Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1693/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Společenství vlastníků X, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Rychtářem, advokátem, sídlem Sudoměřská 1038/39, Praha 3 - Žižkov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2023 č. j. -134 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. ledna 2023 č. j. -101, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a městské části Praha 4, sídlem Antala Staška 2059/80b, Praha 4 - Krč, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na soudní ochranu podle d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") zamítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal na vedlejší účastnici zaplacení částky 35 668 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalovaná částka měla představovat náhradu škody, která stěžovateli vznikla v důsledku nadměrné spotřeby vody, jež byla způsobena vadou ventilu v bojleru. Ten se nacházel v bytové jednotce ve vlastnictví hlavního města Praha, k níž správa a výkon vlastnického práva náležela vedlejší účastnici. Obvodní soud dospěl k závěru, že stěžovatel své tvrzení o způsobené škodě a odpovědnosti vedlejší účastnice za ní neprokázal, a že naopak škoda vznikla v důsledku porušení jeho vlastní povinnosti řádně měřit spotřebovanou vodu, neboť vodoměr nainstalovaný v této bytové jednotce neodpovídal technickým a metrologickým požadavkům. Nebylo tak možné spotřebu vody vyúčtovat v souladu se , kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

3. Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudek obvodního soudu potvrdil a stěžovateli uložil zaplatit na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč. V odůvodnění tohoto rozsudku městský soud mj. konstatoval, že podle žalobních tvrzení měla stěžovateli vzniknout škoda, za níž odpovídá vedlejší účastnice, že obvodní soud postupoval správně podle a 2910 a že stěžovateli daný nárok nevznikl, neboť neprokázal existenci příčinné souvislosti mezi tvrzenou majetkovou újmou a její příčinou. Vyšel přitom ze skutkového zjištění obvodního soudu, podle kterého byl vodoměr umístěný v bytě vedlejší účastnice vadný, a z toho vyvodil, že skutečnou spotřebu vody nebylo možné kvantifikovat, a tedy ani určit, že za ní odpovídá vedlejší účastnice, načež uzavřel, že v takovém případě vlastník bytu odpovídá jen za spotřebu vody podle zákona [ a , kterou se provádí , o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů]. Závěrem městský soud odmítl stěžovatelovu odvolací námitku, podle které obvodní soud mohl uplatněný nárok posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, s tím, že skutkové okolnosti neodpovídají žádné ze skutkových podstat vzniku bezdůvodného obohacení, uvedených v , a že stěžovatel ani žádnou takovou skutečnost netvrdil.

II.

Stěžovatelova argumentace

4. Stěžovatel se cítí dotčen tím, že v odvolacím řízení předsedkyně senátu o předmětu soudního řízení referovala povrchně a po vyhlášení rozsudku odkazovala na skutečnosti jím uváděné nesprávně, jakož i tím, že se odvolací senát věci věnoval nedostatečně, odvolací řízení vedl formálně a bez zájmu o jeho práva, vědom si (údajně) toho, že nemůže podat dovolání. Stěžovatel má za to, že došlo ke svévolnému extrémnímu zásahu do jeho práv, kdy byla znevážena jeho "právní práce" viditelná v odvolání i jeho doplnění a kdy "odbyto" bylo rovněž odůvodnění vydaného rozsudku, přičemž byl ignorován . Porušení práva na soudní ochranu pak spatřuje stěžovatel v tom, že se obecné soudy nevypořádaly s jím tvrzenými skutečnosti a námitkami.

5. Za nesprávný stěžovatel konkrétně považuje výklad a v této souvislosti poukazuje na povinnost vlastníka byt udržovat a předcházet škodám, maje za to, že škoda vznikla v důsledku toho, že vedlejší účastnice tyto své povinnosti porušila. Stěžovatel vytýká obecným soudům, že nebyly schopny správně vyhodnotit jeho nárok na nárok na náhradu škody (z důvodu porušení zákona) nebo nárok na vydání bezdůvodného obohacení (z důvodu, že vedlejší účastnice neuhradila vodu spotřebovanou v její bytové jednotce). Stěžovatel konečně prezentuje právní otázky, které předložil městskému soudu k řešení.

6. Právní závěry městského soudu považuje stěžovatel za nesrozumitelné, odporující požadavkům ústavnosti tak, jak plynou z judikatury Ústavního soudu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, jelikož stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu obecných soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

9. Stěžovatel se domáhá zrušení soudních rozhodnutí, jimiž měl být zkrácen o částku 35 668 Kč s příslušenství. Z této skutečnosti je patrno, že podává ústavní stížnost v tzv. bagatelní věci [srov. , ]. Ústavní soud v této souvislosti opakovaně judikuje, že spor o bagatelní částku zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

).

10. Stěžovatel netvrdí, že by napadenými rozhodnutími byl z nějakého důvodu zásadním způsobem dotčen na své majetkové pozici (tzv. kvantitativní hledisko) ani že by v posuzované věci bylo třeba vyřešit nějakou významnou (a zpravidla dosud neřešenou) ústavněprávní otázku, která souvisí s principy řádného procesu (jehož porušení namítá) a která by v určitém smyslu přesahovala jeho vlastní zájmy (tzv. kvalitativní hledisko).

11. Stěžovatel sice vytýká městskému soudu nedostatečné odůvodnění jeho rozsudku, podstatou ústavní stížnosti (jak ostatně sám v závěru ústavní stížnosti uvádí) však je námitka nesprávné aplikace podústavního práva (zejména a zákona o vodovodech a kanalizacích), kterážto by nebyla s to opodstatněnost ústavní stížnosti založit, ani kdyby o bagatelní věc nešlo, neboť věcná správnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu. Na doplnění možno uvést, že Ústavní soud (na rozdíl od stěžovatele) považuje závěry městského soudu prezentované v odůvodnění napadeného rozsudku městského soudu za srozumitelné a za poskytující dostatečnou informaci o tom, jak uvedený soud právně relevantní otázky posoudil, včetně toho, proč stěžovatelova argumentace není důvodná. Za této situace nevidí důvod, proč by se městský soud měl podrobně vypořádávat s každou jednotlivou odvolací námitkou.

12. S ohledem na výše uvedené důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2023

Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu