Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2011/23

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky CROCS, Inc., sídlem 13601 Via Varra, Broomfield, Colorado, USA, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. května 2023, č. j. -122, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a společnosti COQUI WORLD s. r. o., sídlem Vyšehradská 1349/2, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu s tím, že jím měl být porušen zákaz svévole (d, dále jen "Listina"), právo na vlastnictví ( a 3y), právo podnikat (y), právo k výsledkům tvůrčí činnosti (y) a právo na soudní ochranu (y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka je mezinárodně známá společnost, která prodává obuv "crocs" a vlastní několik ochranných známek, které při podnikání aktivně používá. Společnost COQUI WORLD. s. r. o. (dále jen "společnost COQUI") je taktéž obchodní společnost, která podniká v oblasti prodeje obuvi a vlastní (zapsanou) ochrannou známku. Stěžovatelka podala v roce 2014 u Úřadu průmyslového vlastnictví ("dále jen "ÚPV") návrh na prohlášení ochranné známky společnosti COQUI za neplatnou ze čtyř důvodů vymezených zákonem [ ve spojení s , b), e) a k) , o ochranných známkách]. ÚPV nejprve stěžovatelčin návrh zamítl, načež se stěžovatelka bránila rozkladem u předsedy ÚPV, kterému předseda ÚPV částečně vyhověl - z důvodů uvedených v a k) zákona o ochranných známkách. Společnost COQUI se obrátila na Městský soud v Praze se správní žalobou proti rozhodnutí, kterou městský soud zamítl.

3. Společnost COQUI poté podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který rozhodnutím napadeným ústavní stížností zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí předsedy ÚPV, jemuž věc vrátil k dalšímu řízení.

4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost .

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

6. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zastává názor, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [srovnej nález ze dne 30. 11. 1995,

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243), rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní stížnost je vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná pochybení obecných soudů či jiných orgánů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní.

7. Ústavní soud proto až na výjimky, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá ústavní stížnosti mířící proti kasačním rozhodnutím soudů vyšších instancí, kterými nebyla věc skončena, nýbrž pouze vrácena soudu nižší instance či jinému orgánu k dalšímu řízení [srovnej nález ze dne 4. 3. 2004,

sp. zn.

(N 34/32 SbNU 321), a usnesení ze dne 30. 3. 2006,

sp. zn.

(U 4/40 SbNU 781); ze dne 20. 8. 2008,

sp. zn.

; ze dne 4. 1. 2011,

sp. zn.

; nebo ze dne 18. 9. 2020

sp. zn.

].

8. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se podle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, jestliže je orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí, neboť okolnost, že soud nižší instance je vázán právním názorem kasačního soudu, nezakládá "uzavřenost" předmětem identifikovaného stadia řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti následně vydanému konečnému rozhodnutí o věci.

9. Podanou ústavní stížností stěžovatelka napadá rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí předsedy ÚPV, přičemž věc byla vrácena předsedovi ÚPV k dalšímu řízení. S ohledem na to, že věc byla vrácena správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí, nejde o konečné rozhodnutí ve věci samé, ale o procesní rozhodnutí, jímž se navrací věc do nového rozhodovacího procesu, ve kterém může stěžovatelka uplatňovat všechna svá práva. Napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu proto nelze považovat za rozhodnutí, které by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele, a jako nezpůsobilý předmět ústavněprávního přezkumu zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti ve smyslu [srovnej nálezy ze dne 4. 3. 2004,

sp. zn.

(N 34/32 SbNU 321), či ze dne 4. 4. 2005,

sp. zn.

(N 72/37 SbNU 23, 31)].

10. Stěžovatelka netvrdí přesah vlastních zájmů ve smyslu , ani jiný výjimečný důvod, který by odůvodnil v zásadě nepřípustný přezkum kasačního rozhodnutí Ústavním soudem.

11. S ohledem na vše výše uvedené Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl podle jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2023

Daniela Zemanová v. r.

soudkyně zpravodajka