Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 850/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky La Casa Černošice, s. r. o., se sídlem Foglarova 2354, Černošice, zastoupené JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem se sídlem Synkovská 1327/6, Praha 6, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2023 č. j. -592 a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. 10. 2022 č. j. -433, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené d (dále jen " ").

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených soudních rozhodnutí, v posuzované věci je před obecnými soudy vedeno řízení o určení relativní neúčinnosti smlouvy o koupi nemovitostí v obci Černošice, kterou uzavřela stěžovatelka se společností Ilkov Trade Company, s. r. o. Ve věci bylo k návrhu žalobců nařízeno předběžné opatření, jež ukládá stěžovatelce povinnost zdržet se nakládání s předmětnými nemovitostmi do pravomocného skončení řízení ve věci samé, neboť žalobci soudu osvědčili, že mají vykonatelné pohledávky za společností Ilkov Trade Company, s. r. o. z titulu práva z odpovědnosti za vady prodané věci, resp. z titulu práva na náhradu škody ve výši přesahující 1 milion Kč. V souvislosti s návrhem na předběžné opatření žalobci složili jistotu ve výši 10 000 Kč. V záhlaví uvedeným usnesením Okresní soud Praha-západ k návrhu stěžovatelky vyzval žalobce ke složení doplatku jistoty ve výši 100 000 Kč. Krajský soud v Praze rozhodnutí nalézacího soudu v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil.

3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, neboť samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.

4. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že výše složené jistoty předběžného opatření musí řádově korespondovat s výší potenciální škody způsobené předběžným opatřením. Výši jistoty ve výši 110 000 Kč v situaci, kdy stěžovatelce hrozí škoda způsobená předběžným opatřením převyšující 5 milionu Kč, nepovažuje stěžovatelka za spravedlivou. Má-li nalézací soud za to, že je třeba přihlédnout i k majetkovým poměrům navrhovatele, poukazuje stěžovatelka na to, že oba žalobci jsou advokáty, a dají se tak u nich předpokládat nadprůměrné majetkové poměry. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka poukazuje na judikaturu Ústavního soudu zakazující obecným soudům přepjatý formalismus a aplikaci podústavního práva, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou k jejímu podání a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu zákona č. č. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Podle y (dále jen " ") je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.

8. V souzené věci je předmětem přezkumu rozhodnutí soudu o výši jistoty spojené s návrhem na vydání předběžného opatření. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2001

sp. zn.

(N 178/24 SbNU 327)] vychází z předpokladu, že není oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není prejudikován konečný výsledek sporu. Zároveň však Ústavní soud vyslovil, že i rozhodnutí o předběžném opatření je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu [viz např. nález ze dne 8. 8. 2013

sp. zn.

(N 144/70 SbNU 347)], byť toliko v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad ( y), bylo vydáno příslušným orgánem ( y) a není projevem svévole ( y a a 3 y) - srov. k tomu např. nález ze dne 10. 11. 1999

sp. zn.

(N 158/16 SbNU 171) či ze dne 19. 7. 2022

sp. zn.

.

9. Napadená rozhodnutí v nyní posuzované věci měla zákonný podklad a vydal je k tomu příslušný orgán (soud). Tyto vady ostatně stěžovatelka v ústavní stížnosti nenamítá. Ústavní soud dále dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí nejsou ani projevem svévole. Obecné soudy řádně v odůvodnění napadených rozhodnutí vysvětlily, že při stanovení výše jistoty vycházely z preventivního charakteru jistoty a přiměřeného poměřování v kolizi stojících zájmů účastníků řízení. Výše jistoty nemůže být natolik vysoká, aby žalobce odradila od uplatnění návrhu na předběžné opatření, a v důsledku tak stěžovatelce umožnila volné disponování s předmětnými nemovitostmi. Ústavní soud shledává uvedené závěry z ústavního hlediska udržitelnými.

10. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatelky napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2023

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu