím způsobem a bez dalšího ji odmítl. Rozhodnutí krajského soudu není řádně odůvodněné, obsahuje zásadní nesprávné právní posouzení mající významné důsledky na práva stěžovatele a nedůvodně zvýhodňuje vedlejší účastnici. Krajský soud se vůbec nezabýval skutečností, že soudní řízení bylo vyvoláno vedlejší účastnicí pro neexistující pohledávku. Stěžovatel má za to, že i při rozhodování o nákladech řízení je potřeba respektovat zákaz svévolného rozhodování, ochranu legitimního očekávání účastníků a předvídatelnost rozhodnutí.

5. Zásah do svých ústavních práv shledává stěžovatel v nesprávném právním posouzení vzniku pohledávky a následným "mechanickým" použitím , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), bez přihlédnutí k tomu, zda stěžovatel mohl zastavení řízení ve smyslu zavinit. Úhrada nákladů řízení, k níž byl stěžovatel zavázán nezákonným postupem rozporným se zárukami spravedlivého procesu, se projevila v jeho majetkové sféře, a jejich zaplacením mu byla způsobena majetková újma.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario). Napadá-li stěžovatel II. výrok usnesení okresního soudu, který byl změněn usnesením krajského soudu, není Ústavní soud k rozhodnutí o tomto návrhu příslušný, neboť není oprávněn rozhodovat o výroku, který nevyvolal žádné právní účinky.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné libovůle, spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

8. Zásada minimalizace zásahů je ještě patrnější při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Problematikou náhrady nákladů řízení se Ústavní soud ve své judikatuře zabýval opakovaně, přičemž připomenul, že vypořádání se s náklady řízení a jejich náhradou je nedílnou a podstatnou součástí soudního řízení, z čehož plyne, že i na ně se vztahují požadavky řádného procesu. Ústavní soud je tak v zásadě oprávněn podrobit přezkumu i nákladová rozhodnutí. Problematika náhrady nákladů řízení však obvykle nepožívá ústavněprávní ochrany, jelikož nákladový spor pouze výjimečně dosahuje intenzity způsobilé porušení základních práv a svobod. Ústavní soud je tak při rozhodování o ústavních stížnostech týkajících se výhradně nákladů řízení zdrženlivý a rozhodnutí obecných soudů ruší pouze výjimečně, což je dáno rovněž okolností, že proti nákladovým výrokům není rozhodnutím zákonodárce přípustné ani dovolání, proto nedává logický smysl, aby sjednocování judikatury v této agendě Nejvyšším soudem bylo nahrazováno judikaturou Ústavního soudu. Ústavnímu soudu do rozhodování o nákladech řízení "zásadně nepřísluší zasahovat, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se nepochybně může dotknout některého z účastníků řízení, v zásadě nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod" [srov. nález ze dne 12. 11. 2007

sp. zn.

(N 189/47 SbNU 461)], tudíž mu zůstává k posouzení, zda napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení respektují principy řádného procesu podle y.

9. Ústavní soud se proto ve stěžovatelově věci zabýval pouze posouzením, zda závěr o náhradě nákladů řízení neobsahuje "prvek libovůle, svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti" [nálezy ze dne 8. 2. 2007

sp. zn.

(N 27/44 SbNU 319) a ze dne 7. 8. 2007

sp. zn.

(N 121/46 SbNU 143)], popř. zda nedošlo k extrémnímu excesu v důsledku výkladu a použití příslušných ustanovení zákona, zejména . Taková pochybení v napadených usneseních neshledal. Rovněž není jeho úkolem podrobně přezkoumávat důvody, pro které byla žaloba v řízení před obecnými soudy vzata zpět, což vedlo k zastavení řízení. Jsou-li učiněné závěry ve svém celku dostatečně podložené a odůvodněné, pak není opodstatněná námitka, že došlo k zásahu do stěžovatelova práva na řádný proces, ev. na soudní ochranu.

10. Ke stěžovatelově argumentaci Ústavní soud v návaznosti na výše uvedené především konstatuje, že krajský soud v napadeném usnesení ústavně souladným způsobem vysvětlil, proč vedlejší účastnice podala žalobu důvodně a z procesního hlediska dosáhla to, co požadovala (tedy byla procesně úspěšná).

11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný, podle , a protože nezjistil porušení stěžovatelových základních práv zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2023

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu