Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2282/23

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele Miloslava Vančaty, zastoupeného JUDr. Pavlem Sokolem, advokátem se sídlem Nerudova 3078, Tábor, proti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Táboře č. j. PÚPr/165/01-Ma ze dne 5. 3. 2001, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla dne 23. 8. 2023 doručena ústavní stížnost stěžovatele, jenž se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Táboře (dále jen "pozemkový úřad"). Pozemkový úřad dne 5. 3. 2001 rozhodl, že matka stěžovatele není vlastnicí pozemku, k němuž dne 11. 12. 2000 uplatnila restituční nárok, protože lhůta pro uplatnění tohoto nároku u příslušného správního úřadu uplynula dne 31. 1. 1993. Součástí napadeného rozhodnutí pozemkového úřadu bylo i poučení o možnosti podání odvolání ke krajskému soudu ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí.

2. Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pozemkového úřadu, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho základní právo vlastnit nemovité věci a právo na spravedlivé správní řízení. Ačkoli si je stěžovatel vědom toho, že rozhodnutí bylo vydáno před více než 22 lety, obrací se na Ústavní soud s odkazem na později vydaný nález

sp. zn.

ze dne 19. 6. 2018 (N 112/89 SbNU 655; 135/2018 Sb.). Stěžovatel se nemůže smířit s tím, že předmětná nemovitost nebyla vydána jeho rodině, přestože jeho rodina měla na vydání této nemovitosti nárok. Stěžovatel uvádí, že jeho matka uplatnila předmětnou žádost o vydání nemovitosti včas, avšak adresovala ji na správní úřad v S., který měl tuto žádost předat v rámci státní správy příslušnému pozemkovému úřadu. Jelikož tak správní úřad neučinil, bylo dle stěžovatele porušeno jeho právo na spravedlivé správní řízení a byly porušeny i dobré mravy. Podáním ústavní stížnosti chce stěžovatel využít všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho vlastnického práva poskytuje, přičemž nevylučuje ani následnou stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva do Štrasburku.

3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení ( a 2 ), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

4. Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí správního orgánu vydaného v roce 2001, tedy před 22 lety, navíc v řízení vedeném jeho matkou, nikoli jím samotným. Z dalších dokumentů přiložených k ústavní stížnosti plyne, že matka stěžovatele nenapadla rozhodnutí pozemkového úřadu žádným opravným prostředkem a že toto rozhodnutí nabylo dne 12. 4. 2001 právní moci.

5. Ačkoli má Ústavní soud pochybnosti i o splnění dalších procesních předpokladů řízení (oprávněnost navrhovatele, vyčerpání opravných prostředků, formální náležitosti návrhu), především jde o zcela zjevně opožděné podání, protože lhůta pro podání ústavní stížnosti podle již očividně uplynula. Na tom nic nemění ani pozdější vydání stěžovatelem citovaného nálezu

sp. zn.

ze dne 19. 6. 2018, neboť ani v jeho důsledku nelze procesní nedostatky stěžovatelova podání prominout.

6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele odmítl podle mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2023

Kateřina Ronovská v. r.

soudkyně zpravodajka