Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2281/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů Zdeňka Topila a Jitky Topilové, právně zastoupených Mgr. Jaroslavem Marténkem, advokátem, sídlem U Červeného mlýna 570/3, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2023 č. j. -642, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2021 č. j. -423 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 5. 6. 2020 č. j. -354, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 8. 2020 č. j. -377, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl dne 23. 8. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, a to pro jeho rozpor s a d.

2. Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 5. 6. 2020 č. j. -354, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 8. 2020 č. j. -377, určil, že pohledávka ve výši 2 308 896 Kč a 71 256,60 EUR za žalovanými manželi Zdeňkem Topilem a Jitkou Topilovou, byla v okamžiku úmrtí zůstavitelky Ing. Saši Janota, zemřelé, majetkem náležejícím do společného jmění manželů zůstavitelky a pozůstalého manžela Ing. Miroslava Janoty(výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II. Až VII.).

3. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 4. 2021 č. j. -423 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu mezi žalobcem a stěžovateli a ve výrocích II., V. a VI. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podali stěžovatelé dovolání. Odvolací soud podle nich nesprávně vyřešil otázku, zda je třeba v případě, že odvolání nebylo podáno všemi žalovanými, zrušit rozhodnutí jen ve vztahu mezi žalobcem a stěžovateli, kteří podali odvolání, nebo ve vztahu mezi všemi účastníky řízení. V předmětné věci přitom odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně z důvodu závažné procesní vady spočívající v absenci rozhodnutí o změně žaloby, která zatěžovala celé řízení ve vztahu ke všem účastníkům. Podle stěžovatelů mělo být namístě zrušení rozsudku soudu prvního stupně i ve vztahu k dalším žalovaným.

4. Nejvyšší soud posoudil podané dovolání jako nepřípustné. Uvedl, že - k) obsahuje výčet rozhodnutí, proti nimž dovolání podle není objektivně přípustné. Podle dovolání není přípustné proti rozhodnutím, kterými odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. S ohledem na to, že stěžovatelé napadli usnesení odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen, jedná se o případ podřaditelný pod a dovolání je objektivně nepřípustné. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dovolání podle bez dalšího odmítl.

5. V ústavní stížnosti stěžovatelé uvedli, že v případě, že důvodem pro zrušení napadeného výroku I. rozsudku Okresního soudu Brno-venkov je existence závažné procesní vady spočívající v absenci rozhodnutí soudu prvního stupně o změně žaloby, bylo v odvolacím řízení vedeném před Krajským soudem v Brně namístě zrušit předmětný výrok ve vztahu ke všem účastníkům řízení, protože uvedenou vadou bylo stiženo celé řízení před soudem prvního stupně ve vztahu ke všem jeho účastníkům.

6. Po přezkoumání napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva, jakož i jeho aplikace, náleží obecným soudům, které jsou součástí soudní soustavy podle y. V judikatuře Ústavního soudu akcentuje doktrína minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti. Ústavní soud přezkoumává toliko ústavněprávní principy, tj. to, zda nedošlo k porušení ústavních principů a základních práv a svobod účastníka řízení, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a zda výklad práva provedený obecnými soudy je ústavně konformní, resp. zda nebyl aktem libovůle, svévole či přepjatého formalismu (srov. nález ze dne 30. 6. 2004

sp. zn.

, N 91/33 SbNU 377, nebo nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn.

, N 98/15 SbNU 17).

8. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zjevné, že se Nejvyšší soud danou věcí řádně zabýval, rozhodnutí adekvátně, i když stručně, odůvodnil, včetně stěžejních úvah, kterými byl veden, a aplikovaných zákonných ustanovení. Závěry nevykazují prvky svévole, přepjatého formalismu ani extrémní nespravedlnosti. Nejvyšší soud postupoval dle platných ustanovení , když posoudil dovolání stěžovatelů jako nepřípustné.

9. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost v rozsahu, v němž směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím pak musel odmítnout podle , neboť se jedná o návrhy nepřípustné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. září 2023

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu