Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1380/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele R. B., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, zastoupeného JUDr. Filipem Opatřilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Vídeňská 676/7, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -288 ze dne 7. března 2023 a usnesení Okresního soudu v Třebíči č. j. -269 ze dne 10. ledna 2023, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Třebíči, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Třebíči, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Třebíči (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, uložené mu rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci sp. zn. ze dne 22. prosince 2015, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. ze dne 8. června 2017. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") stížnost stěžovatele zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá porušení svých práv zakotvených v , , a v a 5 d (dále jen " ") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

3. Stručně uvedeno, podle stěžovatele obecné soudy obou stupňů nesprávně dospěly k závěru, že sice již splnil první i druhou podmínku pro podmíněné propuštění (výkon příslušné části trestu a prokázané polepšení), nesplnil však třetí podmínku (předpoklad vedení řádného života). Podle stěžovatele je takový závěr založen pouze na charakteru spáchaného trestného činu, který byl předpokladem pro uložení přísného trestu a jeho opětovná aplikace je porušením zákazu dvojího přičítání. Naopak okolnosti a důkazy, z nichž lze dovodit jeho nápravu, obecné soudy nevyhodnotily správně, neprovedly dokazování v potřebném rozsahu a svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily. Stěžovatel poukazuje na konkrétní okolnosti, v nichž spatřuje nepřípustný postup obecných soudů a odkazuje na judikaturu Ústavního soudu [nálezy

sp. zn.

ze dne 3. ledna 2017 (N 4/84 SbNU 69),

sp. zn.

ze dne 28. listopadu 2018 (N 195/91 SbNU 411),

sp. zn.

ze dne 12. února 2019 (N 24/92 SbNU 258) či

sp. zn.

ze dne 13. července 2021 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz)], ze které dovozuje, že jejich postup nebyl správný a porušil jeho práva.

4. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), nikoli dalším stupněm v soustavě obecných soudů; nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, neznamená-li to současně porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Proto připadá jeho zásah v úvahu pouze při nejzávažnějších pochybeních, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo svévolné.

5. Ústavní soud opakovaně judikoval, že podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ( ) je nenárokovým institutem. Má motivovat odsouzeného, aby svým chováním a plněním povinností prokázal své polepšení již ve výkonu trestu, lze-li zároveň předpokládat snazší resocializaci odsouzeného, bylo sledovaného účelu dosaženo a další výkon trestu není potřebný (například usnesení

sp. zn.

ze dne 23. února 2012). Rozhodování však není mechanickým algoritmem, v němž by pouhé naplnění definované řady požadavků automaticky vedlo k podmíněnému propuštění. Soud má možnost (nikoliv povinnost) odsouzeného z výkonu trestu podmíněně propustit; podmíněné propuštění však není (ani podústavním) právem odsouzeného [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 22. března 2001 (N 51/21 SbNU 439)].

6. Stěžovatel odkazuje na důkazy svědčící o pozitivním vývoji jeho osobnosti, zmiňuje znalecké posudky i hodnocení věznice a má za to, že (zcela) splnil požadavky, které zákon pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody stanoví, avšak pomíjí účel tohoto procesního nástroje i úkol obecných soudů při jeho aplikaci. Posouzení splnění podmínek je zákonem uloženo obecným soudům, které na základě konkrétních dostupných informací objektivně hodnotí, splnil-li již výkon trestu svůj účel. Podle nálezu

sp. zn.

musí být každý případ hodnocen individuálně a rozhodnutí o podmíněném propuštění je nutné odůvodnit vzhledem k osobě konkrétního odsouzeného, aniž by byla opomenuta nejen možná náprava, ale i další relevantní aktuální informace.

7. V projednávané věci obecné soudy srozumitelně vysvětlily důvody, které v nich vzbuzují důvodné pochybnosti o tak zásadní proměně osobnosti, která dává pozitivní prognózu budoucího chování odsouzeného. Důvody se netýkají pouze jednání, kterého se odsouzený dopustil v minulosti, ale hodnotí jeho aktuální postoje (např. k jednání dalších osob zapojených do řetězce rozsáhlé trestné činnosti); k tomu obecné soudy zmínily nejen rozsudek krajského soudu č. j. -18240 ze dne 3. června 2021, zrušený usnesením Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. ze dne 8. prosince 2022, ale i další jeho související jednání, pro které je nyní trestně stíhán (věc Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně sp. zn. ). Obecné soudy zhodnotily nejen skutečnosti před stěžovatelem tvrzenou proměnou jeho osobnosti, ale i jeho aktuálního chování a vyjadřovaných postojů - proto nemůže jít o namítané dvojí přičítání ( y).

8. Stěžovateli, který byl hlavou rozsáhlé zločinecké organizace, byl uložen trest ve výši stanovené zákonem ( y), s níž zákonodárce spojuje naplnění účelu trestu, a jeho podmíněné "zkrácení" je výjimkou, pro kterou musí být splněny přísné podmínky. Vyhodnotily-li obecné soudy předložené důkazy způsobem, který nenaplňuje očekávání stěžovatele, a vzaly-li v úvahu nejen důkazy jím předestřené, nejde o porušení práva na přístup k soudu ( y) či práva na spravedlivý proces ( Úmluvy), neboť tato základní práva poskytují "jen" záruku řízení podle předem zákonem stanovených pravidel, nezaručují však výsledek odpovídající očekávání stěžovatele ani jistotu, že jím předložené návrhy budou bezvýhradně akceptovány a bude jim kladen význam, jaký očekává. Nesouhlas stěžovatele s napadenými usneseními je možná pochopitelný, neznamená ale bez dalšího tvrzený zásah do základních práv, nejde ani o projev libovůle obecných soudů, které svá usnesení dostatečně odůvodnily a na jejich precizní odůvodnění Ústavní soud pro stručnost v dalším odkazuje. Stěžovatelem užitá argumentace je zjevně opakováním námitek jak proti usnesení okresního soudu, tak i námitek užitých v předchozích ústavních stížnostech (

sp. zn.

a

sp. zn.

).

9. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. července 2023

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu