Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2239/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky B. H., zastoupené JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -1510 ze dne 16. 6. 2023 a usnesení Okresního soudu Praha-východ č. j. -1234 ze dne 27. 2. 2023, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a dále a) J. H., b) nezletilé S. H. a c) nezletilého D. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud Praha-východ (dále jen "okresní soud") ústavní stížností napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatelky (matky) na zrušení předběžného opatření nařízeného usnesením okresního soudu č. j. -54 ze dne 15. 3. 2021 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") č. j. -104 ze dne 28. 5. 2021, jímž byla stěžovatelce uložena povinnost do pravomocného rozhodnutí ve věci péče o nezletilé děti [vedlejší účastníky b) a c)] strpět jejich bydliště v X nebo ve vzdálenosti do 20 km od původního bydliště rodičů. K odvolání stěžovatelky krajský soud potvrdil usnesení okresního soudu ústavní stížností napadeným usnesením.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátkou [k podmínkám řízení viz , a o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")] domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena zejména její ústavně zaručená práva podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"); dále namítá porušení a 2, , a Úmluvy o právech dítěte, y a Úmluvy.

3. Porušení ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatelka v tom, že: 1) napadená rozhodnutí jsou v extrémním rozporu s obsahem spisu a nereflektují tvrzení stěžovatelky a jí předkládané či navrhované důkazy; 2) napadená rozhodnutí jsou v rozporu s nejlepším zájmem nezletilých dětí a jejich faktickými potřebami; 3) řízení před obecnými soudy je nepřiměřeně dlouhé, čímž obecné soudy nastolily prostřednictvím předběžného opatření "kvazi-definitivní" stav, na jehož realizaci trvají; 4) obecné soudy bagatelizují psychické násilí a sexuální nátlak, jemuž byla stěžovatelka v rámci soužití se svým manželem [vedlejším účastníkem a)] vystavena, čímž je znovu traumatizována; a 5) z důvodu povinnosti strpět bydliště nezletilých je stěžovatelka omezována ve svém právu na soukromý život a svobodu pohybu.

4. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle y (dále jen " ") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Rozhodnutí o předběžných opatřeních Ústavní soud věcně přezkoumává pouze výjimečně, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu. Proto je podrobuje ústavněprávnímu přezkumu jen v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti, při němž zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad ( y), bylo vydáno příslušným orgánem ( y) a není projevem svévole ( y a a 3 y). Ústavní soud dospěl k závěru, že v rámci tohoto testu napadená rozhodnutí obstojí.

5. V nyní projednávané věci obecné soudy srozumitelně a logicky vyložily, že důvody, pro něž bylo předběžné opatření nařízeno, nepominuly (dokonce zesílily); dostatečně se přitom vypořádaly i se stěžovatelčinými námitkami a argumenty, které v ústavní stížnosti reprodukuje. Ústavní soud nepovažuje závěry obecných soudů za zjevně excesivní či svévolné a za takové situace není pro jeho výjimečnou ingerenci prostor.

6. Stěžovatelčino tvrzení o psychickém násilí - aniž by jej Ústavní soud jakkoli zlehčoval - nemůže založit opodstatněnost ústavní stížnosti ze dvou důvodů: Zaprvé, tvrzené skutečnosti se měly odehrát za dobu společného soužití manželů, tj. ještě před vydáním předběžného opatření v roce 2021 (proti němuž však stěžovatelka ústavní stížností nebrojila). Z povahy věci proto nemůže jít o pominutí důvodů, pro něž by mělo být předběžné opatření zrušeno. Zadruhé, obecné soudy ústavně konformním způsobem vysvětlily, proč nepovažovaly její tvrzení za osvědčené (viz zejm. body 22 až 25 usnesení okresního soudu). Ke stěžovatelkou přiloženým znaleckým posudkům a odborným zprávám uvedly, že jsou založeny "pouze" na stěžovatelčiných tvrzeních, která navíc - jak poukázal krajský soud - ve svém prvním návrhu na úpravu poměrů k nezletilým dětem ani v odvolání proti předběžnému opatření neuvedla (viz bod 12 usnesení krajského soudu). Tento závěr stěžovatelka dostatečně nezpochybnila ani v ústavní stížnosti, avšak pro prokázání svého tvrzení bude mít ještě prostor v příslušné části řízení.

7. Obecné soudy rovněž dostatečně uvážily i nejlepší zájem nezletilých dětí. Argumentuje-li stěžovatelka tím, že soudy upřednostňují místo, kde mají nezletilé děti žít na základě zatímní úpravy před dalšími významnými okolnostmi (např. jejich psychickým stavem), jde o důsledek toho, že přes opakované apely soudů jednala (a stále jedná) protiprávně, změnila-li nezletilým bydliště bez souhlasu otce, aniž by k tomu existovaly ospravedlnitelné důvody, jak uzavřely obecné soudy v napadených rozhodnutích. Naopak, respektovala-li by stěžovatelka předběžné opatření, mohly by nezletilé děti (nezletilá vedlejší účastnice podle okresního soudu sama "neví, kde má doma") citově navázat alespoň na širší místo původního bydliště (viz body 26 až 29 usnesení okresního soudu a bod 13 usnesení krajského soudu). Ani v tomto směru neshledal Ústavní soud v napadených rozhodnutích žádný ústavněprávní deficit.

8. Namítá-li stěžovatelka, že předběžným opatřením je fakticky navozován trvalý stav, Ústavní soud z veřejně dostupné databáze infoSoud a dotazem na příslušné opatrovnické oddělení okresního soudu zjistil, že na 5. 9. 2023 a 27. 9. 2023 jsou nařízena jednání, v nichž se bude meritorně jednat mimo jiné o péči o nezletilé. Trvání předběžného opatření je přitom podmíněno právě meritorním rozhodnutím v této věci. Případné zrušení napadených rozhodnutí by navíc z tohoto hlediska nemělo pro stěžovatelku význam, neboť jejich kasací by nedosáhla jí požadovaného stavu, tj. zrušení předběžného opatření.

9. Ústavní soud nemohl pominout, že opatrovnický spis čítá přes tisíc stran a v jeho rámci se jedná nebo jednalo o více než deseti různých návrzích. Stěží lze proto délku řízení přičítat pouze soudům, je-li řízení "zaplaveno" podáními účastníků. Na druhou stranu uvedené nezbavuje obecné soudy povinnosti vyvinout maximální možné úsilí, aby meritorně rozhodly bez zbytečných odkladů.

10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2023

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu