Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1475/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele T. L., nyní ve Věznici Mírov, zastoupeného JUDr. Mgr. Markem Orságem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Národní třída 300/24, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -5610 ze dne 23. února 2023, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. -5248 ze dne 8. září 2022 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -5089 ze dne 18. února 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle , odst. 3 písm. b) a c) ve znění účinném do 31. ledna 2019 a zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s psychotropními látkami a s jedy podle , 3 písm. b) a c) a odst. 4 písm. c) ; za uvedené jednání mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti let ve věznici se zvýšenou ostrahou a trest propadnutí specifikovaného majetku. Dále byl stěžovatel, zčásti společně s dalšími obžalovanými, zproštěn obžaloby ze dvou skutků, v nichž byl spatřován zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle , 4 písm. b), c) a d) . Krajský soud rovněž vydal ochranné opatření, jímž zabral ve výroku specifikované věci.

2. K odvolání státního zástupce Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ve veřejném zasedání vydal napadený rozsudek, jímž ve vztahu ke stěžovateli zrušil zprošťující část rozsudku krajského soudu (I), v tomto rozsahu věc vrátil krajskému soudu k novému rozhodnutí (II) a zamítl odvolání stěžovatele a dalších osob (III). Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné.

3. Řádně zastoupený stěžovatel ve své obsáhlé, včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá, že byla porušena jeho základní práva zakotvená v , , d (dále jen " ") a v a 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

4. Stěžovatel uvádí, že rozsudek krajského soudu vydali nezákonní soudci, neboť o jeho věci rozhodovali soudci senátu 53 T, namísto zákonných soudců senátu 50 T. Dále měly být použity procesně nepoužitelné důkazy, a naopak nebyly provedeny navrhované a pro posouzení věci podstatné důkazy. Podle stěžovatele jsou skutková zjištění krajského soudu v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů.

5. Stěžovatel obsáhle poukazuje na jednotlivé důkazy a způsob, jak se s nimi (nesprávně) vypořádaly obecné soudy: Namítá nesprávný postup orgánů činných v trestním řízení při rekognici, sledování osob a domovní prohlídce, dále porušení procesních pravidel při provedení důkazů získaných na základě evropského vyšetřovacího příkazu a při hodnocení listinných důkazů. Současně brojí proti neprovedení navržených výslechů a dalších důkazů, které byly nesprávně označeny za nadbytečné.

6. Stěžovatel zpochybňuje správnost 1. skutkové věty, přesnost zjištěné hmotnosti rostlin konopí a odmítá jako nesprávné závěry týkající se 3. skutku a uvádí, že nebyly naplněny znaky trestného činu podle . Vrchnímu soudu stěžovatel vytýká, že aproboval nesprávné závěry krajského soudu, a Nejvyššímu soudu, že přijal závěry obecných soudů nižších stupňů, aniž by zmíněné vady zohlednil.

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y); není obecným soudem dalšího stupně či další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů provedené obecnými soudy svým vlastním hodnocením. Je úkolem obecných soudů, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci konkrétního právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu pouze při zjištění nejzávažnějších pochybení porušujících ústavně zaručená základní práva a svobody, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole. Taková situace v projednávané věci nenastala.

8. Stěžovatel v ústavní stížnosti předkládá shodné námitky, jaké užil již ve své obhajobě případně v opravných prostředcích, jimiž se obecné soudy zabývaly a vypořádaly se s nimi ústavně konformním způsobem. Krajský i vrchní soud se podrobně zabývaly jeho argumentací a uvedly, proč ji považují za pouhou polemiku a snahu předestřít interpretaci důkazů způsobem, který stěžovateli konvenuje. Na odůvodnění napadených rozhodnutí proto lze bez dalšího odkázat.

9. Ve vztahu k údajnému porušení práva na zákonného soudce ( y) Ústavní soud uvádí, že věc napadla senátu 53 T, jehož předsedovi byl však rozvrhem práce zastaven nápad [viz rozvrh práce na rok 2021 ve znění od 1. srpna 2021 (Spr. 1908/2020), pravidla pro trestní úsek, odst. 2 písm. g); str. 10] a následný postup odpovídal pravidlu stanovenému tamtéž (str. 11, Článek II). Problematikou zákonného soudce se podrobně zabýval Nejvyšší soud v napadeném usnesení a v této souvislosti lze na jeho rozhodnutí zcela odkázat.

10. Právo na přístup k soudu ( y) a na spravedlivý proces ( Úmluvy) zaručuje každému, že jeho věc bude spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, který bude postupovat podle předem stanovených pravidel. Uvedená práva však nezaručují, že rozhodnutí obecných soudů bude odpovídat očekávání účastníka řízení a že budou bezvýhradně přijaty všechny jeho návrhy. Je úkolem obecných soudů určit, které důkazy jsou nezbytné pro vyslovení příslušného závěru, a současně vysvětlit a odůvodnit, proč jsou případné další navržené důkazy nadbytečné. Krajský i vrchní soud srozumitelně vysvětlily, proč další navržené výslechy považovaly za nadbytečné, takže v jejich postupu nelze spatřovat pochybení v podobě opomenutí důkazů ani jej považovat za porušení písm. d) Úmluvy. V projednávané věci nebyl zjištěn rozpor (natož extrémní) mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými právními závěry, rovněž nenastal důvod pro aplikaci pravidla in dubio pro reo vyplývající z presumpce neviny ( y).

11. Obecné soudy se věcí řádně a důkladně zabývaly, na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkových podstat konkrétních trestných činů, jejich postup byl v souladu s procesními předpisy a rozhodnutí jsou řádně a srozumitelně odůvodněna. Stěžovatel pouze polemizuje s právními závěry obecných soudů, opakuje již vypořádané námitky a neuvádí nic, z čeho by bylo možné dovodit porušení jeho základních práv a svobod.

12. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný. V části směřující proti dříve zrušené části rozsudku krajského soudu není Ústavní soud podle příslušný (není povolán jej zrušit podruhé).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2023

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu