Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1189/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek 1) Biopol GN, s. r. o., a 2) Patron ca, s. r. o., obou se sídlem Thámova 402/4, Praha 8, obou zastoupených Mgr. Petrem Sedlatým, advokátem se sídlem Vinohradská 2828/151, Praha 3, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -332 ze dne 9. 6. 2020, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -459 ze dne 7. 12. 2021 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. -538 ze dne 19. 12. 2022, spojené s návrhem na zrušení ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost spolu s návrhem se odmítají.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelky domáhají zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi mělo dojít k porušení jejich práv zakotvených v a d (dále jen " "). S ústavní stížností stěžovatelky spojily návrh na zrušení ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z.").

2. Napadeným rozsudkem rozhodl Městský soud v Praze, že stěžovatelky jsou povinny se zdržet šíření tvrzení, že zákazníci se na ně obracejí se stížnostmi na doplněk krmiva Geloren a želatinový doplněk krmiva pro koně, dále se zdržet označování jimi distribuovaných výrobků nápisem "Product of Canada", šíření tvrzení, že jsou divizí kanadských obchodních společností, a užívání plastického reliéfního nápisu "Premium Quality" ve spojení s kanadským javorovým listem v souvislosti s výrobkem Barny´s Triple Blend Extra Silný, a konečně stěžovatelce 1) byla uložena povinnost zveřejnit omluvu za nekalosoutěžní jednání. Vrchní soud v Praze k odvolání stěžovatelek napadeným rozsudkem rozhodnutí Městského soudu v Praze potvrdil. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podaly stěžovatelky dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné.

3. Bližší obsah napadeného rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak napadená rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

4. Stěžovatelky v ústavní stížnosti napadeným rozhodnutím vytýkají, že se dostatečně nezabývaly otázkou aplikace zásady poctivosti zakotvené v o. z., tím se nevypořádaly dostatečně s námitkami stěžovatelek a tím došlo k porušení práva na přístup k soudu a na spravedlivý proces podle y. Dále stěžovatelky napadeným rozhodnutím vytýkají, že jimi bylo porušeno jejich právo na svobodu projevu podle y, neboť byly postiženy za zveřejnění pravdivých informací a obecné soudy neprovedly řádně poměřování právní úpravy zlehčování podle o. z. s y. Z těchto důvodů také stěžovatelky navrhují zrušení ustanovení o. z.

5. Ústavní soud se nejprve zabýval splněním procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovatelkami, které byly účastnicemi řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu posouzení příslušný. Stěžovatelky jsou právně zastoupeny v souladu s až .

6. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že není součástí soudní soustavy a nepřísluší mu proto ani právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. o výklad zákona, případně jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, či hodnotil skutkové okolnosti věci jinak, než je hodnotí stěžovatel, nezakládá sama o sobě relevantní důvod k podání ústavní stížnosti. Na straně druhé však platí, že výklad a následná aplikace právních předpisů obecnými soudy mohou v některých případech vybočovat z mezí hlavy páté y, jakož i z principů ovládajících právní stát, a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva.

7. Touto optikou přistoupil Ústavní soud k posouzení argumentů předložených stěžovatelkami v rámci jejich ústavní stížnosti. Co se týče porušení práva na přístup k soudu a práva na spravedlivý proces, které vyplývalo z nedostatečného zohlednění zásady poctivosti zakotvené v § 6 o. z., Nejvyšší soud se otázkou uplatnění zásady poctivosti v napadeném usnesení výslovně zabýval a své závěry podrobně a přesvědčivě zdůvodnil. Při jejím posouzení dospěl Nejvyšší soud k závěru, že Městský soud v Praze a Vrchní soud v Praze se ve svém rozhodování touto otázkou nezabývaly a ani zabývat nemusely, neboť klíčovým důvodem pro jejich rozhodnutí byla absence nemajetkové újmy. Právo na spravedlivý proces ( y), jehož se stěžovatelky dovolávají, však není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatelky. Lze tedy uzavřít, že námitky, které stěžovatelky v tomto ohledu ve své ústavní stížnosti uvedly, jsou svou podstatou pouhým pokračováním předchozí polemiky s rozhodnutími obecných soudů z pohledu podústavního práva, a nemohou proto být důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu.

8. Další okruh námitek vytýkal v záhlaví uvedeným rozhodnutím porušení práva stěžovatelek na svobodu projevu podle y, neboť byly postiženy za zveřejnění pravdivých informací. Podle stěžovatelek obecné soudy neprovedly řádně poměřování právní úpravy zlehčování podle o. z. s y. Stěžovatelky však ve své argumentaci vycházejí z některých zcela nesprávných premis. V rozporu s názorem stěžovatelky y výslovně připouští možnost omezit svobodu projevu i ve vztahu k pravdivým informacím, přičemž takových omezení obsahuje právní řád České republiky celou řadu. Dále je zjevně nesprávné tvrzení, že práva zakotvená v y mají slabší ochranu než jiná práva zakotvená v ě a že se jich nelze domáhat ústavní stížností, což dokládá např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 21. 5. 2021 a řada dalších.

9. Jádrem argumentace stěžovatelek vztahující se k porušení jejich svobody projevu je pak skutečnost, že obecné soudy neprovedly řádně poměřování jejich svobody projevu s dalšími dotčenými právy, resp. legitimními cíli. Při posuzování omezení základních práv je však v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu (za všechny srov. např. nálezy ze dne 1. 3. 2007

sp. zn.

nebo ze dne 18. 7. 2017

sp. zn.

) poměřování až posledním krokem v testu proporcionality omezení základních práv, který se realizuje teprve poté, co předmětné omezení projde všemi předcházejícími kroky testu proporcionality. V nyní posuzovaném případě však obecné soudy dospěly k závěru, že posuzované opatření nemůže být porušením svobody projevu stěžovatelek již z toho důvodu, že k jimi zvolenému postupu existovaly jiné právně souladné alternativy, stěžovatelky tedy mohly svou svobodu projevu realizovat jiným způsobem, avšak s podstatně menším či žádným omezením jiných dotčených práv, resp. veřejných zájmů. Posuzované opatření tak nesplnilo již předchozí krok testu proporcionality, kterým je krok potřebnosti, a nebylo tedy potřebné provádět krok poměřování. Nelze tedy obecným soudům vytýkat, že jejich postup je porušením y nebo y.

10. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti ( y). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelek, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle . Návrh na zrušení ustanovení o. z. odmítl Ústavní soud již proto, že tento akcesorický návrh sleduje osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2023

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu