Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1263/23

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace CZT a. s., sídlem Lísková 1513, Čáslav, zastoupené JUDr. Jiřím Sehnalem, advokátem, sídlem Politických vězňů 27, Kolín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2023 č. j. -393, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva financí, sídlem Letenská 525/15, Praha 1 - Malá Strana, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její práva podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatelka se svou žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") domáhala přiznání částky 3 467 405 839,28 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za nezákonné úřední rozhodnutí.

3. Obvodní soud žalobu zamítl svým rozsudkem ze dne 26. 6. 2019 č. j. -190. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") svým rozsudkem ze dne 4. 6. 2020 č. j. -285 tak, že rozsudek obvodního soudu částečně změnil a ohledně částky 786 132,48 Kč žalobě vyhověl a ve zbytku rozsudek obvodního soudu potvrdil. K dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne 18. 2. 2022 č. j. -352 zrušil rozsudek městského soudu v té části, jíž byl potvrzen rozsudek obvodního soudu.

4. Napadeným usnesením městský soud v návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu zrušil zbývající, původně potvrzenou, část rozsudku obvodního soudu. V rámci bodu 14 odůvodnění napadeného usnesení městský soud uložil obvodnímu soudu doplnit dokazování.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka svou ústavní stížností formálně označenou jako stížnost proti jinému zásahu, vytýká napadenému usnesení, že nebylo třeba doplňovat dokazování, neboť všechny podstatné otázky již byly vyřešeny rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2014 č. j. -1791, z něhož podle stěžovatelky bez dalšího vyplývá nezákonnost rozhodnutí orgánů celní zprávy, jimiž jí měla být způsobena škoda, jejíž náhrady se v řízení domáhá.

6. Ve prospěch přípustnosti své ústavní stížnosti stěžovatelka odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 7. 2004

sp. zn.

(N 100/34 SbNU 61) a ze dne 7. 8. 2007

sp. zn.

(N 122/46 SbNU 151).

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 .

8. Zároveň však Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost, směřující proti usnesení městského soudu, je nepřípustná ( ).

9. Jakkoliv byla ústavní stížnost formálně označena tak, že směřuje proti jinému zásahu, fakticky je třeba ji vnímat jako ústavní stížnost proti rozhodnutí. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu se jiným zásahem orgánu veřejné moci, proti němuž se lze rovněž domáhat ochrany ústavní stížností [ písm. d) y], zpravidla rozumí převážně jednorázový útok těchto orgánů vůči základním právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení. Podstatné je, že důsledkům takovéhoto zásahu nelze čelit jinak než ústavní stížností, resp. nálezem Ústavního soudu stanovujícím zákaz takového zásahu. Jiný zásah orgánu veřejné moci naopak nelze spatřovat v procesně vadném nebo i protiústavním postupu takového orgánu, jestliže k němu dochází v řízení, které dosud probíhá, neboť i takový postup je ve své podstatě neoddělitelnou částí celého řízení a svou povahou a ve svých důsledcích je zatěžuje jako celek, včetně z něho vyplynuvšího rozhodnutí; tento závěr ovšem platí jen za předpokladu, že takovéto vady lze napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem ještě v rámci předmětného řízení [obdobně nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243)]. Uvedené znamená, že aby bylo možné stěžovatelkou namítanému postupu přiznat povahu jiného zásahu orgánu veřejné moci, muselo by jít o takový zásah, jehož trvání nebude způsobilé zatížit z hlediska možného porušení ústavně zaručených základních práv a svobod i navazující rozhodnutí, jímž toto řízení končí a jež by bylo přezkoumatelné Ústavním soudem [nález ze dne 23. 4. 2015

sp. zn.

(N 83/77 SbNU 197)].

10. V posuzované věci ovšem stěžovatelka spatřuje zásah v pokynu odvolacího soudu vyjádřeném v jeho usnesení a zásah do svých ústavně zaručených práv spatřuje právě v tom, že by obvodní soud splněním pokynu odvolacího soudu mohl zasáhnout při svém dalším rozhodování do jejích práv. Tím se stěžovatelčina věc odlišuje od obou nálezů, jež citovala ve své ústavní stížnosti, jež se týkaly průtahů v řízení.

11. Z těchto důvodů je třeba stížnost vnímat jako stížnost proti rozhodnutí, čemuž rovněž odpovídá posuzování přípustnosti ústavní stížnosti z hlediska vyčerpání opravných prostředků ( ).

12. Napadeným usnesením bylo zrušeno rozhodnutí obvodního soudu. Řízení tak dosud probíhá a proti rozhodnutí obvodního soudu bude mít stěžovatelka k dispozici další opravné prostředky. Proto nutně nastupují důsledky citovaného . Ústavní soud zároveň neshledal, že by posuzovaná ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatelky, což by jinak mohlo odůvodňovat aplikaci výjimky podle . Stěžovatelka ostatně žádnou argumentaci, podporující uplatnění naposledy uvedeného ustanovení , nenabídla.

13. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. srpna 2023

Veronika Křesťanová v. r.

soudkyně zpravodajka