Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3317/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti s ručením omezeným A, zastoupené JUDr. Janem Fuchsem, advokátem, sídlem Osadní 324/12a, Praha 7 - Holešovice, proti zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Nejvyššího státního zastupitelství ve věci sp. zn. proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 14. července 2022 č. j. 4 VZN 1504/2021-469 a proti usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitury Plzeň, 3. oddělení, ze dne 31. ledna 2022 č. j. NCOZ-990-105/TČ-2021-417303-H, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitury Plzeň, 3. oddělení, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí, jakož i postup Nejvyššího státního zastupitelství v Praze při výkonu dohledu prováděného ve věci vedené pod sp. zn. , neboť je přesvědčena, že jimi a tímto postupem byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v a d, jakož i její právo podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a z příloh související ústavní stížnosti

sp. zn.

, na kterou stěžovatelka odkazuje, se podává, že napadeným usnesením Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitury Plzeň, 3. oddělení (dále jen "policie"), bylo rozhodnuto, že podle § 159a odst. 1 trestního řádu se odkládá trestní věc týkající se oznámení na podezření ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle , odst. 2 písm. a), odst. 3 , kterého se měla ve výroku tohoto usnesení blíže popsaným způsobem dopustit J. L., jako likvidátorka a později insolvenční správkyně společnosti B, v likvidaci, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě ji vyřídit jinak.

3. Napadeným usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") byly jako nedůvodné zamítnuty stížnosti obchodní společnosti B, v likvidaci, a R. J. P., proti usnesení policie.

4. Nejvyšší státní zastupitelství pod sp. zn. reagovalo na přípisy stěžovatelky, kterými se u něj dožadovala, s poukazem na postavení poškozeného, vstupu do trestního řízení proti J. L. a výkonu dohledu Nejvyššího státního zastupitelství nad postupem vrchního státního zastupitelství v dané věci.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka prohlašuje, že je věřitelem obchodní společnosti B, v likvidaci, a je přihlášena v insolvenčním řízení vedeném stran uvedené společnosti. Případná trestná činnost likvidátorky a později insolvenční správkyně J. L. ji poškodila a je tak dáno její postavení poškozeného v trestním řízení.

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nepředkládá žádnou vlastní argumentaci, nýbrž místo toho odkazuje na související ústavní stížnost

sp. zn.

, kterou podal R. J. P., jenž se rovněž cítí být poškozen jednáním J. L., s tím, že se k této již dříve podané ústavní stížnosti připojuje a že se ztotožňuje s argumentací v ní obsažené.

7. V ústavní stížnosti

sp. zn.

stěžovatel R. J. P. rozebírá jednotlivá jednání J. L., zpochybňuje jejich hospodárnost, a domáhá se svého práva na účinné vyšetřování.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené .

9. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Zásada subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ve spojení s ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických nebo právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. Zásadu subsidiarity je přitom nutno důsledně uplatňovat i ve vztahu k trestnímu řízení.

10. V posuzované věci nutno konstatovat, že z usnesení vrchního státního zastupitelství plyne, že to nebyla stěžovatelka, která by podala stížnost proti usnesení policie. Vrchní státní zastupitelství rozhodovalo toliko o stížnosti jiných osob. Nedošlo tak k nezbytnému vyčerpání opravných prostředků jako podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.

11. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit skutečnost, že stěžovatelka podala ve věci neformální podnět k Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Tímto způsobem nelze absenci podání stížnosti proti usnesení policie zhojit. Odkazuje-li stěžovatelka na ústavní stížnost jiného stěžovatele, jde tento odkaz zohednit toliko jako odkaz na uplatněnou argumentaci, avšak stěžovatelka, byť se zmiňuje o připojení se k dřívější ústavní stížnosti, nemůže nijak procesně těžit z jednání jiného stěžovatele. Nutno rozlišovat, že R. J. P. stížnost proti usnesení policie podal, zatímco stěžovatelka nikoliv.

12. Vzhledem k výše uvedenému je ústavní stížnost nepřípustná, pročež podle ji soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2023

JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.

soudce zpravodaj