Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1966/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Z., zastoupené Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem se sídlem v Praze 2, Španělská 770/2, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze č. j. 2 KZN 73/2023-21 ze dne 23. května 2023, usnesení Okresního státního zastupitelství Praha-východ č. j. 0 ZN 2213/2021-46 ze dne 9. června 2022 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov - východ, Oddělení hospodářské kriminality, č. j. KRPS-158980-77/TČ-2021-011581 ze dne 14. dubna 2022, za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze, Okresního státního zastupitelství Praha-východ a Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Praha venkov - východ, Oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"), odložila trestní věc podezření ze spáchání zločinu podvodu podle a 4 písm. d) , neboť nejde o podezření ze spáchání trestného činu a věc nejde vyřídit jinak. Okresní státní zastupitelství Praha-východ (dále jen "státní zastupitelství") zamítlo stížnost stěžovatelky (i další osoby) jako nedůvodnou. Krajské státní zastupitelství v Praze (dále jen "vyšší státní zastupitelství") sdělilo zástupci stěžovatelky, že výkonem dohledu podle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), nebyl zjištěn důvod pro přijetí opatření vůči postupu státního zastupitelství.

2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá porušení svých základních práv zakotvených v , d (dále jen " ") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

3. Stěžovatelka namítá, že státní zástupce zvýhodnil podezřelého oproti poškozené a neuvedl důvody pro zamítnutí stížnosti. Státní zastupitelství nedostálo své povinnosti při dozoru nad postupem policie a nezrušilo její nezákonná rozhodnutí. Závěry státního zastupitelství považuje stěžovatelka za nesprávné a navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.

4. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, nikoli dalším orgánem veřejné moci povolaným přezkoumávat všechny okolnosti konkrétního případu; proto zasáhne jen tehdy, zjistí-li pochybení spočívající v porušení ústavně zaručených práv, zejména jsou-li napadená rozhodnutí hrubě nepřiléhavá nebo jde-li v nich o projev libovůle. Z napadených usnesení i sdělení jsou však v tomto případě zřejmé důvody, pro které bylo trestní řízení odloženo. Stěžovatelka projevuje svoji nespokojenost s postupem orgánů činných v trestním řízení opakovaně; usnesení policejního orgánu i státního zastupitelství napadla již dřívější ústavní stížností vedenou pod

sp. zn.

, která byla odmítnuta pro nepřípustnost usnesením ze dne 30. září 2022. V nyní projednávané věci jde téměř o totožný návrh, v němž absentuje jakákoli argumentace týkající se sdělení vyššího státního zastupitelství.

5. Stěžovatelka brojí proti nezahájení trestního stíhání třetí osoby. Posouzení, je-li konkrétní jednání trestným činem, však vychází ze zákonné definice, nikoliv z očekávání účastníka řízení. Nárokem na trestní stíhání jiné osoby se Ústavní soud opakovaně zabýval a judikoval, že charakteristickým znakem moderního právního státu je vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání "věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu písm. d) y ČR nezakládá" [viz např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 26. února 1997 (U 5/7 SbNU 343)]. Účinné vyšetřování je procesní povinností tzv. náležité péče, která se vztahuje k postupu daného orgánu veřejné moci a nelze ji vztahovat k výsledku [viz nález

sp. zn.

ze dne 19. ledna 2016 (N 8/80 SbNU 91)]. Ústavní soud nekontroluje opodstatněnost zahájení či nezahájení trestního stíhání, ale zjišťuje, zda orgány veřejné moci provedly účinné vyšetřování a neporušily svým postupem zaručená práva účastníků řízení.

6. Ústavní soud dospěl k závěru, že stanoveným standardům vyšetřování v předmětné věci dostálo a nezjistil, že by orgány činné v trestním řízení porušily svá zákonem vymezená práva; jejich postup i způsob, jak řízení uzavřely, byl v rámci jim zákonem svěřených kompetencí, byl i dostatečně a srozumitelně odůvodněný.

7. Podle y mohou orgány veřejné moci uplatňovat státní moc jen v případech, mezích a způsobem stanovených zákonem. Právo na přístup k orgánu veřejné moci podle a 2 y ani právo na spravedlivý proces ( Úmluvy) nezaručují účastníku řízení jím očekávaný výsledek, ale to, že řízení bude probíhat podle předem zákonem stanovených pravidel. Jde-li o právo na rovnost ( y), stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvádí nic, jak mělo uvedené být porušeno.

8. Lze uzavřít, že v ústavní stížnosti neuvedla stěžovatelka nic, z čeho by bylo možné dovodit jí tvrzený zásah do jejích základních práv a jde jen o vyjádření nespokojenosti se závěry orgánů činných v trestním řízení.

9. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2023

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu