Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 922/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Milana Duháně, právně zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Národní 973/41, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2023 č. j. -154, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022 č. j. -91 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 1. 2022 č. j. -68, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení napadeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle d (dále jen " "), resp. právo na ochranu před neoprávněným zveřejňováním údajů o jeho osobě podle y (právo na informační sebeurčení) a právo na soudní ochranu podle y.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatel se v řízení před civilními soudy domáhal proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti omluvy a odčinění nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Tato újma mu měla vzniknout v důsledku plošného zveřejňování údajů o jeho majetku, příjmech a závazcích. Předmětné informace žalovaná zveřejňovala v centrálním registru oznámení podle , o střetu zájmů, ve znění , jehož ustanovení , b) a c) Ústavní soud zrušil nálezem

sp. zn.

ze dne 11. 2. 2020 (N 22/98 SbNU 257; č. 149/2020 Sb.), a to s odkladem vykonatelnosti uplynutím dne 31. 12. 2020.

3. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobě stěžovatele nevyhověl, neboť dospěl k závěru, že v postupu žalované nebylo možné spatřovat nesprávný úřední postup. Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu potvrdil jako věcně správný. Nejvyšší soud následně dovolání, jímž stěžovatel napadl rozsudek odvolacího soudu, odmítl pro nepřípustnost.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na závěry nálezu

sp. zn.

, který zrušil právní úpravu vycházející ze zákona o střetu zájmů novelizovaného a , jež umožnila plošný anonymní přístup k povinně oznamovaným údajům citlivé osobní povahy (informace o soukromí a majetkových poměrech nejen povinných osob, ale například i jejich rodinných příslušníků v rámci společného jmění). Odloženou vykonatelnost citovaného nálezu nepovažuje stěžovatel z hlediska poškození svých práv za relevantní; mělo jít o lhůtu určenou Parlamentu k nápravě neústavní právní úpravy, nikoli státu, aby mohl podle zrušené úpravy nadále porušovat ústavně zaručená práva až do posledního dne odložené vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu. Stěžovatel upozorňuje, že Ministerstvo spravedlnosti přijalo opatření za účelem znemožnění "automatického" a anonymního přístupu k oznámením až 6. 11. 2020 "po obdržení předžalobní výzvy". Podle něj se tak mělo stát dříve, v jeho postupu proto spatřuje porušení svých výše uvedených základních práv.

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až , a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

6. Ústavní soud je podle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) y rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud ve vztahu k němu již dříve vyslovil.

7. Ústavní soud již o nastíněné problematice rozhodoval. Nejprve vydal čtvrtý senát k 27 ústavním stížnostem vyhovující nález

sp. zn.

(k němuž bylo připojeno odlišné stanovisko), jenž byl následně překonán postupem podle , tj. přijetím stanoviska pléna sp. zn. , které Ústavní soud při rozhodování dané věci respektuje.

8. Závěry stanoviska lze ve stručnosti rekapitulovat zaprvé tak, že několikrát zmíněný nález

sp. zn.

, od něhož stěžovatelé své nároky odvozují, neměl za následek nezákonnost postupu Ministerstva spravedlnosti, které jako správce registru oznámení v období od vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů do dne jeho vykonatelnosti dále umožňovalo podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů každému bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném zrušeným ustanovením.

9. Navazujícím výrokem II stanoviska pak plénum uvádí, že samotné umožnění nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů v období do 31. 12. 2020 v předchozím odstavci uvedeným způsobem, tedy bezplatně prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném v až c) zákona o střetu zájmů, nezakládá právo těchto veřejných funkcionářů vůči státu na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu y (a ).

10. S těmito závěry není posouzení v napadeném usnesení Nejvyššího soudu co do výsledku rozporné; napadené rozhodnutí proto z ústavního hlediska zjevně obstojí (viz obdobné usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 1. 2023, či usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 12. 2022). Ústavní soud tedy v podrobnostech plně odkazuje na odůvodnění shora citovaného stanoviska.

11. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2023

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu