Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1315/23

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti R. K., t. č. Věznice Příbram, zastoupeného Mgr. Pavlou Jeništovou, advokátkou se sídlem Zahradnická 74, Příbram, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 9. 8. 2022 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. ze dne 17. 6. 2022, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2020, sp. zn. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle , odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Dne 6. 4. 2022 podal ke krajskému soudu návrh na povolení obnovy řízení. Stěžovatel uvedl, že návrh podává z důvodu procesních vad a dále pak z důvodu existence nové skutečnosti, která spočívá v tom, že poškozená stěžovatele písemně kontaktovala do věznice. Navrhl, aby soud provedl jeho výslech, znalecký posudek z oboru klinické psychologie k věci věrohodnosti poškozené, a u veřejného zasedání pak navrhl i výslech své matky a mladší sestry poškozené. Krajský soud stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení podle § 283 písm. d) trestního řádu zamítl.

2. V napadeném usnesení krajský soud uvedl, že stěžovatel nenabídl žádné důkazy, které by ve svém důsledku mohly vést k jinému rozhodnutí o vině, trestu nebo náhradě škody, ale domáhal se toho, aby důkazy provedené v nalézacím řízení byly vyhodnoceny znovu, jinak a v souladu s jeho představami. Co se pak týče jediného nova - tedy dopisu, který měla poškozená odsouzenému zaslat, tento předložen nebyl s tím, že jej stěžovatel již vyhodil. S odůvodněním nadbytečnosti provádění výslechů matky odsouzeného a sestry poškozené pak krajský soud uzavřel, že žádná z navrhovaných skutečností nemůže vést ke splnění zákonných podmínek pro povolení obnovy řízení.

3. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel stížnost. Vrchní soud v Praze napadeným usnesením ze dne 9. 8. 2022 stěžovatelovu stížnost dle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl, když shledal, že krajský soud nepochybil.

4. Stěžovatel ústavní stížností (viz upřesnění petitu ústavní stížnosti ze dne 28. 8. 2023) napadá toliko rozhodnutí krajského soudu, kterým nebyla povolena obnova řízení v jeho trestní věci a rozhodnutí vrchního soudu ze dne 9. 8. 2022, kterým byla zamítnuta jeho stížnost.

5. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení ( a 2 ), a dospěl k závěru, že tomu tak není. Dle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jak sám stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, poslední napadené rozhodnutí (usnesení vrchního soudu ze dne ze dne 9. 8. 2022) bylo stěžovateli doručeno dne 30. 8. 2022, zatímco ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 16. 5. 2023. Z uvedeného plyne, že stěžovatelův návrh byl podaný po zákonem stanovené lhůtě. Pro úplnost Ústavní soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu, z níž vyplývá, že zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti je kogentní a nelze ji proto prominout (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 31. 5. 2023;

sp. zn.

ze dne 21. 3. 2023; nebo

sp. zn.

ze dne 7. 3. 2023).

6. Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. září 2023

Kateřina Ronovská v. r.

soudkyně zpravodajka