Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2122/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele T. V., zastoupeného Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova 3032/15, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -5033 ze dne 17. července 2023 a usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. -5001 ze dne 1. června 2023, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") rozhodl v hlavním líčení tak, že stěžovatele ponechal ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu (I) a zamítl jeho žádost o propuštění z vazby, nepřijal jeho písemný slib, záruku třetí osoby ani návrh na stanovení probačního dohledu (II). Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") v neveřejném zasedání stížnost stěžovatele zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá porušení svých základních práv zakotvených v , a v d (dále jen " ") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

3. Podle stěžovatele se v průběhu řízení před soudem oslabilo podezření, na jehož základě byl stíhán vazebně, a ani výpověď spoluobžalovaných jej neusvědčuje. Indicie svědčící proti stěžovateli jsou pochybné relevance a podnik, v němž měl stěžovatel provozovat trestnou činnost, je uzavřen. Stěžovatel tvrdí, že důvody vazby jako opatření nezbytného pro dosažení účelu trestního řízení slábnou, a proto vazbu považuje za nástroj nátlaku, který má vést k jeho doznání [viz nálezy

sp. zn.

ze dne 20. dubna 2010 (N 89/57 SbNU 167),

sp. zn.

ze dne 7. dubna 2005 (N 77/37 SbNU 83) či

sp. zn.

ze dne 30. listopadu 2006 (N 215/43 SbNU 393)], neboť jejího účelu lze dosáhnout i mírnějším zajišťovacím prostředkem. Stěžovatel poukazuje na své rodinné zázemí, schopnost své obživy, zpochybňuje závěry soudu o původu peněz zajištěných při domovní prohlídce a poukazuje na to, že dřívější trestná činnost neměla s drogami nic společného a je otázkou vzdálené minulosti. Z uvedených důvodů navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

4. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, který podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocným rozhodnutím či jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani jim není instančně nadřízen a do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, porušují-li jejich rozhodnutí ústavně zaručená základní práva nebo svobody. V řízení o ústavní stížnosti není sama o sobě významná námitka tvrzené "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není ani rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.

5. Z napadeného usnesení krajského soudu se podává, že stěžovatel je stíhán pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) , kterého se měl dopustit jako vůdčí člen organizované skupiny. Dále podle krajského soudu v průběhu hlavního líčení vazební důvody nezeslábly, ale naopak zesílily, neboť výpovědi spoluobžalovaných ve spojení s dalšími důkazy (odposlechy) původní podezření potvrzují, přičemž distribuce drog probíhala v několika podnicích, včetně autoservisu stěžovatele. Krajský soud rovněž vysvětlil, proč nepovažuje za postačující jiné vazbu nahrazující instituty (§ 73 či 88c trestního řádu). Také vrchní soud má za to, že důvody vazby nebyly oslabeny a ve svém usnesení se vypořádal s tvrzeným porušení judikatury Ústavního soudu (nálezy

sp. zn.

a

sp. zn.

), naplněním vazebních důvodů i neaplikovatelností institutů nahrazujících vazbu.

6. Právo na přístup k soudu ( y) a právo na spravedlivý proces ( Úmluvy) poskytují účastníkovi řízení jistotu, že o jeho věci bude rozhodovat nezávislý a nestranný soud podle předem stanovených pravidel, nezaručují však, že rozhodnutí bude odpovídat očekávání účastníka řízení. Podle y má každý právo na veřejné projednání své věci bez zbytečných průtahů s možností vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Z ústavní stížnosti není patrné, v čem stěžovatel spatřuje porušení tohoto základního práva; z usnesení vrchního soudu se však podává, že v řízení nebyly zjištěny průtahy. Presumpce neviny ( y) zaručuje, že každý stíhaný je považován za nevinného, není-li mu pravomocným odsuzujícím rozsudkem vina prokázána. Krajský i vrchní soud v napadených usneseních uzavřely, že trvají důvody vazby, což nepředjímá rozhodnutí ve věci samé. Jde-li o námitku nerespektování judikatury Ústavního soudu, lze bez dalšího odkázat na usnesení vrchního soudu, který se s námitkami stěžovatele vypořádal ústavně konformním způsobem.

7. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl žádnou okolnost, z níž by bylo možno dovodit, že rozhodnutím o ponechání ve vazbě byla porušena jeho základní práva, usnesení byla vydána v souladu s právní úpravou a procesními předpisy, jsou řádně a srozumitelně odůvodněna.

8. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2023

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu