Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1527/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky Liudmily Grigoryeva, zastoupené Mgr. Václavem Špačkem, advokátem, sídlem Na Václaváku 158, Náchod, proti usnesení Nejvyššího soudu ze 3. dubna 2023 č. j. -592, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2022 č. j. -322 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. července 2022 č. j. -244, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Roberta Yakovlevitshe Agranonika a Georgije Grigorjeva, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen , a") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen , "), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená a d. Stěžovatelka zároveň navrhuje odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že se stěžovatelka jako manželka povinného domáhala před Obvodním soudem pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") částečného zastavení exekuce. Obvodní soud její návrh zamítl. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesení soudu prvního stupně v části, v níž byl zamítnut návrh manželky povinného na zastavení exekuce prováděné na základě exekučního příkazu ze dne 13. 12. 2021 č. j. 067 EX 22482/21-17 (prodejem nemovitých věcí) potvrdil (výrok I). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry učiněnými soudem prvního stupně. V části, v níž byl zamítnut návrh manželky povinného na zastavení exekuce prováděné na základě exekučních příkazů ve výroku rozhodnutí odvolacího soudu specifikovaných, rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II). Proti výroku I podala stěžovatelka dovolání, které dovolací soud odmítl pro nepřípustnost.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje námitky učiněné před obecnými soudy, které podle ní svědčí pro zastavení exekuce, a podrobně je rozebírá. Ve vztahu k některým z nich odkazuje na argumentaci uvedenou v dovolání. Soudům vytýká, že nesprávně posoudily předpoklady pro zastavení exekuce. Některými z jejích námitek se soudy nezabývaly nebo se jimi zabývaly nedostatečně.

4. Podle názoru stěžovatelky porušily soudy v nalézacím řízení komunitární právo, neboť rozhodly o neplatnosti veřejné y vystavené španělským notářem. Nařízení a vedení exekuce je v rozporu s a 35 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen ,,nařízení Brusel I"). Nejvyššímu soudu stěžovatelka navrhla, aby položil předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie, týkající se problematiky rozhodování o platnosti veřejné y vystavené orgány členského státu soudy jiného členského státu s použitím právního řádu tohoto jiného členského státu a výkonu rozhodnutí, který je zjevně v rozporu s veřejným pořádkem Španělského království. Tuto povinnost však Nejvyšší soud porušil a v odůvodnění rozhodnutí se s tím nijak nevypořádal.

5. Nejvyššímu soudu dále stěžovatelka vytýká, že se věcně odmítl zabývat některými jejími námitkami. Její námitky totiž podle ní nesměřovaly na skutkový stav a hodnocení důkazů soudem, ale právní posouzení věci.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Byla podána oprávněnou navrhovatelkou, je přípustná, a byla podána včas. Stěžovatelka je zastoupena advokátem ( až 31 ).

7. Jde-li o posouzení přípustnosti ústavní stížnosti proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze, Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je v části, ve které směřuje proti tomuto výroku, nepřípustná. Výrokem II totiž Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně v části zde uvedené zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy především zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného. V posuzované věci řízení v této části dále pokračuje a stěžovatelka má k dispozici zákonné procesní prostředky, kterými může napadnout případné pro ni nepříznivé rozhodnutí. Ve vztahu k tomuto výroku jde tedy o návrh nepřípustný, neboť v tomto rozsahu není napadeno konečné rozhodnutí soudu a nebyly tak splněny předpoklady pro projednání návrhu ve smyslu a 2 a .

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, postihují-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo jsou v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu, případně s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, příslušejí civilním soudům. Zřetelně tak akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( a 91 odst. 1 y). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.

9. Těžištěm ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky se skutkovými závěry učiněnými soudy a zejména pak na ně navazujícími právními závěry. Odůvodnění soudů jsou podle stěžovatelky nedostatečná a dostatečně nereagují na její námitky. Ústavní soud názor stěžovatelky o nedostatečném odůvodnění napadených rozhodnutí nesdílí. Soudy srozumitelně a logicky uvedly, na základě jakých skutečností a úvah dospěly ke svým rozhodnutím. V odůvodnění rozhodnutí se vypořádaly s veškerými argumenty stěžovatelky, které uvádí i v ústavní stížnosti. Soudy stěžovatelce v nich osvětlily, proč nejsou některé z jejích námitek relevantní a v exekučním řízení se jimi nelze zabývat. Jde-li o nevyhovění některým námitkám stěžovatelky, Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod a odůvodňuje tak ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů [srov. nález ze dne 10. 10. 2002

sp. zn.

(N 127/28 SbNU 95)]. Jedním z těchto případů je interpretace, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění [srov. nález ze dne 23. 1. 2008

sp. zn.

(N 19/48 SbNU 205)]. O takový případ však v této věci nejde. Skutečnost, že civilní soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, sama o sobě opodstatněnost ústavní stížnosti nezakládá.

10. K námitce stěžovatelky o porušení komunitárního práva obecnými soudy a porušení ustanovení nařízení Brusel I, Ústavní soud uvádí, že obecné soudy v řízení o zastavení exekuce o neplatnosti veřejné y vystavené španělským notářem nerozhodovaly. Stěžovatelka uplatňuje námitky vůči postupu soudů v nalézacím řízení, v němž byl exekuční titul vydán. Soudy přitom stěžovatelce osvětlily, že v exekučním řízení není soud, až na výjimky, oprávněn přezkoumávat rozhodnutí vydané v nalézacím řízení. Stejně tak soudy stěžovatelce vysvětlily, proč se v dané věci nařízení Brusel I nepoužije. Stěžovatelce lze přisvědčit, že se Nejvyšší soud explicitně nevyjádřil k návrhům stěžovatelky týkajícím se předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie, nicméně důvod tohoto postupu je z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu zřejmý. Nejvyšší soud v něm podrobně rozebírá, proč není exekuční soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu a za jakých podmínek může dojít k výjimečnému prolomení této zásady. Posuzování platnosti veřejné y vystavené orgány jiného členského státu tedy nebylo pro rozhodnutí soudů v exekučním řízení relevantní a nebyl tak splněn jeden z předpokladů pro podání předběžné otázky podle Smlouvy o fungování Evropské unie.

11. Ústavní soud se neztotožnil ani s námitkou stěžovatelky ohledně závěrů Nejvyššího soudu o nemožnosti přezkumu hodnocení důkazů a skutkových závěrů učiněných soudem druhého stupně v dovolacím řízení. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit a je pro dovolací soud závazný. Nesprávná skutková zjištění nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019 sp. zn. ). Posouzení, zda je závazek součástí společného jmění manželů, je sice otázkou právní, nicméně námitky stěžovatelky k této otázce uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu se dotýkají hodnocení důkazů a skutkových závěrů odvolacího soudu. V závěrech Nevyššího soudu tak nelze spatřovat přepjatý formalismus.

12. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl v části, v níž je přípustná, podle jako návrh zjevně neopodstatněný, a ve zbylé části podle téhož zákona pro její nepřípustnost. S ohledem na výše uvedené závěry neshledal Ústavní soud důvod k vyhovění návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Ústavní soud o tomto návrhu nerozhodoval samostatným usnesením, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2023

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu